Horizont: Americká sága

Nejsem velkým odborníkem na western, protože mě tento žánr příliš neuchvátil, ale v poslední době jsem měla možnost vidět pár zajímavých počinů, díky kterým mi tématika divokého západu postupně přirůstá k srdci. Jsem ráda, že zrovna Costnerův Horizont patří k těm příběhově i vizuálně poutavějším snímkům. A hlavně je z něho cítit a vidět, s jakou láskou režisér k námětu přistupuje, a že vše dělá jak nejpoctivěji a nejprocítěněji umí a dokáže. Myslím, že Horizont je jeho životním projektem a dává do toho všechno (včetně svých peněz a majetku). Samozřejmě že nechybí skvělé přestřelky a nervy drásající scény „kdo z koho“, ale zároveň je film plný nezvyklých a prostých scén, které přibližují běžný každodenní život osadníků. Jakým způsobem si například lidé, kteří se na divoký západ nově dostali, museli zvykat na jinou náladu, odlišné fungování, nepohodlí a nebezpečí, které s sebou přináší toto hostilní prostředí. To může pro mnohé působit nudně či zbytečně, ale já si téhle stránky filmu velmi cením, protože je jednoduše lidská. Mně osobně to pomohlo ještě víc se ponořit a vcítit do příběhů, převážně ženských hrdinek, které tady mají obrovský prostor, což je zase velmi neobvyklé a milé, protože doposud byl klasický western převážně mužskou záležitostí. První část Horizontu rozjíždí několik dějových linek, představuje nespočet zajímavých postav, které se předpokládám v dalších dílech prolnou a na to se těším. [Festival de Cannes 2024] (24.05.2024)

Ten, který kdysi tak nonšalantně a originálně tančil s vlky, nám kapku zesenilněl a začal funivě a potácivě tančit s otylými hospodyňkami. A tak si to tentokráte na svém kornatícím oři namáhavě přicválal skrz spektakulární prérií s tisíckrát omletou, diskutadebilně sestříhanou, kýčovitou a patetickou křečovou žílou, již bych pracovně nazval Horizont – Americká mýdlovina, navíc sáhodlouze navatěnou na prdelihostilní tři hodiny pro někoho dozajista sofistikovanými moudry vypatlaných indiánů a lacinou whisky konzervovaných anglosaských a jiných konkvistadorů. Abych kapku povzbudil vaši představivost, je to přesně něco, jako kdyby Vinetů vyprcal Esmeraldu. Sice v opravdu nádherných, krystalicky čistě a úchvatně natočených scenériích, avšak vcelku nudně, nevkusně, softkórově a s teploušskou přístupností, aby si proletářské ženy náhodou nemusely zakrývat masitou rukou oči. Když si se slzou v oku vzpomenu na parádního Vlčího tanečníka, skvělého Vyjetého Erpa či temně vynikající Hatfíldy a Mekkoje, nezbývá mi než Kostěje škodolibě vykiškišovat, že tenhle jeho Opus gluteus, kvůli němuž ten arogantní kokot zaříznul úžasný Žlutý šutrák, zaslouženě propadl. A dle ukázek to patrně moc nevytrhne ani následující tříhodinová kalvárie Horizont 2 – Návrat horizontu. Každopádně, pokud je vaší nejoblíbenější kratochvílí hlazení tlustých koček nebo sbíráte růžový porcelán, je tento homostern filmem přesně pro vás! (23.07.2024)

Taylor Sheridan má svůj Yellowstone společně s prequelly a Costner má Horizon. Tedy prozatím první díl této rozmáchlé ságy. Costnerova finální a epická zpověď. Vysněné dílo, které vzdává holt žánru, který je dnes víceméně mrtvý. Conster největší rančer co kdy žil. Snad se dočkáme kompletní ságy, tržby prozatím mluví jinak :( [Kino Morava] (06.07.2024)

Tak tohle je ovšem, slovy laika, už úplně v prdeli. Když vám tři epizody rádoby pompézního TV westernu zabalí do celovečerního spektáklu pro kina a myslí si, že jim to projde. Navíc je to dost nezáživně laciná variace na Sheridana (1883), Costner je tu nudnej až na půdu (v té režii obzvlášť) a ta finální montáž s prostřihem na "příště uvidíte" je už tak moc za hranou, že mě od další návštěvy kinosálu snad nic nemohlo odradit více. Zase jsem se těšil až příliš... tohle je ale už vážně na hraně zoufalství. (19.07.2024)

O Horizon by se dalo povídat hodiny. Vůbec mu neprospívá čtyřdílný koncept bez uzavřeného oblouku jako měl třeba - ano a to srovnání vůbec není mimo - Vinnetou, kterého Kevin Costner stopro neviděl, jinak by se nepouštěl do vyprávění něčeho, co někdo popsal na základě své fantazie před více než sto lety a o čem se točilo už xkrát v minulosti (to přece musí mít nastudované). Horizonu vůbec neprospívá tajnůstkářské vyprávění, které působí jako bychom se ocitli rovnou v druhém dílu zatímco nám někdo zapomněl představit proč to všechno sledujeme. Jistě, domyslím si to, ale cestování do budoucího města není nosné téma tříhodinového filmu, ať už to Costner ve scénáři v dalších dílech zamotává jak chce. To je seriálový materiál. I ty Dvě věže měly perfektní vrcholy, tady není nic, jen deset emocí bez obsahu. A samozřejmě, do víru děje jsem byl filmem, hudbou, divadlem či knihou hozen rovnýma nohama v životě už několikrát. Ale expozice i tak svůj smysl má. Takže drama ne drama, když vůbec netuším kdo je kdo, proč a jak a co a kam, tak nemám emoce a sleduju jen prázdné postavy ve vypjatých situacích. A to se tři hodiny stopáže nezmění. Výborně natočené. Promyšlené scény s vypjatými situacemi. Nádherné horizonty, krásná kamera a precizní herectví. Jenže ty postavy žádný Gandalf ne a ne spojit po tři hodiny stopáže a tak tam běhají po Středozemi, prožívají osudové okamžiky a jediné co je spojuje jsou potrhané plakátky. Mít to dvacet dílů a pořádné dva díly na rozjetí všech postav, tak jsme úplně někde jinde. Jediná a jistá věc je, že Sam Worthington by mohl v budoucnu v těchto dramatických a historických žánrech zahrát ještě velké věci, jeho charisma nemá ke Costnerovu a Croweovu daleko. A Kevin Costner měl poslouchat více producentů, než se do svého snu pustil. Kam zmizeli všichni dramaturgové a  strážci souvislého vyprávění? Všichni se stěhují do Evropy? P.S. Vinnetou : Horziont K.O. pro Vinnetoua. A to se týká i toho nesmyslného traileru na konci filmu. (07.08.2024)