Režie:
Michael TuchnerScénář:
John GayKamera:
Alan HumeHudba:
Ken ThorneHrají:
Anthony Hopkins, Derek Jacobi, David Suchet, Gerry Sundquist, Tim Pigott-Smith, John Gielgud, Robert Powell, Lesley-Anne Down, Nigel Hawthorne (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Krutěji se už k němu osud zachovat nemohl: znetvořené tělo, odpor budící, hrůzu nahánějící tvář. Obluda. Stvůra. Démon. A přece stvoření bezmála lidské. Quasimodo. Nalezenec, vyrůstající ve velebných zdech chrámu Notre Dame, jehož jedinou radostí se staly zvony. Zvony, jimž věnoval všechnu svou energii, sílu a lásku, zvony, které jej na oplátku připravily o to poslední člověčí, co mu zbývalo, o sluch... A přece i v této ubohé karikatuře člověka se ukrýval vznešený duch, bilo vřelé srdce. Srdce, schopné těch nejposvátnějších lidských citů: lásky, pokory, sebeobětování... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (33)
Klasický příběh z historické Paříže s naprosto úchvatným výkonem skvělého Anthonyho Hopkinse, a líbil se mi i David Suchet. Dost smutný příběh, který dojímá skoro od začátku do konce. A ten konec to jenom podtrhuje. A taky myslím, že bych Hopkinse nepoznal, kdybych nevěděl, kdo ve filmu hraje. Opravdu překrásný příběh s pěknými exteriéry. ()
Když jsme měli Hugův Chrám matky boží na škole jako povinnou četbu, přišel mi tenhle film převelice vhod. Přes třetí sloup v chrámové lodi (rozuměj - strana 13, Mistr začal knihu bavritým popisem interiéru chrámu) jsem se při četbě knihy prostě nedostala. Nemám proto dodnes tušení, jak končí literární verze, a ano, neštítím se to říct, je mi to totálně buřt. Z těch tří verzí filmových a jedné divadelní, které jsem shlédla, mi tato utkvěla v paměti jako jediná. Nemá smysl si namlouvat, že to bylo kvůli uchvacující práci s kamerou nebo jemnokresbě emocionálních pochodů šesté postavy zleva v davu vysmívajícího se Quasimodovi. Všichni dobře víme, že je to kvůli svaté trojici, jež se mi ve filmu sešla - Anthonymu Hopkinsovi, Dereku Jacobimu a Davidu Suchetovi. Britové, když chtějí, umějí svá díla obsadit dle mého gusta. A za to jim dík! :-) ()
Želbohu dosti instantní zpracování klasiky jak literární tak filmařské, navíc se zpackaným (byť pro televizní divácké stádo všehomíra zřejmě přijatelnějším) plytkým závěrem a ve zkrácené verzi - a nebýt skvělého A.H., asi bych osobně hodnotil ještě níž... (O tradičně zvukově jalovém a blbém českém dabingu asi nemá cenu se víc už zmiňovat...) - - - - - Poprvé viděno kdysi v dobách bezbožně zvonivých, hodnocení po repete 4.2.2012 na >quazimódní jebničce< 584., komentář zde lehce nahrbený jako třiadvacátý - 5.2.2012) ()
Když bych měla porovnávat s francouzskou verzí let padesátých, vychází mi sice méně výrazná Esmeralda, ale zato lepší představitel slizkého Frolla a hlavně je potřeba vyzdvihnout úchvatný výkon sira Hopkinse (ano, taky bych ho vůbec nepoznala), který mě v úplném závěru dojal skoro až k slzám. Hvězdičkové ohodnocení uděluji stejné, protože kromě vypjatých závěrečných minut (změny oproti předloze jsem tedy v "dospělácké" verzi nečekala) mě dění na obrazovce zase tolik neoslovilo. ()
A maminko, co znamená ten romantismus? Že se budeme dojímat nad příběhem mrzáka a budeme se divit, že má lidské srdce (je tento fakt natolik zarážející?)? Opravdu? To je všechno? Nejspíš ano... Ale hrajou dobře. Změní to něco? Některá vrcholná umělecká díla mě zcela míjejí. Vážně se snažím s daným stavem něco učinit, leč výsledky veškeré žádné... A možná je to tak v pořádku (2,5 hvězdičky). ()
Reklama