Hřbitov pro cizince

Dávno před Bočanovou ZDIVOČELOU ZEMÍ natočil Jaroslav Dudek podle scénáře Jiřího Hubače tento televizní film. Film, na kterém je sice jasně vidět, že se opravdu šetřilo na kameře, interiérech, exteriérech, ovšem kvůli samotnému obsahu to ani tak nevadí. To téma je mrazivé a pravdivé. Pravda, která měla být utajena, ale naštěstí po čtyřech desetiletích vyšla najevo. Ukázala, jaké kurvy byly komunisté a nechápu, že i dnes více jak 30 let po sametové revoluci tahle strana zlodějů, lhářů, násilníků a vrahů tu stále je. Hřbitov pro cizince neukazuje přímo ty největší zvěrstva jako Bočanův seriál. Ukazuje spíše degradaci čsl. hrdinů na firemním poli, kteří bojovali v Británii za 2. světové války a popisuje i to, jak komunisté mystifikovali lidi od pravdy, proč jim piloti z řad RAF tak vadili... "Vaše svoboda není naše. Stačí se kouknout , co tvoji angličtí chlebodárci dělají v Německu nebo Korei." [1639. hodnocení, 109. komentář, 84%] (04.12.2020)

Tak na tenhle film si moc dobře pamatuji. Příběh zde není moc důležitý, jako jak herci a tvůrci CT, komicky rychle obrátili kabát, za bolševika mu pokorně sloužili, a náhle na ně v cizině koukám, jak hrají protikomunistické postavy, a říkám si to jsou ale děvky, a dělají z toho bezostyšně ctnost....Jak se po čase vlivem osobních změn, i změn ve společnosti náhle mění můj pohled na téže film, či knihu....A zde jsem překvapený, že nyní už to vidím jako dobrou nadsázku, která byla typická pro první fázi socialismu v ČR. Nyní to vidím (17.11.2013) jako velmi nadprůměrný film, a tak z jedné hvězdičky jsem změnil hodnocení na čtyři. Báječně jsem si přitom zazpíval i dobové šlágry české i anglické. (19.05.2011)

Dějová linie příběhu má strhující dialogy, v nichž je hlavní hrdina i příznačně ironický - "Dvakrát mě sestřelili, tak přežiju i třetí sestřelení." "Na kolo nedošlápneš, tak to zkoušíš na mě." Prostřihy s dobovými plakáty nebo písněmi působí poprvé zajímavě, ale postupně odvádějí zbytečně pozornost. (19.05.2011)

Je jen zákonité - ve vazbě na další vývoj polistopadové české společnosti až osudové - , že nejlepší věci o komunistické éře se točily v prvních měsících - už ne letech - polistopadového Česka. Stále totiž přežívala kontinuita nejen peněžních toků, ale i tvůrčích osobností při absenci nic bližšího nevypovídajících peoplemetrů (nejde o údaje, které přinášejí, ale o to, jak jsou trhovecky interpretovány). V tomto případě to platí jak o režii (neprávem proskribovaný Jaroslav Dudek), tak o scénáři (Jiří Hubač), tak o hereckém obsazení, kde nemá smysl vypočítávat jména, protože vysloveně slabý nebo šedě průměrný výkon v této vynikající televizní inscenaci prostě nenajdeme. Osudy národních hrdinů - legionářů druhého odboje jsou tu vykresleny v dikci současného psaní orgánu Českého svazu bojovníků za svobodu NÁRODNÍ OSVOBOZENÍ - v jejich syrově nahé skutečnosti podle starého úsloví o pravdě "padni, komu padni". Hlavní hrdina, jak zjistíme z bojovné promluvy jeho kamaráda na Pražském hradě, odkud ho odvezou rovnou do blázince za to, že se důsledně domáhá svých demokratických občanských práv, totiž bojoval v proslulém battledresu nejen na západní, ale i na východní frontě v průběhu let 1944-1945 v bojové sestavě 1. československého stíhacího pluku a posléze 1. československé letecké divize (jinak se jeho sovětská vysoká válečná vyznamenání nedají vysvětlit). Ze závěrečné scény křížového pole (zejména z momentu, kdy se na místě křížů objevují postavy padlých hrdinů) až mrazí. Velmi nepřímého společenského zadostiučinění se tito národní hrdinové dočkali na jaře 2005, když byl v Praze odhalen pomník jejich vůdce prezidenta prof. dr. Edvarda Beneše. Jako přímý účastník si vybavuji jejich stařičké tváře (jednalo se o lidi 80-95 let staré), jejich uniformy i sokolské kroje dalších veteránů československé a české demokracie. Srovnáme-li hloubku, ponor, propracovanost psychologie všech postav (ani komunistická část obsazení není pouze černočerná) s tím, co se až příliš často píše nebo hraje o těchto věcech dnes, kroucení hlavy přechází ve fatální malomyslnost. Není divu. Budoucnost by měla přinášet zlepšení výkladu významu, ne zmatení a marginalizaci klíčového tématu. Je nepochopitelné, že se tento skvost naší televizní dramatické tvorby ještě nedostal na DVD nosiče, kam poprávu patří. (28.10.2008)

Bývali to spolužáci, přátelé, sousedé... Pak přišla válka, únor a najednou tupí přicmrdávači režimu rozhodují o životech těch, kteří bojovali za jejich svobodu. Nesmírně palčivé téma, které se jen tak neomrzí. V tomto minimalistickém, komorním, ale o to působivějším vyprávění o křivdách, opravdovém přátelství i nesmyslných paradoxech v poválečném období, je kladen důraz na lidi. Nezapomínejme, že to byli pořád ti samí lidé, jen politická situace se změnila a co to s některými udělalo... (29.10.2008)