Ježíš z Montrealu

Pohľad na Ježiša očami tvorcov, ktorí s najväčšou pravdepodobnosťou vyšli z kresťanského prostredia, a jeho hodnoty majú hlboko „pod kožou“ , ale ktorých silne ovplyvnil modernizmus, veľmi rozšírená ( a nie vždy oprávnená) kritika Cirkvi, a v značnej miere aj východná filozofia, najmä budhizmus a jeho iný pohľad na utrpenie (jasne to vidíme napr. aj v úvodnej scéne samovraha, alebo v replike Hamleta pri kontroverznej pašiovej hre). Budhizmus je vo svojej podstate náboženstvom bez Boha (veď aj k nirváne si stačí človek sám), a tento film tiež. Je síce o Ježišovi, ale nie je o Bohu. Ježiš je tu prezentovaný ako výnimočný človek: prorok, ľudomil, ale aj ako údajný nemanželský syn rímskeho vojaka, kúzelník a cestovateľ, ktorý sa po rokoch vracia (?!). Aj umelecký pohľad, fikcia, či sloboda autorov by mala mať – hoci „len“ v mene pravdy (o ktorú sa snáď usilujú) svoje hranice, a nemala by zneužívať umenie (a citovať údajné výsledky archeológie) na predkladanie poloprávd a prekrúcanie faktov. To mi fakt vadilo. Film však má, napriek týmto výhradám svoju cenu. Poukazuje na hodnoty, ktoré sú výnimočné, a ktoré sú, žiaľ, v súčasnom svete často podceňované a zaznávané. Je o hľadaní pravdy, o ostrej kritike konzumizmu a komerčnosti, o slobode umenia, o etike, o nekonečnosti vesmíru, ktorý prevyšuje naše poznanie, o priateľstve, o pomoci druhým, ale hlavne...... o ĽUDSKOSTI . Ale je to stále málo! Túžba človeka po šťastí a dokonalosti siaha ešte vyššie. Ani človek, ani umenie nie je pravým zmyslom, ani cieľom. Chýba ešte jeden krok, ten najpodstatnejší: uveriť, že Ježiš je živý a prítomný Boh, ktorý nás – a všetky tieto hodnoty vysoko prevyšuje. A snažiť sa žiť za každých okolností tak, ako učil On. Nie je to v súčasnosti ľahké, ale len vtedy zažijeme pravú istotu, slobodu, pokoj a dotyk Lásky, a nerozhádže nás žiadny neúspech, sklamanie, či nepochopenie, ani tvrdý biznis, ani povrchné umenie, ani žiadny frustrovaný kňaz s morálnymi problémami . A určite si „nekopneme“ ani do Cirkvi iba preto, že nie je „moderná“ a ľudia, ktorí ju tvoria, žiaľ, nie sú dokonalí (mimochodom, tvoria ju nielen biskupi a kňazi, ale všetci pokrstení). (27.01.2011)

Skupina herců se rozhodne, že pojmou Ježíšovu cestu po svém, a to velmi realisticky bez nějakých příkras a metafor, které je v příběhu jinak možné vyčíst. Je to kritické, je to místy docela silné, ale na druhou stranu, já jsem měl chvílemi i pocit toho, že je to takové rozhárané, nekonzistentní. Nedokázalo mě to zaujmout. (01.08.2017)

Starý příběh, v novém kabátě. O dvě tisíciletí zpět, ale se stejnými, nebo totožnými aktéry. A hlavně s velmi originálním příběhem a výtečnými herci, kdy Vám začne při pozorném sledování do sebe všechno zapadat a na konci už jen přemýšlíte, proč jste takovýto dobrý film už neviděli dávno dřív. Sám za sebe? Fakt nevím. (21.10.2015)

Film nás během první půlhodiny seznámí s knězem, který žije v hříchu, pak nás zavedl do studia, kde se dabovalo porno, následně jsme shlédli namlouvání celého "dokumentu" o vzniku světa velkým třeskem a podívali se podívali na plac, kde točila reklamu opravdu (nerad to přiznávám) vyzývavá žena. Pak začali hrát jakousi hru, kde nejprve zcela zpochybnili, jestli Ježíš vůbec byl... Přeskočil jsem tedy v čase skoro na konec filmu, kde jsem viděl, jak díky "nehodě" zemřel herec, který hrál Ježíše přivázaného ke kříži... Co k tomu říct více? Od prvních minut lituji, že jsem filmu věnoval svůj čas... (01.08.2014)

Proč právě ty nejnižší láká to nejvyšší. A jak daleko je od porna a reklamy ke Kristovu učení. A jaké je to Kristovo učení. Tyto otázky je nejlépe považovat za řečnické a nechat je bez otazníku, tedy bez odpovědi, čili s jakoukoli odpovědí. Nic se tolik neměnilo jako tohle, a to nejen dnes, je toho plný středověk i starověk. Je to projev nevyššího umění, jak něco měnit tak, aby nám (někomu) to pasovalo na "správném" místě a ve "správnou" dobu. Dvacáté století v Montréalu už je jen odvar staletého pitvoření a napravování, po němž zůstal jen bůh, jehož jméno nedokážeme vyslovit (JHVH) a jeho syn, jenž po sobě nezanechal ani jedno slovo - a přitom logos, které bylo na počátku, se dnes zjevuje jen v piktogramech, vizích a misích firem, propagačních akcí, reklamních kampaní, politických manévrů... Ježíš je znovu křižován (pokolikáté už!), když vyhnal kupčíky z chrámu, byl pokoušen na poušti a potom znovu vskřísen v tělech jeho bližních. Pozn. 1: Nejspíš nejlepší film na téma "Ježíš Kristus", který jsem kdy viděl. Pozn. 2: Stabat mater od Giovanni Battisty Pergolesiho je jen třešničkou na dortu, kterou jsem si vzápětí celou vychutnal na https://www.youtube.com/watch?v=FjJ02agjjdo. Pozn. 3: Motem Ježíšovi pokory by mohla být věta (citace z filmu): "Když mu to udělá tolik radosti a mně tak málo bolesti." (12.09.2017)