Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Kralevic Hamlet se účastní pohřbu svého otce, po jehož tragickém skonu zaujímá jeho místo po matčině boku strýc Klaudius. Jako nový král na Hamleta naléhá, aby se co nejrychleji oženil s Ofélií, Hamletovi se však ve snu zjeví duch jeho otce a prozradí mu, jak se ve skutečnosti věci mají. Zdrcený Hamlet je tak postaven před nejtěžší volbu svého života… Italský režisér Franco Zeffirelli se v kinematografii prosadil adaptací Shakespearovy komedie Zkrocení zlé ženy (1966), kterou pojal jako nečekaně dynamickou, až bujarou zábavu, zasazenou do renesančních kulis. Ještě úspěšnější byl Zeffirelli s filmem Romeo a Julie (1968), v němž obvyklý patos a sentiment nahradil dramatickým spádem a strhující citovou naléhavostí. Podobný realizační klíč, využívaný také v jeho operních a divadelních inscenacích, zvolil tvůrce v roce 1990 i ve filmovém přepisu Hamleta. Shakespearovy dialogy, plné sofismů a metafor, jsou zde většinou kráceny tak, aby děj měl co nejrychlejší spád. Za stejným účelem jsou z původního textu škrtnuty některé vedlejší motivy (tažení norského kralevice Fortinbrase). Na první pohled možná překvapující obsazení Mela Gibsona do hlavní role má rovněž svůj původ ve snaze přiblížit starý příběh divákům, zvyklým na kánony akčního filmu. Zeffirelli se pro Gibsona rozhodl po zhlédnutí filmu Smrtonosná zbraň: scéna, v níž se zhroucený policista Riggs nemůže odhodlat k sebevraždě, byla pro něj moderní a výborně zahranou analogií známého monologu „Být či nebýt.“ Zatímco tragédie veronských milenců v Zeffirelliho podání koncem šedesátých let korespondovala s tehdejší revoltou mládeže proti konvencím a předsudkům rodičovské generace, nový Hamlet není osobní výpovědí ani osobitou interpretací. Příběh váhavého mstitele je inscenován s příslovečnou Zeffirelliho kultivovaností a výtvarnou vytříbeností, a jako takový se kromě řady dalších cen dočkal dvojnásobné nominace na Oscara. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (123)

LEATHERFAC 

všechny recenze uživatele

Vážení přátelé...tak nějak nechápu to zdejší nadsazování Zeffirelliho adaptací. Strašně jsem se zklamal už u Romea a Julie, a Hamlet je jen o malinko koukatelnější - hlavně tedy díky lepšímu výběru herců, které je ovšem zárověň největší slabinou filmu - a teď se bavím pouze o hlavním představiteli, neb na tom každý Hamlet stojí a s ním i padá. Vím, Gibson tu není nejhorší - snaží se seč může...jenže...jenže... Hamlet je vysněná role všech herců do 35ti let. Lear je vysněná role starců. Hamlet to je esence všech rolí. Herec si na něm může udělat ostruhy a nebo vylámat zuby... Z tohoto hlediska Gibson zůstal někde uprostřed. Není to propadák, ale rozhodně už jsem viděl spoustu lepších Hamletů. Když ho sledujete, neříkáte si: tý jo... Ale přesně takhle by to mělo u dobrého Hamleta být. Tady není... Co se týče práce režiséra, nějak jsem nepochopil, proč zcela vypustil válečnou zápletku, vždyť ten konec je úplně jiný!?! ()

Snorlax odpad!

