Alice in Wonderland

Tato adaptace slavné knihy není vůbec kouzelná ani pohádková. Příběh se nese v zachmuřené atmosféře a postavy se chovají vskutku bizarně. Samotná Alenka působí docela nepříjemně, zvlášť když pronáší své kousavé poznámky a přitom slavnostně hledí do prázdna, či když důležitě rozhodí svými pačesy. Režisér Jonathan Miller od diváka očekává, že zná příběh a sám rozezná postavy a návaznost děje. Zajímavý soundtrack. Já osobně jsem se o filmu dozvěděla díky svému oblíbenci Ericu Idlovi, který se skutečně jen mihnul ve svém černém klobouku, poprvé ve rvačce, podruhé v doprovodu Královny. Spíše *** 1/2 (22.10.2006)

Vždyť tam sitár zní maximálně 5 minut (a z toho 3 minuty v titulcích). Nebo jsem byl tak vnořen do děje? Velmi silná je hlavně druhá půle od Čaje o páté přes Kroket s Shankarem, Lesní slalom s Vévodkyní, Tanec s kraby až po Poslední soud. ___ A nevím proč jsem si furt musel pobrukovat Outta my Head od M. Warda. (25.05.2016)

Asi som trošku nepochopil tunajšie hodnotenia, lebo dať takémuto shitu podobné hodnotenia, je hádam aj na zamyslenie. V tomto snímku nebolo ani trocha vkusu, spádovosti a ani len akýkoľvek náznak hereckého umenia. To sa akosi vlieklo, ani to nevedelo kam a nejakým spôsobom sa to doplížilo do očakávaného konca. Už tak sú mi príbehy Alice z ríše snov cudzie, ale toto to ešte viac odcudzilo. Škoda času a jedna hviezdička len za nápad preniesť zvieracie zvuky a pohyby do ľudskej tváre. 20 % (02.11.2017)

Velmi iritující zážitek. Výtečná Alice, drzá, zachmuřená a jízlivá, vše ostatní mne však ze všeho nejvíce popouzelo, zejména příšerná hudba. Žádám, aby byla zaprotokolována má averse k rozčilujícímu zvuku sitáru. A celý film jsem se nemohla zbavit dojmu, že sleduji představu o účinku halucinogenních drog, která se vylíhla v hlavě zaměstnance ministerstva zemědělství. (09.02.2011)

Skvělé! Konečně zfilmování, které má snovou logiku, řádnou dávku trhlosti a vypadá velice anglicky a viktoriánsky. Tato černobílá televizní verze našinci originál evokuje více než všechny ty velkofilmové verze splácané v Hollywoodu. Ty více či méně zchátralé interéry, kterými s Alenkou putujeme, občas přeplněné nábytkem, knihami, obrazy, vycpaninami a tretkami, notně připomínají dům šílencův z Případu pro začínajícího kata či některé filmy Švankmajerovy. Však i ty původní Tennielovy ilustrace Alenky vypadají někdy dost "goticky". Dále jsou zde nádherné lesní a parkové exteriéry, v kterých by i našinec také rád bloudil. A k tomu ta zasněná zmatená zasmušilá a mírně přidrzlá (spíše věcná a přímá) Alenka a kuriózní panoptikum ostatních postav a postaviček. A hudba Raviho Shankara mi k tomuto konvenuje. (10.04.2016)