Fremont

Minimalistický obraz o hledání štěstí lidského...kde ho nalézt? Film recept nenabízí...také to není nějaká laciná reklama na životní štěstí, ale snad dokáže inspirovat...také umí vytvořit úsměv na tváři, přesto, že to naší "hrdince" dělá trochu problém...film o lidské prostotě, hledání a...hlavně čekání, trpělivosti a skromnosti, což bývá v životě nakonec to nejdůležitější a možná to nejtěžší, čeho jsme schopni. [Filmový klub Citadela] (06.12.2023)

Při sledování filmu jako je Fremont se člověku žije na světě o kousek lépe. Jedná se o čistou artovku, ve které nečekejte živou hudbu v každé scéně nebo napínavé scény, které vás nutí čumět s otevřenou pusou na plátno. Jedná se o pomalu vyprávějící jednoduchý příběh člověka, který si potřebuje připustit právo na své vlastní štěstí. Někomu možná může vadit, že se film lehce táhne, že se v něm příliš nemluví, že je to další černobílé 4:3 umění, ale to je právě to kouzlo Fremontu. Ty pomalé pohyby a záběry, ta statická lehce roztřesená kamera, ty krásně se rozvíjející metafory… to vše tvoří Fremont. Hlavní hrdinka, která je výtečně zahrána, je doplněna několika vedlejšími postavami, které si neumím představit lépe obsazené. Občas v tom přehršelu mainstreamu, který je na vás chrlen v každém kinosále, je pěkné si sednout do útulného kinosálu a vidět film, který vás donutí se usmát. (05.10.2023)

Terapie Bílým tesákem. "On ty věci nepromýšlel. On je prostě dělal. Neřídil se abstraktnímu úvahami, ale instinktem, pocity a emocemi." Pomalá, příhodně umístěná i obsazená pocitovka, která ví, kdy a jak má co říct. Závěrečná dvacetiminutovka je strašně příjemná. Někdy prostě stačí pro opuštění mýtu o věčné osamělosti zastavit u prvního autoservisu (a nebýt z toho jelen). (18.11.2023)

Klišovitý indie příběh o klaunu Pagliaccim, který sice vyrábí koláčky štěstí, ale přitom sám štěstí složitě hledá, je zaplněný origami postav bez jakéhokoli charismatu, které mluví a dělají věci na tlesknutí. V půlce filmu jedna z nich vezme do ruky mikrofón a začne zpívat smutnou písničku. Natočila to UI. (19.09.2023)

Príjemná minimalistická festivalovka s takmer nepostrehnuteľným humorom, nenápadne krásnou Anaitou a opäť raz pohodovým Jeremym. Prirovnania k Jarmuschovi celkom sedia, film má dokonca aj svojho afgánskeho Toma Waitsa (scény v reštaurácii). Tempo je pomalšie, ale Jarmuschovi fanúšikovia patria medzi tých trpezlivých... koniec-koncov, na Jimov ďalší film si ešte počkajú do 2025. (14.01.2024)