Nemocnice na kraji města po dvaceti letech

Totální krok vedle. Petr Zikmund nepochopil, v čem tkvělo kouzlo Dietlova seriálu a narouboval sem všechno možné, včetně multikulti a genderových otázek, které ve skutečnosti obyčejné lidi nezajímají. Postavy se chovají, s prominutím, jako idioti, ne jako lidé. Scénář jim něco předepisuje, tak to herci odehrají, ale každá z postav se chová jak v Ordinaci v růžové zahradě - když se scenáristovi zlíbí, může se ze sparťana stát slávista, z optimisty hnedle pesimista. Navíc se seriál bojí jít do konfliktů - tedy reálných, skutečných, současných, nikoliv pseudointelektuálních. Postavy jsou více vyhraněné buďm směrem k dobru, nebo ke zlu, chybí ona Dietlova psychologická prokreslenost, kdy i nerudného dědka v podání Kopeckého divák chápal. O detailech, které si zde cucají autoři z prstu a neodpovídají moc realitě, snad už darmo mluvit. (27.06.2015)

Neříkam,že stará Nemocnice na kraji města bylo něco extra,ale aspoň to mělo styl,rytmus vyprávění,skvělou hudební znělku,dobré herecké výkony.Tenhle brak je však přesným opakem skoro všeho popsáno výše tj.nemá to žádný styl a vkus stejně jako tisícovka podobných seriálu,tvůrci neumějí výprávět,hudební znělka je strašná a herci přehrávají.Po skvělých Četnických humoreskách je tohle obrovské šlápnutí do h***a. (05.01.2004)

Nesmyslná snaha zakomponovat do děje všechny moderní jevy. Tuneláři, privatizace, podnikatelé a podnikatelíčkové, rasismus, homosexualita. Jak řekla moje kamarádka, ještě tam chybí ňákej muslimskej radikál s bombou, aby to bylo komplet. Kdysi sympatická emancipovaná doktorka Čeňková tady praští s felčařinou, chvíli se tváří, že je na hlavu, pak oblbuje cizí malý dětičky a nechá se vojíždět Vašutem. Dost na hlavu je i psychiatrička Machovcová Báry Hrzánové. Tahle postava je úplně ujetá a všude jinde by rušila, tady v tom panoptiku ale ničemu nevadí. Zatímco ve staré Nemocnici bylo sympaticky utajeno, s kým si doktorka Králová vysouložila piškota, tady se to řeší třináct dílů. Takže bod snad jenom za tradičně zapšklou Maciuchovou a Kolářovou. Staří se snažili, mladí nezaujali. Nemají náboj a charisma. Jak jsem někde nedávno psal, Dietlovi ty kolečka vždycky výborně zapadaly, tady to skřípe, každej si jede po svý lince a celkově to nikam nevede. (02.02.2014)

Tady jde krásně vidět, že když už se něco dělá, má se to udělat hned a ne to pořád oddalovat a oddalovat. Tak vznikl seriál, který v roce 2003 řešil otázky alespoň deset let staré. Působilo to všelijak, ale ne rozhodně tak, že by mě to přikovalo k televizi a hltal každou další epizodu se slovy, jak je seriál dnešní. Vztah naivního chlapce na počátku podnikatelského boomu s vykutálenou cikánkou jako ožehavé téma do roku 2003 rozhodně nepatří! Tady to soudruzi opět malinko přešvihli. (02.11.2012)

Nechci jít s hodnocením níže, protože si myslím, že za poměry, které pokračování popisovalo, Zikmund nemohl stejně jako Dietl za socialistickou šeď. Materiální posun dopředu byl dokonce potěšitelný. Pravda ale je, že Zikmundovi chyběla v tomto ohledu dietlovská uměřenost a skoro žádná z nových postav nebyla tak zajímavá jako původní obsazení. Snad s výjimkou romské sestřičky. Možná proto, že drama u Pěnkavových bylo mnohem silnější než u Blažejových, o dceři dr. Králové nemluvě. Taky si myslím, že byla chyba upírat tolik pozornosti na nesympatický páreček doktorů Machovcových, navzdory zdatnému Töpferovi a vynikající Hrzánové. Zvláště když dokázala zživotnit takový scénáristický úlet jako postavu psychiatričky, která svého manžela chirurga posílá za věštkyní, aby mu předpověděla kariéru. (Původní záporák dr. Cvach byl sice legendární, ale mám dojem, že tolik místa v rámci seriálu zase nedostal.) A - při vší úctě ke stáří a Chudíkovi - na fyzický a možná i mentální úpadek takového monolitu, jakým byl primář Sova, se nedívalo dobře. // 51% (02.12.2021)