Reklama

Reklama

Komedie s hořkým podtextem o jednom soudním případu, který prověřil lidské charaktery, má všechny klady autorského talentu Z. Svěráka. S humorem a s porozuměním vypráví příběh bývalého učitele na okresním městě Moutelíka (Vlastimil Brodský), který se dostal před soud kvůli pohlavku, uštědřenému synovi z prominentní maloměstské rodiny. Proces dostane začínající právnička (Z. Bydžovská), která pozná v Moutelíkovi charakterního člověka a pomůže mu znovu získat lidskou důstojnost, i když po právnické stránce je proces neúspěšný… (Česká televize)

(více)

Recenze (82)

Yahey 

všechny recenze uživatele

Studie etiky lidskosti a srdce, která vítězí nad etikou paragrafu. / Hezký je moment, kdy "hezounek" Hanzlík zve ošklivku "Bydžovskou" na rande po té, co vyčůraně odmítl svědčit, a ona jej právě pro jeho zbabělost odmítne, ačkoliv, jak přiznává, se jí to moc často nestává, že by jí někdo na rande zval. / Psychologicky: selhání otce, jehož prominentní postavení umožní synovi vyrůst v rozmazleného fracka, kterému všechno prochází. Když mu Brodský nastaví "otcovské" hranice zaslouženou fackou, je v našem právním systému odsouzen, protože ten jde na ruku prominentnímu otci. Toto selhání otcovského principu prorůstá celou pokryteckou socialistickou společností, která ctí pouze otce "formálního" - literu zákona a titulu. Tentýž mrak a selhání otcovského principu visí nad českou společností a akademickým světem univerzit i 20 let po revoluci. ()

Mulosz 

všechny recenze uživatele

Az do tohoto vikendu mi tato inscenace zustavala utajena, vcera jsem ji dokoukal. Jako pravnik mam velmi rad soudni dramata ci sceny ze soudu, a jde-li navic o ceske dilo, velmi rad prubeh sporu sleduju i po te profesni strance. Trestni rad se totiz v nekterych smerech za ta leta prilis nezmenil. Musim konstatovat, ze u tohoto dila jsem se po delsi dobe nedrzel za hlavu. Nejake chyby tam sice byly, ale spise je vnimam jako nutny ustupek pro stravitelnost filmu laickym divakem, nikoliv jako totalni selhani odborneho poradce (ze spani me po teto strance uz nejaky cas budi 6. dil Sanitky 2). Samozrejme najdeme i par reci o socialisticke moralce, ale to je vzhledem k roku vzniku jen dalsi nutne zlo, ktere nastesti nepusobi ani rusive, ani podprahove. Scenar je napsan se skvelou lehkosti, zahrano je to na jednicku (dokonce vcetne Bydzovske) a hlavne - SPOILER: rozsudek odpovida pravni realite, jakkoliv bylo mozne pohnutky profesora lidsky chapat, na zprosteni obzaloby to nebylo - KONEC SPOILERU. V pravu je jen minimum moralky, to neni vycpela klasikova moudrost, ale tvrda pravda. ()

Reklama

Marthos 

všechny recenze uživatele

O morálním poselství vynikajícího Svěrákova scénáře jistě nemá smysl jakkoli polemizovat; jeho hodnota zůstává neoddiskutovatelná i v současnosti, v níž základní konflikt nachází trvalého uplatnění. Jeho televizní provedení pod režijním dohledem Františka Filipa ovšem zůstává původní předloze leccos dlužné. Méně plynulé tempo, statické pasáže ze soudní síně, opakující se záběry, určitá poplatnost dobovým reáliím (prostředí judikatury). Přesto nelze nevnímat nadčasovou kvalitu hereckých výkonů celé plejády předních zástupců divadelní i filmové Thálie; jedna z prvních výrazných rolí Zuzany Bydžovské, tradičně vynikající jímavý portrét dobrosrdečného kantora v podání Vlastimila Brodského i nezvykle záporné figury Abrháma a Hanzlíka. V každém ohledu se jedná o nadstandardní produkt zlaté éry československé televizní zábavy. ()

Schlierkamp 

všechny recenze uživatele

Československý televizní film podle scénáře Z. Svěráka, jenž se většinu doby věnuje soudnímu přelíčení, v němž je jako obžalovaný předvolán vysloužilý, trestně bezúhonný učitel biologie Moutelík, jenž uhodil svého bývalého žáka Burdu a ten si díky tomu přivodil vážný úraz. Přestože byl stydlivý introvert Moutelík v podání V. Brodského ke svému činu vyprovokován nemístnou urážkou onoho nevychovaného studenta a zranění bylo důsledkem nešťastných okolností, případ je poměrně jasný a k uzavření je potřeba pouze uvést míru polehčujících okolností. Největší hereckou hvězdou tohoto snímku není však mistr Brodský, jak by se mohlo nabízet, ale Z. Bydžovská neboli Moutelíkova mladá obhájkyně JUDr. Mourková, jež se do jejího prvního případu zakousla velmi pevně a s chutí. Navzdory nízkému sebevědomí, bizarně velkým brýlím a naprosto příšernému civilnímu outfitu se do předem prohrané soudní pře s protěžovaným mladíkem pustila hrdinně a kvůli potvrzení výpovědi obžalovaného neváhala dokonce navštívit svědka J. Hanzlíka a ovlivňovat ho. Ve vedlejších rolích tohoto zajímavého snímku, v jehož názvu se objevuje studentská přezdívka pana Moutelíka odkazující zřejmě na jeho nepříliš elegantní chůzi, se ukázal M. Růžek jako soudce, namistrovaný J. Abrhám coby žalobce s totálně demagogickou závěrečnou řečí a právník O. Sklenčka, jehož onemocnění zapříčinilo předání Brodského spisu do rukou nezkušené Bydžovské. Případ Platfus shledávám jako nadprůměrně kvalitní a poutavý televizní snímek od velezkušeného režiséra F. Filipa, kde se mladá právnička v podání vynikající Z. Bydžovské postavila na neprůbojného a neautoritativního učitele, jenž za oprávněný políček drzému mladíkovi dostal podmíněný trest. ()

fabecc1222 

všechny recenze uživatele

Brodského postava mi velmi připomínala jeho roli ve filmu "Mapa zámořských objevů", také učitel - dobrák - problémy se žáky...Ze začátku jsem si až říkal, jestli se nejedná o pokračování.  Asi v každé třídě se našel nějaký takový grázl, který dokázal zneužívat dobráckého přístupu svých učitelů, a do budoucna se to také asi nezmění. Za celý film se v podstatě nehneme ze soudní síně, což ale vůbec nevadí, protože na atmosféře to nijak neubírá. Je to taková zajímavá sonda do morálky společnosti 80. let, otázkou je, co tím asi chtěli soudruzi tehdá říct? Že by se v socialistické mládeži vyskytovali nějaké pochybné existence? No to snad ne?! ()

Galerie (5)

Zajímavosti (4)

  • Během natáčení pana Brodského málem přejel projíždějící autobus. Incident je dokonce zachycen ve filmu. (Haniczka)
  • Frázi „Nepozdravil jsem pana učitele, protože už nás neučí“ nepoužil Zdeněk Svěrák naposled. Stejná věta zazněla i ve filmu Vratné lahve (2006). (Panfilmex)

Reklama

Reklama