Netvor

Citlivě natočená dramatická podívaná zkoumající sled událostí ze tří různých úhlů pohledů, z nichž nám každý odkrývá něco málo o tom, co se skutečně událo. Malá výtka míří k délce třetí části, která po odkrytí všech karet tak trochu přešlapuje na místě, to však odčiní velmi působivé a nekompromisní zakončení. [KVIFF 2023] (30.08.2023)

Tri rôzne pohľady na situácie, ktoré sú všetko len nie jednoznačné. Kore´eda veľmi decentne a citlivo ukazuje náznaky lásky, zmätenosti, skazenosti a samoty. Niektoré spoločenské väzenia sú horšie ako iné a čím nám film rozplieta rôzne perspektívy a pomáha nám preniknúť do mentality hlavných aktérov, zároveň nás emočne pripravuje na nepríjemné pochopenie. A tiež na túžbu uniknúť. Na túžbu byť šťastný a hlavne sám sebou. Už prvé Sakamotové tóny sa ( ako je u neho zvykom) derú pod kožu. Ústredný motív je melancholický, bolestivý a beznádejný. Jeden z najlepších filmov minulého roka, ktorého citlivosť a režisérov rozprávačský talent umocňujú spoločenský a hlavne ľudský aspekt. Ľudskosť, opustenosť a túžba po šťastí je koniec koncov ústredným motívom takmer všetkých jeho filmov. Monštrum v tomto smere nie je výnimkou. Na konci síce zostáva otázka: Kto je skutočne monštrum?  Ale nemyslím si, že film na to dáva jednoznačnú odpoveď. Osobne sa prikláňam ku koncu, ktorý je vo svojej krutosti krásny. A nie každý režisér by ho dokázal podať tak pekne, ako práve Kore´eda. Toto bol nádherný filmový zážitok. Sakamoto... budeš chýbať. (23.02.2024)

Nechme stranou sporťácké žvásty, že je Koreeda zpátky ve formě. Klíčové je, že jeho novinka "Netvor" se opírá o bravurní scénář Júdžiho Sakamota, který tvoří masivní páteř tohoto maximálně působivého díla. Vyprávění sice staví na již mnohokrát užitém konceptu různých pohledů na stejné události, ale svou precizní výstavbou nejen, že dokládá funkčnost tohoto narativního konceptu, ale především jej uplatňuje k naprosto pohlcujícímu a zdrcujícímu výsledku. Pečlivě v divácích buduje konkrétní očekávání a domněnky, které pozvolna a opakovaně rozkládá, čímž současně zrcadlí jedno ze svých ústředních témat. "Netvor" pojednává o monstrech každodennosti, kterými jsme my sami. Těmi nás nečiní vyloženě zloba, nýbrž uchylování se k ukvapeným závěrům, které si domýšlivě vyvodíme ze zlomků situací, aniž bychom se pídili po tom nahlédnout nejprve celek. V Koreedově uchopení tento základ nabývá odzbrojující podobu, protože se straní jakékoli okázalosti a naopak k celému vyprávění o křehkosti bolesti přistupuje s nenápadnou bezprostředností. ___ Pro mě osobně se "Netvor", viděný na festivalu v Cannes, stal zosobněním onoho Svatého Grálu filmových zážitků, které přesně člověk doufá, že na festivalech najde, byť už se to děje spíš jen vzácně. Koreeda mě svým pojednáním o šikaně a bolesti nejprve důsledně odzbrojil a pak ve finále naprosto rozsekal. A to do té míry, že ve mě vyvolal touhu vytratit se z toho zběsilého shonu festivalu a jen se osaměle toulat nočními uličkami a nechat v sobě doznívat ty emoce a myšlenky. (27.06.2023)

Film, který utkví podobně jako před 20 lety Koreedovo Daremo Shiranai. Až mě to svým scénářem i provedením téměř šokovalo, přestože Koreedovu práci dobře znám. Tentokrát ovšem Koreeda zastal „pouze“ úlohu režiséra, scénář má na svědomí Sakamoto Júdži. Ale spojení těchto dvou očividně nemohlo fungovat lépe, jelikož vzniklo dílo koreedovsky delikátní a zároveň velmi tajemné, poutavé, místy jaksi syrové, ukazující složitost lidských/společenských vazeb, tíhu očekávání a náročnost vzájemného porozumění a přijetí… a konečně předkládající otázku: „Kdo je tady ten netvor?“ Na jednu stranu jde o dětskou hru, na druhou stranu film celou dobu vede diváka v pátrání po viníkovi – kdo vlastně všechnu tu bolest způsobil? Scénář je nejen výborně napsaný, ale i bravurně vystavěný. Děj sledujeme ze tří různých pohledů, které postupně divákovi odhalují velmi komplexní skutečnost (stylem vyprávění z několika pohledů může film připomínat třeba Poslední souboj Ridleyho Scotta). Výborný scénář pak skvěle doplňuje Koreedova režisérská práce a silné herecké výkony – především Andó Sakura v roli matky a pak samozřejmě dva dětští protagonisté. Koreeda opět dokázal, že je mistrem práce s dětskými herci, tím spíš, že jde tentokrát o velmi choulostivou tématiku poznávání sebe sama a své sexuální orientace ve velmi útlém věku. Mimo toto ústřední téma film zahrnuje i množství dalších témat a motivů – vytváření si předsudků a domněnek, téma šikany, motiv pravdy a lži, nebo třeba dostání nějakému očekávání či zodpovědnosti… to vše v komplexním avšak uceleném příběhu, který má moc diváka zasáhnout na velmi hluboké úrovni. Závěr je lehce tajemným způsobem dvojznačný, což je nepochybně zcela záměrné. Nabízí tak jak radost z osvobození se od pout společnosti, tak i mrazivý závan smutku. Za mě jeden z nejlepších Koreedových počinů. (Viděno v rámci festivalu Jeden svět 2024.) ~(4,8★)~ (15.04.2024)

Co když věci nejsou tak, jak se na první pohled můžou zdát? A jak se k pravdě dopracovat, když ti zainteresovaní mají důvod mlčet a fabulovat? Jeden příběh, tři úhly pohledu a jeden zdánlivě (ne)obyčejný život mladého chlapce, kdy je vždy divákovi představen další kus skládačky a je jen na něm, kdy dokáže odhalit, o co skutečně jde. Film to byl zajímavý, ale mám s ním problém v tom, že karty odkrývá velmi pomalu, kdy tempo je už ve třetí části opravdu únavné a div, že jsem neusnul a dokázal to nějak vybalancovat, protože závěrečná scéna je prostě skvělá. Ale toho balastu kolem toho všeho je příliš. Pokud chtěl režisér ukázat zranitelnost dětské duše a důležitost uchování nějakých dětských tajností, mohl tak učinit i při kratší stopáži. Takhle film hodnotím jen jako mírně nadprůměrný. [30. Art Film Fest Košice] (26.06.2024)