Stíhači, na start!

Efektné súboje dvojplošníkov na nebi predstavujú len odraz zúfalej atmosféry vedomia stále prítomnej hrozby smrti na zemi. Aby sa nemuselo myslieť na to, čo mnohých stíhacích pilotov čaká, snažia sa zabudnúť. Voľný čas pred letom i po lete tak vypĺňa najčastejšie alkohol. Kopa alkoholu a zase chľast. Hlučné posedenia v dôstojníckej kantíne s kolektívne vyrevovanými oddrhovačkami. Iné riešenie spočíva v panickom strachu z letu a simulantstve. Zabudnutie prinášajú i návštevy neďalekého bordelu. Trvalejšiu lásku nik nehľadá a kto po nej túži rýchlo pochopí, že tu sa na city len hrá. Na miesto zostrelených letcov prichádzajú čoraz neskúsenejšie a čoraz mladšie posily. Ilúzie absolventov vojenských škôl o vedení čestnej vojny sa rýchlo strácajú pri dotyku s frontom. Z ilúzií ostáva len sprievodná hudba v znamení absolventských britských piknikov zasadená do drsnej vojnovej vravy. Britská herecká škola exceluje. Jack Gold nakrúca ďalší zo svojich skvelých sedemdesiatkových filmov. (04.11.2015)

Na válečné filmy si nepotrpím, ale Aces High je sakra velká výjimka. Narozdíl od jiných hollywoodských přeslazených dojáků, tenhle film nám perfektně naservíroval jasně, stručně a výstižně krutost I. světové války a její dopady na lidskou psychiku, a to bez nějakých cukrlátek okolo. Jednoduchý scénář je doplněn úžasnými věrohodnými záběry, což dokazuje fakt, že i filmy takového formátu, lze natočit bez použití kompjůtrů (což je v 21. století takřka nemožné). Společně s vkusně vybraným obsazením a hereckými výkony se Aces High ocitl mezi mými oblíbenými válečnými snímky, kterých na mém seznamu není opravdu mnoho. (22.09.2010)

Vzdor tomu, že herectví Malcolma McDowella mi není ani trochu blízké, a jeho postava tak všechny scény, a vlastně i celý příběh, vychyluje do psychologicky mnohem problematičtější roviny, než jakou pravděpodobně zamýšlel režisér, musím ocenit zdařilou sugesci (nikoliv bezešvé) kamarádské pospolitosti na základně. Toto zákulisí – doteky zdánlivého pokoje propojené s hlubokými psychologickými vhledy – mě zajímaly i oslovily podstatně více než válečné akce. Ostatně podobně jako v Nebeských jezdcích, v nichž jsou ovšem všechny události a scény mnohem celistvěji spjaty a přátelství se připomíná soustavně právě tak jako rizika a vratkost míru. Jako v starším českém filmu jsem si i zde snadno našel své „hrdiny“: dojala mě lidskost „strýčka“ Sinclaira i nesmělost nováčka, který se důvěřivě zabydluje v jámě lvové. Intermezzo s lehkými dívkami nebylo dostatečně sentimentální, aby se s celkem organicky spojilo. Spíše se otevírala příležitost uvést některé z hrdinů do kostela, protože tíha, kterou nesli, nebyla pro ně samotné k unesení… Žel tento podnět režisérovi unikl. Jak mohla taková neděle nebeského jezdce vy-znít, jsem se pokusil vyjádřit tady: https://recordingsontheroad.bandcamp.com/album/the-sundays-of-sky-rider (22.03.2024)

Silné protiválečné poselství z První světové, zhuštěné do sedmi dní v životě nováčka poručíka Crofta, který přichází k vysněné letce s dětským nadšením a naivitou. Jak vypadá život s vědomím, že každý den může být tím posledním ... Za války mívá Smrt vždycky široký záběr, a není podstatné, že elita armády - stíhači létají vysoko nad špínou zákopů. Velice realistické - a lidské. (12.05.2009)

I když byl film natočen v roce 1976, jde o vcelku věrnou predelavku divadelní hry Konec cesty z roku 1929, jen místo pěchoty jsou tu letci. A to je problém - realismus novatorsky a šokující v roce 1929 je už o skoro sto let dál predvidatelny a nevzrusivy a divák si může jen odskrtavat jednotlivé položky. Tedy zkušený divák. Jenže právě pro toho nezkuseneho má vždy cenu ten příběh vyprávět. (03.07.2016)