Přání smrti

La Divina commedia: Inferno. Pohrávam sa s myšlienkou pripodobniť Winnerovu klasiku Božskej komédii Dante Alighieriho, pretože to jednak vyhovuje mojim účelom a jednak je to prirovnanie veľmi zábavné (čo nemôžem povedať o filme). Charles Bronson ako Dante alias Paul Kersey (veterán z vojny v Kórei) a Hope Lange ako jeho sladká Beatrice alias Joanna, ktorej smrť (následkami kopnutia do hlavy) ho privádza na cestu krvavej odplaty a diváka prevádza deviatimi kruhmi pekla. Po tragických úvodných titulkoch vo forme dramaturgicky nezvládnutej idylickej obrazovej koláže so záverečným gýčovým odchodom do západu slnka sa začína prehliadka košatého stromu neschopnej réžie a autorských rozhodnutí, ktoré ma neprestávajú udivovať. Tézovitá myšlienková koncepcia námetu je, naproti tomu, že sa nás Winner snaží presviedčať moralizujúcimi dialógmi s extrémnym nadbytkom nepríťažlivej demencie o opaku, využitá len na budovanie lineárnej cesty k diletantsky odbitej akcii, v ktorej Bronson strieľa po všetkom, čo sa pohne a javí jasné známky zločinnosti (tj. drží v rukách nôž, úlisne sa usmieva alebo je černoch). Najprv však musíme pretrpieť spoločne s hrdinom, nasadzujúcim kamenný výraz (ktorý statočne drží po celú stopáž - je jasné, u koho sa Steven Seagal učil) informáciu o manželkinej smrti, cestu na vidiek, kde sa z pacifistického architekta pod vplyvom rekonštrukcie westernovej prestrelky vykľuje vražedný ostrostrelec (čo sprevádza ďalší dementný dialóg, ktorý si navyše odporuje s tým, čo sa hovorí v predchádzajúcich scénach), aby sa napokon po uzavretí dohody s klientom a dokončení prác na stavbe vrátil do New Yorku. Naďalej ide po presne nalinkovanej ceste, lemovanej telami bezhlavo zabíjaných mladíkov, aby sa nudne a obzvlášť nezaujímavo dostal až do finále, ktoré len tak mimochodom presviedča diváka o tom, že môže beztrestne vraždiť a nič sa mu nestane. Zaujímavá antitéza Hitchockovho The Rope a z hľadiska žánrového vývinu i príbehoch budujúcich legendy o tajomných mestských hrdinoch z našich radov istotne objekt hodný preskúmania, z môjho pohľadu dno mainstreamovej produkcie 70. rokov, ktoré len tak niečo nepredčí. A nepomáhajú ani trápne pokusy o humor, obdivuhodne príšerne zakomponová (sama o sebe však vynikajúca) hudba Herbie Hancocka a zvyšok obsadenia, ktorý pôsobí ako náhodný komparz nahnaný na pľac priamo z ulice (trojica výtržníkov vedená mladým Jeffom Goldblumom i bez make-upu desivejším než v Cronenbergovej Muche, ktorých vrcholným aktom anarchie je sprejovanie hákových krížov a občasné znásilňovanie, jasne kraľuje). Nemám síl hľadať pozitíva (ktoré by som zrejme i tak nenašiel). Možno som len už z takýchto filmov vyrástol. 0% (13.12.2014)

