Právo podle Lidie Poët

Série o vystudované právničce, která jako žena nemohla pracovat jako advokátka. A snaží se o to prostřednictvím osoby svého bratra, advokáta. Spíš než jako obhájkyně Lidie pracuje jako soukromý vyšetřovatel a nectí žádná pravidla. Kromě pracovní posedlosti a silného pocitu pro spravedlnost má i menší sexuální posedlost a miluje dva muže. Proč ne, je krásná, sympatická, moderní. Jednotlivé příběhy nejsou nijak dějově a zápletkami na úrovni, ale přesto je série sympatická a oddechová. Nemusím dodávat, že je to kvalitní retro a dobová pravda o postavení žen v té době a společnosti. Místy byla některá moderní hudba ne nejvhodnější.  70%. (25.02.2023)

Feministická záležitost, která ale na první dobrou nabízí víc, než jen upozornění, že v devatenáctém století na severu Itálie obhospodařovala svoji živnost první italská právnička. Jenže po pár dílech zjistíte, že s hlavní představitelkou nic moc není a celé je to takové bídně běžné. Nejhezčí je na seriálu to prostředí, ale popravdě je to dost málo na to, aby to víc zaujalo. (23.05.2023)

Je az nepochopitelne, ako dlho a aka obmedzena spolocnost sme boli vzhladom na prava zien. Ked si predstavim, ze naprilkad v Svajciarsku ziskali zeny pravo volit az v 1971, mrazi ma z toho. Neviem, aka bola Lidia Poët v sukromi, no ak bola tak panovacna, samoluba a tak neochotna spolupracovat sposobom, akym ju serial zobrazil, potom tych neustupkov a svojim sposobom odporu voci jej osobne zrejme nebolo tolko kvoli pohlaviu, ale povahe. Co sa tyka pripadov, tie mali zrejme prezentovat humornu zlozku serialu. Zrejme to neboli realne pripady surodeneckej dvojice. Pretoze ak ano, chyba mi nutnost vyznamu studovat pravo, resp. cokolvek. Hudba moderna, ta sa mi pacila. Dialogy zvlastne, pretoze Lidia sa vyjadrovala ako sucastnik, pricom rec ostatnych bola primerana dobe, v ktorej sa dej odohraval. (21.02.2023)

Na to, že má jít o feministické ladění, je hlavní hrdinka poměrně často nahá; na to, že má jít o detektivku, se poměrně často řeší vztahy zcela nesouvisející s pátráním. Nicméně v obecné rovině mne potěšilo, že se dobovou Itálií prohání pouze etničtí Italové... Ale teď vážně. Jednoduše úderné epizody přinášejí přiměřené napětí a skýtají možnost pasivně odpočívat, což v poslední době oceňuji, takže jako typicky televizní pokus o historickou detektivku se sympatickou hrdinou v mých očích seriál uspěl. (15.05.2024)

Od minisérie The Undoing mám slabosť na Matildu de Angelis, takže tento seriál som si pozrel len vďaka nej. A Matilda veruže nesklamala. Takisto ani parádne kostýmy, scény starého Turína a do istej miery aj hudba (až na tú modernú, ktorá sa tam vôbec nehodila). Horšie na tom je už scenár, jednotlivé prípady sú dosť povrchné, ľahko čitateľné a akoby nedotiahnuté. Neviem kto písal dialógy, ale práve hlavná postava Lidie sa vyjadruje, akoby bolo 21. storočie (chápem, že to bol zámer), no oproti ostatným je to veľmi bijúce do očí. V každej časti je zdôraznené aspoň raz, za čo mali v tej dobe ženy. Predpokladám, že jednotlivé prípady sú vymyslené a seriál je akurát inšpirovaný faktami – zamietnutie advokátskej činnosti a v závere aj potvrdenie tohto rozhodnutia Najvyšším súdom. A taktiež, že vykonávala advokátsku prácu a keď nemohol byť pri súde jej brat, vyhľadala mužských kolegov, ktorí zastupovali jej klientov na súde. Mimochodom, oficiálne bola zapísaná do zoznamu advokátov a uznaná ako právnička až v roku 1920, keď mala 65 rokov. Dožila sa 93 rokov. Ktovie ako na tom v skutočnosti bola Lidia s mužmi, ale počas svojho života sa nikdy nevydala. Takéto info som čakal na konci poslednej časti, ale skončilo to tak, že zrejme môžeme očakávať druhú sériu. Celkovo ide o príjemnú oddychovku po ťažkom dni, kde ani netreba veľa rozmýšľať. Ale čakal som trocha viac. (11.05.2023)