všechny recenze uživatele

Mnohá současná televizní inscenace má nepopsatelně lepší výpravu. Až jsem se divila, že kůň, na němž dánský kralevic přicválal, není houpací. Mistr parukář se pomstil Gibsonovi za jeho budoucí naudužívání brutality v jeho filmech tím, že veškerý svůj um nasměroval k tomu, aby Gibson vypadal jako olysalý debil. Záměr mistra parukáře se zdařil. A tak mezi papundeklovými kulisami pobíhá komicky vypající Gibson a společně se zbytkem osazenstva toporně deklamuje zcela nefilmové dialogy. Tvůrci nepostřehli, že od dob Shakespearových se jazyk vyvíjel, a tak použití něčeho, co má zřejmě připomínat shakespearovu dobu, působí jako hatmatilka. Gibsonovi jsem ani na zlomek vteřiny nevěřila, že by mohl být Hamlet, jeho čistě ochotnické pojetí nasadilo celému tomuto hanebnému pokusu o zfilmování klasického dramatu korunu. ()

Reklama

Segrestor 

všechny recenze uživatele

Jedno z nejklasičtějších děl Williama Shakespeara převedeno na filmové plátno zkušenou rukou Franka Zeffirelliho s těmi nejméně pravděpodobnými herci. K tomuto filmu jsem zprvu přistupoval jako k nějakému experimentu. S kuklou, rukavicemi až k předloktí a dlouhými kleštěmi. Právě jsem dokoukal Šíleného Maxe a Smrtonosnou zbraň. Dalším filmem s Melem Gibsonem v pořadí měl být právě Hamlet. Ne, že bych byl nějakým fundovaným znalcem Shakespeara nebo uctívač Hamleta, ale nějak jsem nemohl přijmout fakt, že má oblíbená akční hvězda bude skotačit právě v této klasice. Tehdy člověk nebyl tolik zvyklý na takové machinace. Dnes by mě nepřekvapilo ani kdyby třeba Jack Black hrál třeba Gullivera (aha, to se vlastně stalo). Zdá se tedy, že Zeffirelli udělal velice chytrý tah. Obsazením populárních herců, přiblížil tak klasické dílo široké veřejnosti. Nejen, že jej učinil atraktivní. A nutno poznamenat, že atraktivitu způsobil nejen obsazením herců. K samotnému pojmutí hamletovského tématu není co dodávat. K Mel Gibsonovi třeba dodat, že svým herectvím naprosto překonal své ostatní role. ()

salahadin 

všechny recenze uživatele

Směle se mistr pokusil zvěčnit mistra, leč jeho ohni chyběla jiskra. Tu mohou mé oči žalem písně lkát, že Zeffirelli - ač mám tolik rád - na jeviště nahnal stádo olšových krys, co v srdnaté recitaci lízaje si rány hnis, nesplatily múzám herecký svůj dluh, neb místo slov vycházel z nich jen teplý vzduch. ()

*Elfík* 

všechny recenze uživatele

Zde si můžeme krásně ověřit, že Mel Gibson je opravdu skvělý herec. Posuďte sami, kdo dokáže tak výborně přednést texty Shakespeara? Výborný je i dabing, opravdu, hlavně tedy u Hamleta. Scény ve filmu jsou sice velmi zpřeházené, to dosvědčuje i scéna hrobníků, která zmizela zřejmě do zapomnění. Jen tak mimochodem, český dabing vychází z překladu E. A. Saudka, nikoliv od Martina Hilského, jak je zvykem... ()

Galerie (47)

Zajímavosti (8)

  • Když v 90. letech uvedla v neděli Hamleta televize Nova, její ředitel Vladimír Železný se o týden později ve svém pořadu Volejte řediteli (od r. 1994) omlouval divákům za zařazení tohoto filmu do hlavního vysílacího času. (Přemek)
  • Mel Gibson později prohlásil, že hrát vedle Paula Scofielda, to je “jako když vás hodí do ringu s Mikem Tysonem”. (džanik)
  • Mel Gibson nebyl nadšen tím, že v největší scéně filmu, kde zazní jeho legendární hláška, „Být či nebýt“, musí hrát hudba. Ptal se režiséra jestli je tak nevýrazný, že ho musí doplňovat hudba. V amerických kinech pak šla do kin tato scéna bez hudby. [Zdroj: kniha Ennio Morricone a jeho filmový svět - Jan Šmíd] (major.warren)

Reklama

Reklama