Svědectví mrtvých očí

Lidsky a dost uvěřitelně napsaný příběh, kde se chvílemi napětí dá krájet a pořád se šroubuje výš a výš, až jsem si říkal, kdo koho zabije - motiv by měl skoro každý na každého. Zajímavá mi přijde scénografie. Měl jsem zvláštní pocit z kulis a rekvizit, prostě ze života, který film ukazuje - takový pocit hojnosti - všichni jsou bohatí, mladí a sexy, mají obchodní kontakty se západem, jezdí západními auty a bydlí v luxusním baráku. Přitom byl film natočen za normalizace. Hudba se povedla - úvodní znělka mě zaujala tak, že jsem se rozhodl vidět celý film. (18.09.2023)

"Tak ty nic nevíš? Ale třeba si vzpomeneš, miláčku." Ideálním základem manželského trojúhelníku jsou tyto čtyři vrcholy - nevěrněj vychcánek, ambiciózní stíhačka, těhotná potvůrka, zmatenej malíř a elitní exesenbák. Pak to prostě musí fungovat. Jenže ono to jako detektivka moc nefunguje, protože oběť i vyšetřovatelé jsou v podstatě anonymní. Teď jsem to bystře odhalil - není to detektivka, je to manželské drama a ty já nerad prožívám. Doma ani na obrazovce. (16.04.2021)

Některé filmy mi utkví v hlavě a já s údivem zjišťuji, že i po týdnu po shlédnutí na film stále myslím. Tohle se mi stalo i se Svědectvím mrtvých očí a já poté navýšil hodnocení o jednu hvězdičku. Asi proto, že příběh (nepovedené manželství, nevěra a pokusy o zoufalé řešení) je vlastně ze života a že se pravidelně odehrává v nesčetných manželstvích. A hlavní hrdina Jiří Adamíra podal opravdu skvělý výkon. (11.07.2014)

Zatloukat, zatloukat, zatloukat... občas si ale zatlučeš hřebík do rakve vlastního štěstí. - - - Chtěla jsem vidět nějakou krimi, snesla bych i trochu té psychologie, počítala jsem s tím. Ale tohle mne prostě nechytilo a obávám se, že vina nebyla (jen) na mé straně. První třetina se vlekla fakt nezáživně, pak sice přibylo trochu toho napětí, ale všechno bylo zase tak zoufale předvídatelné! Ráda bych se mýlila, ale myslím si, že filmy s opravdu vygradovanou kriminální zápletkou, filmy skutečně napínavé, neřku-li thrillery, v české kinematografii prostě chybí! (30.01.2017)

Výborný spád, kauzální spění a originální ústrojné rozvíjení zápletky, kdy téměř až do konce není jisté, co všechno bude náplní započatého zločinu, kdo ještě se stane jeho obětí a kdo další se stane spolupachatelem. Přitom je skvěle vystižen vztah mezi narůstající svolností člověka ke zločinným aktům, jež je přímo úměrná tomu, jak se i navenek stále více rozpadá celoživotní vztah, od počátku postavený na nerovném a zkaženém základu, a jak se vyjevuje, že ve fatálním běhu času není cesty zpět a na nápravu a možnost zvolit si v životě jinak, aniž by se za staré volby musely nést důsledky, reálně není naděje. (JitkaFest, rezidence B12). (23.01.2022)