Minulé životy

Past Lives som chcel vidieť kvôli  vysokém hodnoteniu [79%] na čsfd. Zaujímalo ma, čo je na nej také nezvyčajné. No a nič. Klasická korejská vec skrátená o dvadsať minút odohrávajúca sa v New Yorku. Vyslovene som sa nenudil, ale že by som to niekomu doporučoval, to nie. Ocenil som ale ten taký citlivý prístup k hrdinom a k divákovi. Záver mal byť podľa všetkého asi silný, ale ja som od neho nič neočakával, takže ma akosi ani 'neštrajchol'. (27.08.2023)

Synonymum pobytu v pedanticky naklizeném, klinicky čistém bytě, kde se člověk nikdy nezačne cítit doma. Film, u kterého přesně víte, kam vás chce emočně dostat a jeho strategie od hudby přes záběrování je tak průzračná a hladká, že jsem na jeho hru nedokázal přistoupit. Problém je i ten, že to dramaticky nejvýživnější si Celine Song nechává na poslední třetinu, ty předchozí dvě jsou taková úhledná overtura. Jenže ten nepravděpodobný love triangle Minulé životy spíš tak sladce ilustrují, než aby dokázaly jít skutečně na dřeň. Jo, newyorská romance s korejským twistem chutná hezky. Chápu hype, ale ten film vyvane příliš rychle už v tomhle životě. O těch dalších ani nemluvě. Podobně laděný Návrat do Soulu mě oslovil víc... (03.07.2023)

Ač ty úplně prvotní festivalové ohlasy Minulé životy vynášely někam do nebes tak trochu přehnaně a snímek rozhodně má i pár hluchých míst, jde o velmi dobře napsané vztahové drama, které působí zkrátka svěže a autenticky. A to i díky využití exteriérů - hodně dlouho jsme tu neměli film, který by v civilních a romantických podhledech takto dobře využíval scenérie a pamětihodnosti New Yorku. To je to tak těžké? [KVIFF 2023] (30.08.2023)

Tenhle film jsem vidět nechtěla, nic moc jsem nečekala, ale zbyl na mě v tom letním večeru, a bylo to buď film, nebo nic. Dala jsem mu šanci, filmu o tom, kolik životů se rodí osudovost, a jak nenaplňující může být její naplnění, a jak naplňující může být učit se to nenaplnění unést. *** Film o zkušenosti lásky, která má tisíce a miliony podob, a my musíme spolu projít všemi, abychom rozuměli, abychom byli opravdu propojení hlubokým "injonem". Láskou prožitou v odevzdání i láskou prožitou v odloučení, láskou prožitou v setkání mezi větví a ptákem, na kterou jedinkrát v životě kratičce usedl, mezi dvěma cestujícími ve stejném vagónu, kteří se ani neseznámí, mezi dvěma silně si nakloněnými, jejichž životy k sobě nepasují tak, jak možná čekali - a i k takové osudovosti, vzniká-li právě mezi určitými dvěma, směřujeme osm tisíc různě prožitých životů a nezbývá, ač se nenaplní naše představy o blízkosti, než se stejnou pokorou, pevností, silou a důvěrou, s vnitřním klidem a v posledku i hlubokou radostí přijmout  a milovat ne tu podobu, jakou jsme si vysnili, ale jaká se nám nabízí. *** Tenhle vnitřně pevný, silný a klidný film, v němž smutek a bolest jsou jen jiné cesty k porozumění, lásce a přijetí, a tedy i životnímu humoru a laskavosti, mi byl ve skutečnosti souzený :) A budu ho chtít znovu vidět a sdílet i s O. a R. a taky J. a Lí. (Sama v Aeru, v předpremiéře.) *~ (14.07.2023)

Tento film získal väčšinou nadšené recenzie a čoskoro sa hovorilo o nomináciách na Oscaroch. Chápem, prečo to mnohí môžu milovať, ale ja nie. Herecké výkony boli výborné, najmä Teo Yoo a John Magaro v dvoch mužských úlohách. Réžia je technicky fajn a poriadku, ale mnoho scén bolo namáhavých a pomalých – chápem, že emócie môžu byť zobrazené jemným pohľadom, ale bolo to prehnané až k mrzutosti. A modrastá paleta farieb na mňa nefungovala tak ako som si myslel. Scenár mal niekoľko skvelých momentov, najmä scény s Norou a jej manželom, ale na mnohých iných miestach ma nudil. Zas ale nie je to zlý film. 6/10 (08.07.2024)