Smrt panen

Nádherný, poeticky mrazivý film s jedinou vadou na kráse - já nepochopil jeho smysl, pointu. Motivace je zřejmá, figurky jsou rozestavěny, kostky vrženy. Toť vše. Když maminka "panen" započne akci ve smyslu uzavření děvčat před okolním světem, dostavuje se od nich jediná reakce, jediná známka rezistence - opakovaná soulož jedné "panny" na střeše s náhodnými kolemjdoucími. Potom následuje jediný, zoufalý pokus o spásu, ze kterého nejednou zamrazí, ale ALE .... (27.02.2006)

We will never find the pieces to put them back together... Jsou chvíle, kdy se i to nejzářivější slunce pokryje tmavými slunečními skvrnami, kdy se na tváři největšího smíška objeví bolest a něco v nás volá po vnějším zranění duše melancholickými tóny, posmutnělými řádky, bolestnými filmovými políčky, zkrátka blues jakékoholi tvaru. Ale i čirou esencí dramatizujího mládí, které vnímá citlivěji, bez odstupu a s intenzitou, která z malicherností vyrábí životní tragédie, probleskuje paprsek naděje. V porcelánově křehkém, herecky i režijně svěžím (a zároveň zralém) debutu sledujeme s dospíváním pěti sester v tuhém puritánském domácím režimu. Kaskádovitý příběh skrz střídání zcizujícího dalekohledu klukovské zvědavosti a zvětšovací lupy, atmosférické hudby a rozverných melodií, bláznivé revolty a vynucené poddajnosti, pozvolna roztáčí kola blížící se tragédie. Nenápadně. Ale rychleji a rychleji, jak sestupujeme do spodních pater. Sofia Coppola se úzkostlivě vyhýbá doslovnosti, kličkuje mezi daností připomínající nevyhnutelný osud hrdinů antické tragédie, mezi kostlivci ve skříni (i jinde) jedné americké rodiny z předměstí , a přesto z celého snímku dýchá určitá morbidní poetičnost, rozechvělá bezstarostnost člověka, který jde po úbočí skály a ví, že každou chvíli může spadnout. Dospívání je takových propastí plné a Smrt panen je živoucí pamětí mládí jako navždy ztracené, ale nezapomenuté a nezapomunutelné gesto. Dívčí mávnutí na rozloučenou, perlivý smích a pak...věčný spánek Šípkové růženky...Opravdu věčný? Vy jste zjevně nikdy nebyl třináctiletou dívkou, říká jedna z postav psychiatrovi, když se podivuje nad tím, jaké by mohla ona mít starosti. Ale tahle smutná dívenka v nás spí. Tak pozor, ať ji neprobudíme. (29.07.2007)

4,5* ... A navíc bych tenhle film doporučila všem rodičům, kteří si myslí že tím, že vše, co dětem stačí k dobrému životu, mají jenom u nich a že nepotřebují kontakt s okolím. Nádherně zvládnuté téma, přitom z trochu jiného pohledu, než bývá v Hollywoodu zvykem. Sofia Coppola je výborná režisérka a i z v podstatě minimálního příběhu dokáže vytěžit zajímavý film a hlavně skvělé herecké výkony ze všech zůčastněných. Navíc na zpracování je lehce patrné, že prošlo taktovkou drženou v ženské ruce, přitom ale odkrývá taje nejen dívčí, ale zde možná i víc mužské duše a to s naprostou samozřejmostí a lehkostí. (12.07.2006)

Co tím chtěl básník říci? Nejsem si jistá, jestli se Coppola snažila poukázat na to, že by lidé neměli podceňovat problémy teenagerů anebo na přehnanou a úzkoprsou lásku rodičů k dětem. Každopádně zpracování mi připadá naprosto uzívané a tak nějak zastřené. Nevím, co je pravdy na tom, že se hodnocení podstatně změnilo k lepšímu po tom, co měl další film Coppoly úspěch, ale nedivila bych se tomu. Psychologie a motivace postav byla naprosto nulová, všichni byli nevýrazní a jejich činy neopodstatněné. A sestry "panny" k nerozeznání, snad až na Kirsten Dunst. Toto mě zkrátka minulo obloukem. Mimochodem obsah je úplně zcestný. (09.04.2013)

Do hlavy a duší dievčat sa nesnažil dostať ani film a podľa mňa ani kniha, keďže neschopnosť odhaliť tajomstvo tejto päťky a poväčšinu stopáže štvorky je vlastne jednou z tém príbehu. Náznaky tu samozrejme sú, ale lepšie je nechať sa navonok unášať ich éterickou krásou a udalosti sledovať prostredníctvom ďalekohľadu. Takým ďalekohľadom je vlastne aj kamera a je zaujímavé občas sledovať takto štylizovaný film, kde sa na otázky vo svojej podstate neodpovedá, odpovede si tak každý môže nájsť sám tam, kde chce. Výsledkom môže byť čistá empatia k sestersky súdržným postavám, alebo na druhej strane racionálne ťukanie si na čelo. A celá široká škála emócií medzi tým. (03.02.2021)