Myslel jsem, že jde o béčko, kde Bronson s raketometem a brokovnicí čistí New Yorské ghetto od lidské špíny, to jsem si asi pamatoval špatný díl, protože zde na mě vybafl vcelku komorní film o velké ztrátě a pomstě aplikované ne na jedince, ale obecně na skupinu. Prvních několik minut působí velice kýčovitě, když musíme sledovat extrémně zamilovaného Bronsona se svou ženou trávící romantickou dovolenou na Hawaii, přičemž všichni víme že jeden(a) z nich to má spočítané, tvůrci nám však chtějí ukázat, že to byla fakt velká láska. Zde ještě stále přetrvával původní dojem, že jde o nablblé béčko. Pak ale přijde návrat do špinavých ulic New Yorku, kde mlaďoučký, ale zatraceně slizký pouliční kriminálník Jeff Goldblum s partou ve velmi syrové a naturalistické scéně zabijí Bronsonovu ženu a znásilní dceru. Zdrcený Bronson odjíždí pracovně do pistolnického městečka Tusconu, kde se naučí se zbraní (mimochodem celé Tusconovské intermezzo je povedené a zábavné) a po návratu bere spravedlnost do vlastních rukou. Ne však způsobem, že jde trapně přímo po vrazích své ženy, nýbrž se toulá nočním NewYorkem a zabíjí každého kdo se ho pokusí okrást, čímž se posléze stává pro místní lidi hrdinou zvaným „Domobranec“, který podněcuje ostatní obyvatele velkýho jabka vzepřít se proti vysoké míře zločinnosti. Myšlenka filmu, ač velmi jednoduchá je velice nosná a je zpracována způsobem, který je oprostěn veškerých patetických kýčů a plkavého patriotismu, čímž se stává skutečně uvěřitelná a o to více fascinující. SPOILER: Například fakt, že vrahové Bronsonovy ženy zůstanou nepotrestáni je příjemný závan realismu, který jsem upřímně nečekal (byl jsem smířen s faktem, že poslední oběti „Domobrance“ budou právě tihle tři zlodějičci, kteří se před smrtí nějak prořeknou, pomsta by tak byla uzavřena). Charles Bronson válí jako ďábel, nikomu jinému bych ten kamenný výraz, vnější sílu a chladné jednání při zjištění ztráty milovanémanželky nevěřil, jako tomuhle na první pohled ostrému chlapovi! Debilní komentáře: Matty (04.12.2008)

Průměrný americký občan se krvavě mstí v průměrném příběhu s průměrnou režií i scénářem, jehož různé variace se s velmi rozdílnou kvalitou točí až dodnes. Jediné, co je na filmu nadprůměrné, je snaha o psychologii hlavní postavy a výkon Charlese Bronsona, který ještě na vrcholu své kariéry uměl být zároveň drsný i charakterní. Na jedno zhlédnutí to špatné není a Bronsonovi při jeho vražedném počínání fandíte, ovšem filmy s podobným námětem mi jdou od přírody proti srsti a zálibu v nich opravdu nikdy nenaleznu. 65% (14.05.2013)

Charles Bronson jak ho znám a opět dokonalý. Dlouho jsem s ním žádný film neviděla , ale ten konec přímo vybízí k pokračování. Tyhle role mu přímo sednou, je tím už pověstný....z chlapa, který si žije klidně svůj život s krásnou ženou a najednou se okolnosti promění tak, že je z něj ten pověstný mstitel, který se nemůže spolehnout ani na veřejné činitele, protože spravedlnost někdy zkrátka nefunguje a je bezmocná proti tolika parchantům v jednom městě. Nedokáži absolutně odhadnout, jak by jednal táta, kterému by se to stalo a ti grázlové by zůstávali stále na svobodě. Jó, život je někdy krutý boj. (31.08.2015)

Hmmm, u Charlese Bronsona je problém - postavu pacifisty mu nemůže věřit snad vůbec nikdo, a tak od samého začátku filmu prostě čekáte, kdy (a jak) bude newyorské ulice od kriminálních živlů všeho druhu čistit. Nutno podotknout, že když k tomu dojde, činí tak Bronson poctivě a efektně, ale zase - chová se téměř jako profesionální ostrostřelec a na tom, co dělá, není pranic šokujícího. A to je velká škoda. Možná, že s jiným, "pacifičtějším" hercem by to dopadlo jinak, lépe. Možná. (26.09.2012)