Malá Věra

Tento film patril medzi tými, kde sa konečne prestalo vykresľovať socialistické Rusko ( Sovietský zväz ) v krásnych farbách. Ukazuje spoločnosť v plnej nahote so všetkými nedostatkami, ľudí, žijúcich vo svojich obmedzených svetoch, ktorým stačí k životu obmedzený materializmus a ukájanie pudov. Režisér Vasilij Pičul sa prezentoval v tej dobe z odvážnym filmom, čo treba oceniť. (18.04.2007)

(SSSR) MALÁ VĚRA je výborný film, ale výrazně mu škodí způsob, jak byl a stále je propagován a co se ke k němu váže. Je tak nutné odhlédnout od pověsti prvního erotického sovětského filmu, ve kterém jsou explicitně vyobrazeny sexuální scény; toho, že v amerických kinech šlo o sexploataci, což podpořila propagace Natalije Něgodové, která nafotila fotky pro Playboy a řekla svůj životní příběh časopisu People; v poslední řadě je třeba zapomenout i na pověst "skandálního filmu z gorbačovského Ruska" a obal u nás vydaného DVD, který láká na sex a násilí. Debut Vasilie Pichula totiž není ryze žánrovým titulem, který by chtěl uspokojovat ty nejnižší pudy, ale naopak zásadním počinem, který realisticky nahlíží na to, co komunistická ideologie Sovětského svazu napáchala, když zanechala nesmazatelné stopy na jednotlivcích. Přesné studii, ve které se není s kým dost dobře identifikovat a která končí otevřeně, se dá vytknout leda modelovost, s jakou se k dané problematice přistupuje: rozklad jedné rodiny jako rozpad tamního režimu, otec jakožto sám Gorbačov. Nemyslím si, že jde o nadčasové vyprávění - coming-of-age drama, protože je snímek spjat s rokem a zemí vzniku, což je jak největším kladem (dnes je možné na něj nahlížet jako na dokument doby), tak i záporem (nejde o univerzální a kulturně přenositelný příběh, což zpětně vysvětluje onu potřebu inzerování MALÉ VĚRY jako sexuálně odvázené podívané s násilím). (23.01.2011)

Tento geniální/infarktový počin, reflektující jednu z přelomových událostí moderní historie z pohledu jedné rodiny a jejich mladé dcery Věry, spojuje několik žánrových rovin, z kterých může interpretován - rodinné drama, sociální dokument vypovídající o povaze života na ruském sídlišti před pádem sovětského svazu a otevřený politický film, ukazující dekadentní rozpad/dopad už zahnívajícího režimu. Film ve své době zlomil veškerá cenzurní tabu ohledně otevřené sexuality, alkoholismu podanému v negativním vyznění a obrazu sovětské rodiny, který se změnil v depresivní ru(t)inu, bezvýchodnost a neporozumění. Nejvíc šokující na Malé Věře podle mne není samotná explicitnost některých tabuizovaných témat, ale způsob, jakým se s těmito tématy zachází. Snímek ukazuje následky komunistické režimu v Rusku bez ohledu na záměry režimu nebo rozdělení na viníky a oběti. Všichni jsou totiž obojím. Divákův vztah k postavám je od začátku do konce ambivalentní – Věra je líná, ale zoufalá z neporozumění si s rodiči, otec je alkoholik a skorovrah, ale jen proto, že je stejně jako jeho žena lapen v pasti předsudků a dávno minulých tradic. Nejděsivější jsou pak scény, kdy zvláště matka vyvíjí snahu tyto oživlé mrtvoly stereotypů přimět k životu zlehčováním závažnosti situace předstíráním, že se nic nestalo. Předstírat se však nedá donekonečna. (21.08.2010)

Keď pozriem na meno režiséra, tak si tak hovorím, či sa on vážne nenasral a natočil na ruské pomery fakt netradičný film s pomerne odvážnymi (na vtedajšie časy) sexuálnymi scénami. Rodinná dráma na ruský spôsob sa dá naplno vychutnať len s titulkami, dabingom sa vážne zabije podstatná časť atmosféry. Vera mi svojim účesom i celkovým outfitom pripomínala hviezdu 80.-tych rokov C.C. Catch a takmer mi spadla sánka, keď sa vo filme objavila scéna, pri ktorej ruská mládež s otvorenými ústami čumí na telku, kde spieva práve C.C. Catch...Záver super, ale fajn je celý film, zvlášť od Rusov, ktorí dovtedy chrlili len jeden vojnový film za druhým. 80%. (12.10.2015)

Ačkoliv velká Věra opakovaně ukazuje poprsí (vyplatí se vidět), z filmu si budu hlavně pamatovat ten činžákový osmdesátkový feel jaký moc dobře známe od nás, protože visel ve vzduchu celého východního sektoru. Hodně dobré práce odvedl Jan Schánilec, jemuž jsem toho fotra Kolju fakt věřil, a samozřejmě Zlata Adamovská. A všichni ostatní, české znění vzniklo 1989. Podle dostupných informací (opravdu nejsem machr na sovětské reálie, i když rodiče v SSSR byli na svatební cestě) se film odehrává v Mariupol, u moře, odkud Věřin bratr Víťa létá do Moskvy. Taková Láska z pasáže po sovětsku, včetně špitálu, výletu na pláž náklaďákem a popíjení vodky o závod. Dobré tohle znát, lepší už se do té doby nevracet. (08.01.2020)