Ohnivé vozy

Já si z toho filmu nebudu pamatovat nic jiného než hudbu a ty nádherně zpomalené záběry na běžící lidské tělo, ale i kdybych si měl pamatovat jenom to, tak ten film stál za to. Tady jsou hudební a vizuální stránka tak vyvážené, že prostě nemůžu jinak - film jsem si užil a bavilo mě se na něj dívat a poslouchat ho. Vangelis je syntezátorový génius. (26.11.2015)

Pův. komentář 5.3.2009: Ohnivé vozy je oskarový film, který jsem jako jeden z mála ještě neviděl, protože byl prakticky nesehnatelný. Čekal jsem teda něco, co mě zarazí do židle a přinutí dvě hodiny sledovat a ani nedýchat. Bohužel Ohnivé vozy jsou jen dobrým sportovním filmem. Vangelisova hudba s legendárním hlavním motivem je samozřejmě skvělá. a jistě bavily mě tréninkové scény, moc se mi líbily zpomalované závodní pasáže a byl jsem rád, že oba hrdinové nakonec vyhráli. Asi proto, že sportovní filmy mám rád. Ale co se týče fungování jako dramatu, rozhodně mi k srdci nepřirostl ani Abrahams, který byl takový blázen, že neuměl prohrávat, ani katolický fanatik Lidell, který odmítl běžet v neděli. Chvílemi jsem se nudil, chvílemi přemýšlel, jestli nebylo lepší natočit podobný film o nějakých větších legendách (třeba Jesse Owens). Přesto se jedná o docela milý film, takový staroanglický, ale od oskarového filmu jsem čekal trošku více. Úpřimně takový Na Zlatém Jezeře by si to zasloužil více. EDIT 2024: Není moc co dodat. Vangelisova legendární a zaslouženě oskarová hudba, zpomalovačky, pár napínavých závodů a pohled do toho jak to chodilo ve sportu v roce 1924. Ale hrdinové které dokážu chápat, ale rozhodně ne milovat, místy nuda a na konci pocit pěkného, ale nijak výjimečného filmu. Oskara si rozhodně zasloužily jiné filmy - Na zlatém jezeře, možná Ragtime nebo Pevnost Apačů v Bronxu a klidně i ten Indiana Jones. (05.03.2009)

Nezastírám, že to má pár zajímavých momentů (většinou ve spojitosti s hudbou), ale ty rozhodně nezachrání tento zmateně, nepřehledně zrežírovaný film s nevýraznými charaktery.Kromě parádní Vangelisovi hudby bych mohl vyzdvihnout snad jenom dobovou atmosféru, která se mi docela líbila. A to je málo - jestli tohle není nejhorší oskarový film co jsem viděl, tak bude tuto příčku minimálně atakovat. (12.06.2010)

Nikdy neodpustím akademikom ( alebo rovno jeho tvorcom ? ), že tento priemerný snímok uprednostnili pred Spielebergovou genialitou menom DOBYVATELIA STRATENEJ ARCHY. Film sám o sebe nieje až tak zlý, no určite nieje Oscara hodný a z priemeru vytŕča len majstrovský Vangelisov hudobný doprovod a zopár efektne natočených scén bežeckých závodov. (24.02.2012)

Ze všech filmů, v nichž kdy něco od Vangelise zaznělo právě zde jeho hudba funguje nejlépe a vyvolává nejsilnější emoce. Zasloužený Oscar. Podobným mistrovstvím vyniká Hudsonův způsob komponování záběrů. Jako učebnicový příklad konzistentního propojení obrazu a zvuku může posloužit střihová sekvence, kdy slyšíme hudbu, vidíme sérii „oživlých“ novinových fotografií a nakonec i zdroj samotné hudby. Jeden uzavřený cyklus, necelá minuta filmu, která vydá za tisíc slov. Jelikož jde o příběh na motivy skutečných událostí, můžete si snadno zjistit, kdo nakonec vyhrál. Po pravdě, ani cesty k cíli nejsou moc spletité a dojde-li k nějaké komplikaci, je zpravidla vyřešena několikaminutovým dialogem. Vše ale perfektně funguje, běžecké scény (ač trvající pár vteřin) mají obrovskou sílu a dokázaly mě nabýt energií na několik dní. A potom to závěrečné zaváhání – mělo to celé smysl? Aneb Zač jsme běželi? Přemýšlel jsem během scény tréninkového běhu, kterou film začal i skončil, přemýšlel jsem dlouho po ní. Přemýšlím stále. Chvění po celém těle teprve teď pomalu odeznívá, pročež dávám hrdých pět hvězdiček. 90% Zajímavé komentáře: Djkoma, Cooper (15.06.2008)