Minulé životy

Sjíždím Oscarovky, v tomto případě pouze nominanty a já lehce s nedůvěrou jdu pomalu na ně. Proč s nedůvěrou? No, jak bych to řekl...někteří favoriti prostě nejsou pro mne. Ne z toho důvodu, že by se mi nelíbilo jejich téma ale nedokážu dostatečně ocenit jejich kvalitu, kterou nezkušený divák, jako já, přehlédne. Ono, já vím že ta kvalita ve filmu je, ale jak říkám, nedokážu jí ocenit a zpočátku prostý děj dokáže mít daleko větší hloubku a přesah než drtivá většina epických blockbusterů. Z minulých let si vzpomínám na Zemi nomádů, která byla skvělý film, neměl jsem k němu co vytknout či poznamenat, tedy snad jen to, že to místy nudilo. To samé platí třeba o Drive my car, film, který svojí atmosférou a odlišností ve mě dodnes rezonuje. Ale stále jsem si stěžoval na tu nudu. Jenže u takových filmů, krom vytknutí tempa, nemám, co kritizovat. Teď už ale k Past Lives, které potvrzuje jednak moje pravidlo, že mě kvalitní filmy občas nudí, ale také pravidlo, respektive mínění o současné asijské filmové tvorbě, že hoši východští asijští dokáží jako jedni z mála natočit relaxační, hypnoticky klidné osobní drama. Člověk, z toho cítí tu lidskost, prostotu, ale vše je servírované filmem, který však předčí mnohé dokumenty o stejných tématech. Právě to je podle mně to srdce filmu, ta lidskost a autentičnost, díky které je film tak osobní. Přitom příběh je poměrně jednoduchý a prostý. O dvou lidech, kteří prožívají dětskou lásku, ale musí se navzájem z důvodu odstěhování opustit. Po několika letech spolu naváží kontakt, jenže holčička, ze které se stala spisovatelka a vdaná žena, se tak musí vypořádat se zvláštním vztahem, který se pomaličku opět buduje mezí ní a její vzdálenou korejskou dětskou láskou. Člověk tak sleduje zajímavou situaci, která může nastat, a je nám servírovaná klidnou a skutečnou cestou, díky níž nesledujeme žádné velkolepé vyvrcholení, ani žádnou telenovelu, ale rozležený příběh, který, kdyby mi někdo řekl, že je podle skutečnosti, tak neřeknu ani slovo, protože tohle je něco, co je v rámci možností časté, přesto velmi zajímavé na sledování. Film ale také stojí na dialozích, které jsou velmi zajímavé a stačí jen málo a z krátkého dialogu se dozvíme mnoho. Jakkoliv se bavím o tomto filmu, tak vše mě směřuje k tomu samému. Ta autentičnost a osobitost. Oni to ti asijati uměj, natočit dokumentárně osobní snímek. Přesunu se k hercům. Hlavní dva protagonisti odvádí skvělý přirozený výkon, který si uznání zaslouží. Mezi Gretou Lee a Yooem Teo funguje přesně ta chemie, na kterou se film soustředí. Nejistota, stydlivost, přirozenost - to vše mezi Gretou a Yooem funguje. Z technické stránky tu máme kvalitní zvuk soustředící se převážně na dialogy. Dále také zajímavou a klidnou hudbu, která často brousí do pomalé atmosféry. Potom tu máme téměř nehybnou kameru, která je díky svým detailům a nehybností komornější podívanou. Vím, že Past Lives je kvalitní snímek, bohužel u těchto náročnějších oscarových dramat nedokáži ocenit jejich podstatu, to, co je dělá tak dobrými. Je to zase další film, u kterého si můžu stěžovat jen na nudu. A to není ani kritika, protože film je tak záměrně natočen a autor to tak chtěl, aby se vyjádřil, a nevidím důvod, abych film silně kritizoval, jen z důvodu toho, že mě nudil a že jsem v něm nedokázal tu kvalitu, kterou skrývá, vidět. Jenže mu zas nechci napálit desítku jen proto, že v něm konkrétní chybu nevidím. Takže, abych to zakončil. Past Lives je osobitý snímek, jenž zaujme svými poměrně krátkými dialogy, které však řeknou mnohé. Dále tu také jsou dobří herci, nehybná komorní kamera, lehce relaxační hudba a jednoduchý, ale propracovaný příběh, který dokáže svým přesahem říct více, než řada dokumentů. Pro tyto film, ve kterých nevidím tu pravdou myšlenku a kvalitu, mám nižší známku, než kolik si zaslouží. Známka: 7/10 (18.03.2024) (méně) (více)