Hrob světlušek

Předem se omlouvám, že se bude moje hodnocení rozcházet s davovým šílenstvím, neboť se domnívám, že nastal ten správný čas vykřičet do světa pravdu o téhle odporné sračce. Úplně se všeho nejvíce mi vadilo, že tahle kravina není animovaná. Spíše by se dala označit, jako mnoho navazujících obrázků, mezi kterými je příšerná prodleva a iluze pohybujícího obrazu se zcela vytrácí. Jako druhý bod, který je zcela vhodný k nasrání je bezpochyby ten ošklivý, rozmazlený, uřvaný fracek. Nějaký snesitelný příběh na pozadí bezesporu je, ale je tak velmi upozaděn, že není těžké ho přehlédnout. Dalo mi mnoho práce se prokoukat až ke konci, který byl jen a pouze vysvobozením. Jeden z lepších odpádků. Tyhle debilní japonské sračky mi k srdíčku nikdy nebudou blízko. A všimněte si, že raději ani nezmiňuji, jak moc je tahle sračka sentimentální. (01.01.2013)

Ani za všechny prachy světa nepohopím ten nejjemnější cit, co hraje v duších Japonského anime. Klekat si a řvát kvůli válce v hrané naturalistické verzi už se dělo tolikrát, že patřičný náboj je každou generací těžší objevit. Ale v kruté válce jedna z nejstrašněji se projevujících zemí má lék na bolístky vlastní existence mimo hranou kinematografii. Animovaný Hrob světlušek tasící konflikt očima těch nejméně vinných se skrz své nechápající hrdiny vyrovnává i s náročnou otázkou morálního selhání každého jednotlivce a pokládá nesmírně aktuální otázky. Málokterý film tak sugestivně líčí osobnost vlastních lidí s neskrývanou kritičností, ale i pochopením. Kritice neujdou ani naši hrdinové, jejichž osud je dle východních měřítek vysoce dojemný a krutý. Pro někoho doják, pro někoho lupič kapesníků na rok dopředu... Jedno je jisté, výborná animace a nesmírně silný příběh, který s patřičným odstupem dělá pomník bezejmenným triptelům velké války, dělá s Hrobu světlušek skutečné animované veledílo. (31.08.2009)

Malá štatistika: z obľúbených užívateľov film videlo vrátane mňa 18 ľudí. Hodnotenie 100% - štyria, 80% - štyria, 60% - štyria, 40% - traja, 20% - jeden, odpad! - dvaja. Priemer: 61 %. Na Horehroní dodnes žijú ľudia, ktorí si pamätajú povstalecký a povojnový hlad. Jedli sa surové ukradnuté zemiaky. Placky sa miešali tak, že sa múka zamiešala s popolom z pece a trochou vody. V dedine žila Pruna, ktorá ani v dospelosti nič iné ako surové krompľe nejedla. Nedokázala to. Dobre sa mali donášači Nemcom a miestne fľôgy. To boli lenivé hlúpe klebetnice a zároveň kurvy. Spávali s nemeckými dôstojníkmi - okupantami, čo prišli potlačiť povstanie (SNP). Ich predobrazom bola teta detí z filmu - pobrala im ich zásoby a šaty, speňažila, pričom ich riadne ošmekla. Všetko nakradnuté dala vlastnej dcére. Nepotrebné hladné krky zákerne poohovárala: nech hoci aj zdochnú. Takéto typy ľudí v čase vojny profitujú. Stávajú sa dôležitými, lebo ukazujú okoliu, ako sa dokážu postarať o svoje bachory, cicky a pipky. Keďže to je animovaný film (teda existuje odôvodnený predpoklad, že ho vo zvýšenej miere budú pozerať deti), neukazovalo sa, ako sa ich tetka chodievala kefovať s bárským za kus žvanca. Ale milé, deti: áno, presne takto to chodí. Preto každý, kto v čase vojny dokáže pomôcť prenasledovanému alebo zúboženému človeku si zaslúži obrovskú čokoládovú medailu. (30.10.2014)

"21. září 1945... tu noc jsem zemřel..." Nevím, jak se na to díváte vy, ale já jsem pro sebe objevil jeden z nejlepších protiválečných filmů, jaké kdy byly natočeny... Jeho síla tkví v tom, že nezobrazuje řež na bojištích, ale válečné útrapy na místě nejbolavějším: mezi obyčejnými nevinnými lidmi, ba co víc... mezi dětmi. Nemůžu říct, že bych miloval japonské animé filmy, nesedí mi moc tento styl animace, ale v tomto případě jsem byl nucen udělat výjimku. Uchvátil mě tím neuvěřitelným citem pro detail! A navíc ten příběh!! Něco tak úžasně silného se vidí málokdy. Tragický příběh malé Setsuko a jejího staršího bratra Seita naplňuje diváka dojetím a při sledování tohoto díla není slza v oku ostudou! Chtěl bych se ohradit proti některým názorům, že jde o citové vydírání. V žádném případě!! Snímek je udělaný velice citlivě a nedělá nic jiného, než že bez patosu a přehánění zobrazuje utrpení dětí vprostřed nejstrašnější války. Navíc jde o adaptaci skutečného příběhu, jak ho napsal Akiyuki Nosaka, který během války ztratil sestřičku, jež zemřela na podvýživu. Výborná je propracovanost ústředních postav a také atmosféry válečného Japonska. Mentalita Japonců té doby byla myslím krásně ukázána na postavě tety obou hrdinů: "Oni těžce pracují pro naši zemi, zatímco vy se tady válíte..." - ten kdo se obětuje na obranu vlasti je adorovany hrdina, ten kdo bojuje o holé přežití je budižkničema... Říše a císař je nedevšecko... Hrob světlušek je smutný film o smutných věcech: "Proč musí světlušky umřít tak brzy...?" Co mají děti co dělat s válkami..? ***** (30.06.2006)

U filmu jsem asi 10 let nebrečel. Ještě v životě jsem nebrečel u animáku. U Hrobu světlušek jsem brečel jako u žádného jiného filmu v životě... Tento film stejně silně prožijí spíše ti, kteří jsou citově vázaní na svou rodinu. Jen pomyšlení, že bych měl ztratit někoho ze svých nejbližších,... 10/10 (31.05.2010)