Hřbitov pro cizince

Dějová linie příběhu má strhující dialogy, v nichž je hlavní hrdina i příznačně ironický - "Dvakrát mě sestřelili, tak přežiju i třetí sestřelení." "Na kolo nedošlápneš, tak to zkoušíš na mě." Prostřihy s dobovými plakáty nebo písněmi působí poprvé zajímavě, ale postupně odvádějí zbytečně pozornost. (19.05.2011)

Když jsem viděl tuhle televizní hru začátkem 90. let, nijak zvlášť velký dojem na mě neudělala a bylo by to na průměrné tři hvězdičky. Po 18 letech jsem si ji zopakoval a výsledek byl o trochu lepší, nicméně i tak nesdílím všeobecné nadšení, protože mé původní výhrady zůstávají. Plný počet hvězdiček by si Hřbitov pro cizince zasloužil za svůj námět a téma, protože letcům ze západní fronty vděčíme opravdu za mnohé a politická elita v poválečném Československu se k nim zachovala nanejvýš nespravedlivě. Problém je v tom, že zpracování ale má své mouchy, především mě odrazuje taková ta figurkovitost, zvlášť výrazná u záporných postav stoupenců režimu a členů státního aparátu. Někdy to má rozměr grotesky a netuším, do jaké míry chtěné. Donašečka, která odposlouchává rourou kamen, nebo úředník národního výboru ztvárněný silně přehrávajícím Rudolfem Hrušínským ml., to jsou vážně jen figurky, které plně nevystihují složitost a bídu tehdejší situace. Zachraňuje to především Josef Dvořák, překvapivě civilní a sympatický ve své roli muže, který se dlouho pokouší se systémem sžít, až zjistí, že existuje hranice, kterou nechce překročit. Celkový dojem: 70 %. (25.05.2009)

Přestože za nejkomplexnější dokument o českých letcích z Anglie považuju seriál Zdivočelá země, vítám jakékoli zpracování týkající se této tématiky. Únorový komunistický převrat si vybral jako své úhlavní nepřátele krom jiných též ozbrojené složky loajální staré republice. Jednak byli potencionálně nebezpeční (nezpívali a nemávali) a druhak musel nový režim najít lidu nějaké strašáky, aby se lidé báli a nemysleli na to, jak to tomu socialismu nejde. Piloti, kteří dožili konce války se těšili na slavný návrat do vlasti a byli za tři roky nepřátelé lidu. Navrátilci z válek byli vždy obtížně integrováni do zpět společnosti, tak je komunisti šalamounsky postupně všechny šoupli do dolů a pracovních lágrů. Příběh dvou kamarádů setkávajících v době, jež se "vymkla z kloubů", snažících se najít své místo a přežít, vypovídá o své době víc než by se zdálo. Geniální je nápad s odzpíváním dobových budovatelských písní. Z toho mě mrazilo v zádech. Sledujeme postupný rozpad společnosti maloměsta, formující se armádu "nové buržoazie" patolízalů, udavačů, zakomplexovaných prcků a srabů chopících se první příležitosti, aby se pomstili za dětství ústrků od těch silnějších. Osobní msty a vyřizování starých účtů. Co nesmetlo Gestapo, doráží komunistická policie. Co nezlikvidovaly německé koncentráky dodělají naši vlastní lidé. Ve jménu lepších zítřků. Naši dva kamarádi postupně pochopí, že komunisté tu nebudou jen do příštích voleb, že je nic nezastaví a že je to jen každého osobní věc, jak se k tomu postaví. Josef Dvořák, holič, lidumil, to má nejtěžší. Miluje život a lidi. Jenže všechno, pro co žil a bojoval je teď zkrátka v hajzlu...80% (06.01.2013)

Až do zhlédnutí tohoto filmu jsem Josefa Dvořáka považovala za šaškujícího vodníka, zde prokázal, že je velmi dobrý herec. Hřbitov pro cizince se mi líbí především proto, že si vybral téma, které mohlo sklouznout v sladkobolné špinění doby minulé. To ale nečiní, nesnaží se prvoplánově něco, či někoho hanět, naopak vyzdvihuje. Vyzdvihuje a vzdává hold letcům RAF. Tento film by si měli povinně pustit autoři té věci s názvem Tmavomodrý svět. (15.05.2011)

Jura Bartoška s Pepíkem Dvořákem si spletli světové strany a lítali nad špatnou částí Evropy. Po válce takový omyl dostanou od soudruhů pochopitelně sežrat - Pepíček má alespoň dělnický původ, tak nad ním lze přimhouřit oko a nechat ho šaškovat v holičské oficíně. Ale co s takovým kapitalistickým, imperialistickým, buržoazním ksindlem, movitým (kdysi) a vzdělaným člověkem, inteleguánem (!) jako je Jura? S takovým by se přece ani správný socialistický pes nebavil, ani kdyby měl Jura kolem krku uvázanou kotletu! Bezdůvodné křivdy vůči třídnímu nepříteli se vrší jedna za druhou a happyend by v tomto případě očekával jen momentálně zaostalý naivka. Téma filmu je silné, ale zpracování v mých očích pokulhává za očekáváním - taková umělá inscenace bez špetky někdejší poetiky a živočišnosti československých filmů. Osud hlavních hrdinů mě nedokázal patřičně dojmout (když to srovnám třeba s O. Vetchým v "Tmavomodrém světě") a vedlejší postavy jsou pouhými šablonami až karikaturami. A co je nejvíce zarážející, už tak krátká stopáž je z poloviny vyplněna budovatelskými písněmi, anglickými písněmi, církevními písněmi, zkrátka je divák nucen imrvére sledovat ksichty pějících pyjonýrů, soudružek, soudruhů milicionářů, soudruhů dementů a sólo v kostele si střihne i Pepíček Dvořákovic, který se ovšem krutě netrefoval do playbacku. Poselství filmu si zaslouží 5 frček, za to nemastné-neslané provedení bohužel musím 2* strhnout. 64% (19.05.2011)