Přání smrti

Takový normální film o pomstě. Je to docela fajn oddechovka, která rozhodně neurazí a má zajímavý náboj. Bronson je klasicky dobrý, herecký rejstřík má pro tohle jak dělaný. Zmiňovaná brutalita filmu je ale ta tam a dneska už to ničím moc nepřekvapí. Dost to zestárlo, přesto se to jednou za delší dobu vidět dá. Není tam opravdu nic, čim by ten film zaujal. Asi by to chtělo trošku lepšího a odvážnějšího režiséra. Potěší rozhodně správně ujetý Jeff Goldblum, který má na tyhle typy "ksicht". Škoda, že v závěru nedošlo k nějakému střetu mezi ním a Bronsonem. Klasicky průměrný film, který zase nastolil trend takových filmů. Podle mého ale první díl totálně vyčerpal svůj námět a pokračování bude nejspíš vařením z vody. 60% (28.02.2011)

Ve své době se určitě tento film těšil docela slušné oblíbenosti a to především díky Bronsonovi. Příběh o obyčejném člověku, který se začne mstít poté, co selže systém (líní policajti) a stane se z něho lovec pouličních grázlů, už dneska asi moc lidí neoslní (myšleno zápletka), ale ještě z dob svého mládí jsem tenhle kousek miloval. Líbila si ona drsnost, která z toho vyzařovala. Bohužel je pravda, že zatímco začátek filmu nabídne skvělou atmosféru, která místy neskutečně gradovala, tak postupem času šla její kvalita dost dolů. 70% (10.05.2013)

La Divina commedia: Inferno. Pohrávam sa s myšlienkou pripodobniť Winnerovu klasiku Božskej komédii Dante Alighieriho, pretože to jednak vyhovuje mojim účelom a jednak je to prirovnanie veľmi zábavné (čo nemôžem povedať o filme). Charles Bronson ako Dante alias Paul Kersey (veterán z vojny v Kórei) a Hope Lange ako jeho sladká Beatrice alias Joanna, ktorej smrť (následkami kopnutia do hlavy) ho privádza na cestu krvavej odplaty a diváka prevádza deviatimi kruhmi pekla. Po tragických úvodných titulkoch vo forme dramaturgicky nezvládnutej idylickej obrazovej koláže so záverečným gýčovým odchodom do západu slnka sa začína prehliadka košatého stromu neschopnej réžie a autorských rozhodnutí, ktoré ma neprestávajú udivovať. Tézovitá myšlienková koncepcia námetu je, naproti tomu, že sa nás Winner snaží presviedčať moralizujúcimi dialógmi s extrémnym nadbytkom nepríťažlivej demencie o opaku, využitá len na budovanie lineárnej cesty k diletantsky odbitej akcii, v ktorej Bronson strieľa po všetkom, čo sa pohne a javí jasné známky zločinnosti (tj. drží v rukách nôž, úlisne sa usmieva alebo je černoch). Najprv však musíme pretrpieť spoločne s hrdinom, nasadzujúcim kamenný výraz (ktorý statočne drží po celú stopáž - je jasné, u koho sa Steven Seagal učil) informáciu o manželkinej smrti, cestu na vidiek, kde sa z pacifistického architekta pod vplyvom rekonštrukcie westernovej prestrelky vykľuje vražedný ostrostrelec (čo sprevádza ďalší dementný dialóg, ktorý si navyše odporuje s tým, čo sa hovorí v predchádzajúcich scénach), aby sa napokon po uzavretí dohody s klientom a dokončení prác na stavbe vrátil do New Yorku. Naďalej ide po presne nalinkovanej ceste, lemovanej telami bezhlavo zabíjaných mladíkov, aby sa nudne a obzvlášť nezaujímavo dostal až do finále, ktoré len tak mimochodom presviedča diváka o tom, že môže beztrestne vraždiť a nič sa mu nestane. Zaujímavá antitéza Hitchockovho The Rope a z hľadiska žánrového vývinu i príbehoch budujúcich legendy o tajomných mestských hrdinoch z našich radov istotne objekt hodný preskúmania, z môjho pohľadu dno mainstreamovej produkcie 70. rokov, ktoré len tak niečo nepredčí. A nepomáhajú ani trápne pokusy o humor, obdivuhodne príšerne zakomponová (sama o sebe však vynikajúca) hudba Herbie Hancocka a zvyšok obsadenia, ktorý pôsobí ako náhodný komparz nahnaný na pľac priamo z ulice (trojica výtržníkov vedená mladým Jeffom Goldblumom i bez make-upu desivejším než v Cronenbergovej Muche, ktorých vrcholným aktom anarchie je sprejovanie hákových krížov a občasné znásilňovanie, jasne kraľuje). Nemám síl hľadať pozitíva (ktoré by som zrejme i tak nenašiel). Možno som len už z takýchto filmov vyrástol. 0% (13.12.2014)

Ne nadarmo se vám při sledování vybaví klasický model filmu podle komiksu - hlavnímu hrdinovi někoho zabijí, on vezme zákon do svých rukou a jako "tajemný" mstitel vyráží každou noc po práci čistit ulice. Mnohé kimiksové filmy jsou ovšem vykresleny psychologicky daleko lépe, než prosté a jednoduše přímé Přání smrti. (19.08.2008)

Na Death Wish jsem se vcelku těšil, ale musím říct, že horší začátek filmové série jsem (zatím) nikdy nezažil. A přitom to je první díl, co většinou zůstává nepřekonán ostatními pokračováními. Vše v tomto filmu je špatně, snad krom úvodu, který sliboval chladnokrevnou pomstu za vraždu manželky. Ale pak je to nudné, nudné, nereálné, nudné, o ničem, nudné… chápete, kam tím mířím? Ten film nemá žádný spád. Což o to, to by mi nevadilo, mám rád pomalé atmosférické filmy, ale tady ani ta atmosféra není. A kde nic není, ani Bronson nemůže brát. Mimochodem, právě Charles Bronson mi zde přišel hodně dřevěný (zvláštní, že ve všech ostatních dílech mi vůbec nevadil, respektive si myslím, že byl mnohem lepší a uvěřitelnější ve své roli). Dlouho, hodně dlouho jsem přemýšlel, až jsem se na konec rozhodl pro mých 40 % za, a teď doslova, začátek a konec. A tím koncem myslím úplně tu poslední scénu na letišti. (23.02.2013)