Život je krásný

Zvláštní případ filmu, kterému musíte dát víc šancí, abyste si ho zamilovali. To, že patří v USA k nedílným atributům vánočního vysílání, je trochu matoucí. Je třeba vzít v úvahu, že v kinech to byl málem propadák a rodinným stříbrem se stal až s opakovanými televizními reprízami. Inu, tak se zrodil nejeden hit. ;-) Ale k samotnému filmu: Capra opět natočil sentimentální pohádku se sociálněkritickým podhoubím a záleží na vás, jestli něco tak sladkého snesete. Zápletka nutkavě připomíná Dickensovu Vánoční koledu (kterou mám osobně dost rád) a o Jamesi Stewartovi se nedá napsat nic výstižnějšího, než napsal kolega Radyo. Tak. Jestli jste dočetli až sem a ještě nezvracíte, tak jděte do toho. Mohlo by se vám to líbit. 90 % (20.02.2003)

„Určitě jdou křídla získat nějak snáz!“ Aneb dělat strážného anděla člověku, kterému se zrovna hroutí celá existence, není žádný med…Filmu jsem se vždycky podvědomě vyhýbal, protože o tom, že (Ž)život je krásný, mě už dostatečně přesvědčil Roberto Benigni. Americký kousek je z poněkud jiného těsta. Příběh je jen lehce nadprůměrný, film více zaujme spíš fungující romantikou a pár vtípky. A pak najednou nastoupí na scénu Clarence, jehož příchod snímek nakopne způsobem až nevídaným. Náhlá změna humoru v kombinací s úplnou depresí nádherně funguje a já předl jak kocour. A to až do zcela přepáleného, pohádkového závěru, jemuž je však jeho naivitu těžké vytýkat, protože k tomuto snímku tak nějak patří. Přesto mě mrzí, že se odzbrojující Henry Travers objeví tak strašně pozdě, film bych jinak možná hodnotil i výše. Takhle „jen“ slušné 4*. „Kdybych mluvil za sebe, řekl bych, že jsi nejhezčí děvče ve městě.“ - „No a proč to neřekneš?“ - „Nevím, možná to řeknu. Kolik ti vlastně je?“ „18.“ - „18?! Vždyť loni ti bylo teprve 17!“ (03.01.2021)

Během posledního týdne jsem viděla čtyři americké vánoční filmy ze 40. let a tento je z nich nejznámější, ale také nejslabší a schází mu ta kouzelná atmosféra. Drtivá většina filmu se totiž točí převážně kolem podnikání a je poměrně nudná a smutná a jen občas je prosvětlena vtipnou scénou. Dá se to brát jako příběh o existenciální krizi muže, který byl v mládí donucen vzdát se osobního štěstí a zůstat v rodném domě, převzít otcův podnik a dělat věci, za které by se dříve styděl. Když se objeví zdánlivě neřešitelné finanční problémy, uvědomí si, že zahodil veškeré své sny a plány kvůli životu, který nikdy žít nechtěl, a rozhodne se pro smrt. Smysl svého života pozná, až když mu je ukázáno, co udělal pro ostatní: nejen pro své nejbližší, ale i pro celé město. Jeho osobní štěstí je nepodstatné. Film má jisté kvality a propracovaný příběh, ale pro jeho depresivní atmosféru a sdělení, které v dnešní době už neobstojí, se k němu už asi vracet nebudu. (23.11.2019)

Nádhera! První půlka má možná pomalejší rozjezd, ale to mi vůbec nevadilo. Prožíval jsem spolu s Georgem Baileym celý jeho život. Druhá půlka pak byla naprosto dokonalá. Hlavně poslední půlhodina -tj. od příchodu Clarence (ano, anděl tam je bohužel až na konci) měla spád a závěrečná scéna mi vehnala slzy do očí (a to nemám ve zvyku). Mluvit o hereckém mistrovství Jimmyho Stewarta by bylo jen zbytečným opakováním, stejně tak jako o režii Franka Capry. Achjo, nějak na mě začíná doléhat atmosféra Vánoc, která z toho filmu přímo neuvěřitelně sálá. Ha,... slyším zvonit zvonek...další anděl dostal křídla. A třeba to byl zrovna ten můj anebo váš...:-) (28.11.2008)

Přiměl jsem před časem sestru, aby se se mnou na tento film - jeden z mých nejmilejších - podívala. Svůj zážitek zhodnotila asi těmito slovy: "Hezké, škoda, že je to jen taková pohádka." A ona to skutečně v jistém smyslu pohádka je - pokud však to slovo chápeme jako označení pro příběh o základních pravdách a ne jako termín pro neskutečnou báchorku. "Život je krásný" ukrývá pod vrstvou hladivého vánočního sentimentu mnoho moudrosti - třeba tu, že velikost lidského života není poměřována velikostí snů a úspěšností jejich realizace, ale naopak schopností umenšít se před druhými lidmi a před jejich potřebami v poušti všedního dne. Selhání není, když se nám nepodaří naše vzdálené ideály uskutečnit, ale když na cestě za jejich realizací přehlédneme člověka ve své blízkosti. George Bailey celý život ustupoval ze svých představ a nakonec mu bylo dáno, aby poznal, jak jeho rozhodnutí skrytě měnila svět k lepšímu. Jeho postavu si před sebe chci klást jako vzor a snímek, v němž vystupuje, považuji za jeden z duchovně nejvíce povznášejících počinů v dějinách filmu, za skutečný zázrak. (24.05.2006)