Zimní prázdniny

Staromillský konverzační film odehrávající se v 70.letech, který mi přišel starosvětský nejen zasazením do starých časů, ale i stylem natočení. Pozvolné plynutí příběhu s tradičním střihem. Ani bych to nečekal, ale je to jen důkaz, že tyto postupy stále dobře fungují.  Jinak skvělý lidský citlivý příběh se skvělým Paulem  Giammantm, který taky jako by v tomto filmu vypadl z nějaké jiné doby. Původně se mi zdálo, že z toho bude něco a la Sníďanový klub, ale tohle zaměření na pouhou trojici postav učitel-student-kuchařka přineslo dojemný a laskavý zážitek. Super hořkosladký film. (09.03.2024)

Počas vianočných prázdnin by to hodnotenie bolo úprimnejšie, ale zase nie sú až tak ďaleko za nami a vonku mrazí podobne ako v okolí tejto školy. The Holdovers sa tvária, že ponúkajú stokrát ohratý príbeh o zbližovaní dvoch nesúrodých duší, aby sme ale dostali viac príbeh o zbližovaní viacerých veľmi osamelých duší. Payne a Hemingson majú síce svoje postavy radi, avšak, či práve preto, im rozprávkové riešenia neponúkajú. Aj tak ide ale viac o herecký film než o čokoľvek iné, inými slovami Giamatti je na vrchole svojich síl a zvyšok nezaostáva. Mohol to byť gýč, je to ale skrátka film zo života, nech to spojenie znie akokoľvek sprofanovane. (28.01.2024)

Prvních 30 minut pro mě bylo utrpení, které nabízelo maximálně extrémně dobře zpracovanou atmosféru 70. let. Z každého záběru na vás dýchá pocit, že tento film byl natočený v 70. letech, nikoli v roce 2023. Film si mě získal až někdy od výletu, kdy se proměnil v celkem feel good konverzačku obsazenou skvěle hrajícími herci, která se postupně a nevyhnutelně proměňuje ve feel sad konverzačku nenávratně směřující k hustším a hustším dávkám sentimentu a patosu. Neubráním se pocitu, že tento film více ocení slabší pohlaví, pro které byl zřejmě stvořen. Mohu však potvrdit, že si v něm své najdou i krásní, švarní a mladí muži. [70 %] (10.08.2024)

Paul Giamatti, Da’Vine Joy Randolph a mladý objev Dominic Sessa se s těmi smutně osamělými postavami herecky vytáhli, a naštěstí se tato feel-good dramedy držela zpátky i co se týká patosu, ale i tak má slušně nakročeno stát se pro některé lidi jednou z vánočních klasik. A i když já to zrovna nebudu, strávila jsem s filmem hezké dvě hodinky. (26.08.2024)

„...než něco zavrhnete jako nudné či nepodstatné, tak mějte na paměti, že chcete-li skutečně porozumět současnosti či sobě samému, musíte začít v minulosti.“  Jak krásně řečeno. O učitelství, jeho poslání či vztahu učitele k žákům (včetně přesahů mimo vyučovací hodinu) je v každé době dobré přemýšlet. Přestože se tento příběh s nenápadně stylově vybroušeným retro vizuálem odehrává v počátcích 70. let (místy díky atmosféře až můžeme nabýt pocit, jakoby v oné éře snad i vznikal) a doba za těch pár desítek let též pokročila, promlouvá Alexandre Payne ve svém nejnovějším filmu směrem k nadčasovým hodnotám, tak důležitým i v dnešku. Od pana režiséra mě už nadchla Nebraska (která pro mě z Payneovy tvorby pořád vede) a vnímám ryze pozitivně, že se Payne po následném, za mě tedy nepříliš zdařilým pokusem o sci-fi (Zmenšování) vrátil tentokrát zase k tomu, co mu nejvíc jde – tedy laskavě citlivým příběhů obyčejných lidí – a ukázal, že tato odnož amerického nezávislého filmu pořád funguje... Plně přicházím na chuť i Paulu Giamattimu (Můj svět, Bokovka), který do ztvárnění profesora Hunhama opět vnáší malý kus jemné komiky, ale zároveň zůstává plně civilní, s vystižením té charakterní hloubky postavy, odehrané s humornou nadsázkou, ale zároveň navzdory pár negativněji vyznívajícím črtům i sympaticky polidštěné. Moc se mi líbil jeho výkon, možná bych to u postavy Hunhama ani nenazval úplně proměnou, spíše velmi pozvolným odhalením jiné tváře s nacházející situací během zimních prázdnin. Kdybych měl popsat film dvěma slovy, možná by to bylo nacházení lidskosti nebo nacházení pouta. Ale ukrývá se toho zde i víc a pokud ono kouzlo Zimních prázdnin pocítíte, možná zjistíte, že zažíváte u filmu podobný hřejivý pocit zážitku, k jakému dospějí nejen díky svátkům i hlavní postavy. Překvapivě jsem si nestěžoval na rozsáhlou stopáž a po dojemném závěru, podaném tak přirozeně, bez zbytečného sentimentu, se přikláním k plnému hodnocení. [90%] (24.01.2024)