Dobrý člověk

Dobrý člověk je vážně dobrý film. Nabízí skutečně zajímavé postavy, velice výrazné herecké výkony, slušnou dávku emocí a podmanivou atmosférou, dramatické okamžiky fungují též přesně jak mají a v závěru dokáže přesvědčivě z citově založeného diváka vyloudit i upřímnou slzičku. Takto to zní tedy moc pěkně, jenže i přes všechny tyto klady není můj dojem z této podívané stejně ale natolik pozitivní, abych z ní byl nakonec nějakým zásadním způsobem nadšený, a problém je to o to větší, že nevím, proč tomu tak vlastně je. Nejspíš je to ale prostě jen tím, že i když celý ten film ve všech těch výše zmíněných ohledech funguje, tak nefunguje tak, aby mě dokázal skutečně oslovit, strhnout a především emočně rozcupovat, což bylo podle mě zásadním posláním tohoto snímku, ale hlavně v tomto směru to jede jen tak nějak na půl plynu a bojí se to jít opravdu až na dřeň, a to jak jednotlivým postavám, tak jejich činům. Tudíž tu máme hlavní hrdinku, která způsobí tragickou dopravní nehodu a divák v podstatě po celou dobu jen sleduje, jak se s tím ona ústřední postava pere, a to ať už v podobě svých vlastních pocitů a závislostí, tak v podobě s vypořádáním se se svým okolím, které se v tom ovšem plácá podobně jako ona sama, tudíž se nejedná o žádnou ,,sluníčkovou´´ podívanou, plnou usměvavých a spokojených jedinců, ale spíš sledujeme skupinu lidských nešťastníků, kteří se snaží zase nabrat život tím správným směrem, což ale není nikdy jednoduchá věc a jde jen o vůli a podporu nejbližších, což se zde také hodně řeší, každopádně tohle všechno ještě tak nějak funguje, jde spíš o to, že nic z toho není zpracováno způsobem, který by se dal označit za opravdu úderný, za vážně dramaticky vyhrocený, jen si to prostě poklidně proplouvá mezi všemi těmi osudy přítomných postav a ve výsledku to tak způsobí to, že místo toho, aby byl divák emočně vyčerpán, tak je spíš jen obalamucen happyendovou pointou, která toho navíc moc nepřináší a vlastně spíš až dokonce nudí. I přesto si nicméně dovolím film přeci jen doporučovat, jelikož jak jsem již na začátku zmínil, své nepopiratelné kvality ve většině ohledech má a že nedokáže diváka úplně emočně vyždímat je sice škoda, ale ne natolik zásadní, aby si zasloužil být podhodnocován. (10.12.2023)

Přemýšlím, zdali jsem viděl film podobně podlézavý, odpudivý a stejně sprostý ve slovech, činech i lidských vztazích. USA si tady udělali skutečně pěknou reklamu na sebe samy, a zrovna v době, kdy to nejméně potřebují. Film to není apokalyptický, je to apokalypsa sama: civilizace na samém konci své podivné existence. A závěr: červená knihovna hadra. Obojí je různou stranou jedné mince. Ať padne ta strana (zviřecká) či ta druhá (uslintaná), její hodnota se nezmění. I'm sorry, but I love you... na to mohou skočit už jen skalní příznivci na čsfd. Na to, zda jsem již viděl podobný film jsem nepřišel, ale věřím, že mě filmový bůh od dalšího podobného filmu uchrání. - A Morganu Freemanovi bych spíš věřil, když komentuje vznik vesmíru, protože u toho alespoň byl. - A navíc se domnívám, že tento příběh napsala umělá inteligence, proti už svým založením stojím v opozici a jejíž postupnou implementací nezačnou stroje myslet jako lidí, ale lidé jako stroje. A na závěr opět spojení s písničkou (jedno z mála míst, v níže je možno ještě přirozenou inteligenci ještě nalézt: It's coming through a crack in the wall / On a visionary flood of alcohol / From the staggering account / Of the Sermon on the Mount / Which I don't pretend to understand at all. / It's coming from the silence / On the dock of the bay / From the brave, the bold, the battered / Heart of Chevrolet / Democracy is coming to the USA = Prochází to trhlinou v budově, / na romantické alkoholové záplavě, / ze závratné bouře, / z kázání Na hoře, / jemuž sotva kdo dnes zatleská./ Přichází to z ticha / nad přístavem v zátoce, / od hrdinů, statečných a bitých, / z chevroletového srdce, / do USA přichází demokracie. (Překlad se mi moc nepovedl, pokuste se lépe!) Špatná kultura a celá civilizace, pro níž jsou některá tradiční slova (např. "kniha" či "les") jen prázdnými pojmy. (11.06.2024)

6/10. Film o výčitkách, obviňování, snahy někomu odpustit a přijmout život takový, jaký je. Jenže ani kombinace toho všeho na mě nezapůsobila tak, jak tvůrci zamýšleli. Pochválit se musí ústřední dvojice, i když oba už hráli v pamětnějších rolích. Nakonec to pro mě bylo nemastné, neslané, a na film se už asi nikdy nepodívám. Ale jsem rád, že jsem ho viděl. Zkuste ho i Vy, třeba Vám sedne. (17.08.2024)

Veľa plaču v tomto filme, ale keď je človek v depresii, je to normálne. Dostať sa zo závislosti na liekoch, keď je jasné kto zavinil smrť dvoch ľudí, je takmer nemožné. A najťažšie je odpustiť vinníkovi a zostať dobrým človekom. Čudne prepletené osudy štyroch ľudí, kde sa každý každému snaží odpustiť. Florence Pugh veľmi prirodzená a Morgan Freeman v jednej zo svojich posledných úloh, proste úžasný. (05.06.2024)

Allison je šťastná a chystá se na svatbu. Když ovšem jednoho dne zaviní dopravní nehodu, při které zemřou dva lidi z její nastávající rodiny, její život se obrátí vzhůru nohama a Allison spadne do kruhu sebeobviňování, popírání, vyrovnávání se se ztrátou a závislosti na lécích. Největší podporu pak najde v tu chvíli asi nejméně očekávaném člověku. V jádru možná nijak originální, ovšem funkční příběh, který stojí a padá s hereckými výkony Morgana Freemana a hlavně Florence Pugh. Ta je opět výborná a neměl sem problém jí věřit jedinou emoci. Menší krácení by sice úplně neškodilo, protože víc jak dvě hodiny je na podobný film docela dost, ale díky už zmíněným hercům si Braffův kousek zaslouží tu čtvrtou hvězdu navíc....70% (16.04.2023)