Hranice

Extrémně znepokojivý film, který ihned řadím do kategorie, že už ho nechci vidět znovu, a to z důvodu několika vážně zničujících scén, které jednomu neudělají dobře na duši. Přitom poselství filmu je jasně dané, je fakt, že i trochu jednostranně zaměřené, a že se určitě nejedná o objektivní pohled na věc. Pokud je však situace na Polsko-Běloruské hranici aspoň trochu podobná tomu, co se ve filmu odehrává, tak to ukazuje lidskou špínu v té právě podobě, a ukazuje jen to, jak jsme se jako společnost za spousty staletí nikam neposunuly a pořád žijeme uvězněni v rámci svých malých problémů a nedokážeme věci chápat ve větších souvislostech. Mnohdy až dokumentární pojetí trochu zabrańuje se vcítit víc do některých postav, protože těch je ve filmu opravdu mnoho, a některé se objevují třeba až v samotném závěru filmu, a černobílé provedení filmu jejich identifikaci také úplně neulehčuje. Je mi jasné, že z filmu si obě extrémní strany odnesou přesně to, co chtějí, a že asi film mnoha lidem oči neotevře, ale je opravdu důležité, aby se i o takovýchto věcech filmy točily, abychom si připomínali, že existují lidé s mnoha horšími osudy, než který máme my samy. (28.03.2024)

To je těžké… Hranice patří k filmům, které reflektují něco palčivě současného a jako takový bude vyvolávat emoce, buď pozitivní, nebo negativní. A pokud stojíte, jako já, někde uprostřed, přiměje vás to ještě k většímu sáhnutí si do svědomí. Každopádně, ať už se rozhořčujete, že jde o sluníčkovou propagandu, nebo smutníte nad necitelným obrazem západní civilizace, pochybuji, že vám bude film lhostejný. Už jen proto, že Agnieszka prostě točit umí. (07.07.2024)

Vyrazili jsme tento víkend na Taylor Swift a na Hranici, to je takový nový Barbenheimer:) Nabarvenému ptáčeti to moc podobné není, nebojte, to jen fuxoft je tradičně mimo, když jde o artfilmy. Je to film, který je sice černobílý, ale jinak se v něm mluví normálně a tempo má normální (tedy normální na neakční film, snad si rozumíme). Film je velmi působivě natočen, a je alarmující, jaké věci se můžou dít v civilizované Evropě (v případě PiSSPolska spíš "civilizované"). A ono se to skutečně dělo a děje, viz: https://www.respekt.cz/tydenik/2021/45/bez-nas-by-byli-mrtvi. Zdejší odpadáře, co film ani neviděli, a "experty" na azylové právo bych upozornil, že i když je imigrant nelegální (což nikdo nezpochybňuje), tak ho nemůžete jen tak mlátit nebo házet přes plot. Troufám si říct, že ani v Polsku. A těm, co mají názory, že právo na existenci mají jen filmy, co si na sebe vydělají, bych zase vzkázal, že film vidělo jen v polských kinech přes 700 000 lidí. K pěti hvězdám něco málo chybí, chtělo by to víc scén s pohraničníky, kteří tu mají ze všech tří aktérů zdaleka nejméně prostoru. A naopak vyškrtnout scénu, kde si hodný bohatý Polák "nastěhuje migranty k sobě domů" (TM) a jeho děti se s nimi učí rapovat. To trochu směšné bylo, uznávám. (23.10.2023)

Takřka to nejhorší, co se tomuto tématu mohlo stát. Příšerně napsaný pamflet, který působí jako odškrávací seznam těžkostí jeho aktérů, kde nejdůležitější bylo ani jednu z nich neopomenout. V poslední fázi se pak film překlene do odbojářského žánru, kde postavy najednou působí jak archetypy z young-adults filmů, přičemž tato část je vlastně opsaná synopse fiktivní budovatelské hry Havíř a Markéta: vyhořelá psychiatrička starající se o zpovykané hysterické měšťáky je svědkem příkoří na nevinných utečencích. Uvědomí si tak, že svět potřebuje méně psychologů, zato více přiložit ruku k dílu na poli guerillové solidarity. Stupidní jazyk tohoto filmu poslouží jen jako další kámen v kulturních válkách, protože jeho obliba či neobliba bude vycházet čistě z vaší pozice vůči tématu. Film jinak totiž nemá sám žádnou uměleckou hodnotu. Chcete-li vědět, jak se má pracovat s nějakou historickou či společenskou katastrofou, tedy jako brutální a chaotickou eskalací hlouposti a vnitřní prázdnouty, podívejte se na Saul Fia nebo Jupiter Holdja (16.01.2024)

Silný, dost komplexní film, ale s jasným poselstvím. Vybavil jsem si u něj lidi, které jsem loni potkal u polsko-běloruské hranice, a všechny jejich příběhy. Je to hlavně humanitě, morálním dilema, lidském zoufalství i cynismu diktátorů. Není to protipolský film, není to ani dokument, ale snímek s jasným poselstvím a viditelným světonázorem režisérky. Je to o nesmírně komplikované situaci, při které šla lidskost stranou. S odstupem dne si myslím, že film mohl být ještě plastičtější a jasně vykreslit reálné obavy lidí na polské straně hranice. Neříká ani to, jaká měla být správná reakce státu v situaci krize, která byla ruským a běloruským pokusem o destabilizaci východních států EU těsně před ruským vpádem na Ukrajinu. Stopáž nakonec uteče, ale kouká se na to těžce. (18.10.2023)