Přání smrti

La Divina commedia: Inferno. Pohrávam sa s myšlienkou pripodobniť Winnerovu klasiku Božskej komédii Dante Alighieriho, pretože to jednak vyhovuje mojim účelom a jednak je to prirovnanie veľmi zábavné (čo nemôžem povedať o filme). Charles Bronson ako Dante alias Paul Kersey (veterán z vojny v Kórei) a Hope Lange ako jeho sladká Beatrice alias Joanna, ktorej smrť (následkami kopnutia do hlavy) ho privádza na cestu krvavej odplaty a diváka prevádza deviatimi kruhmi pekla. Po tragických úvodných titulkoch vo forme dramaturgicky nezvládnutej idylickej obrazovej koláže so záverečným gýčovým odchodom do západu slnka sa začína prehliadka košatého stromu neschopnej réžie a autorských rozhodnutí, ktoré ma neprestávajú udivovať. Tézovitá myšlienková koncepcia námetu je, naproti tomu, že sa nás Winner snaží presviedčať moralizujúcimi dialógmi s extrémnym nadbytkom nepríťažlivej demencie o opaku, využitá len na budovanie lineárnej cesty k diletantsky odbitej akcii, v ktorej Bronson strieľa po všetkom, čo sa pohne a javí jasné známky zločinnosti (tj. drží v rukách nôž, úlisne sa usmieva alebo je černoch). Najprv však musíme pretrpieť spoločne s hrdinom, nasadzujúcim kamenný výraz (ktorý statočne drží po celú stopáž - je jasné, u koho sa Steven Seagal učil) informáciu o manželkinej smrti, cestu na vidiek, kde sa z pacifistického architekta pod vplyvom rekonštrukcie westernovej prestrelky vykľuje vražedný ostrostrelec (čo sprevádza ďalší dementný dialóg, ktorý si navyše odporuje s tým, čo sa hovorí v predchádzajúcich scénach), aby sa napokon po uzavretí dohody s klientom a dokončení prác na stavbe vrátil do New Yorku. Naďalej ide po presne nalinkovanej ceste, lemovanej telami bezhlavo zabíjaných mladíkov, aby sa nudne a obzvlášť nezaujímavo dostal až do finále, ktoré len tak mimochodom presviedča diváka o tom, že môže beztrestne vraždiť a nič sa mu nestane. Zaujímavá antitéza Hitchockovho The Rope a z hľadiska žánrového vývinu i príbehoch budujúcich legendy o tajomných mestských hrdinoch z našich radov istotne objekt hodný preskúmania, z môjho pohľadu dno mainstreamovej produkcie 70. rokov, ktoré len tak niečo nepredčí. A nepomáhajú ani trápne pokusy o humor, obdivuhodne príšerne zakomponová (sama o sebe však vynikajúca) hudba Herbie Hancocka a zvyšok obsadenia, ktorý pôsobí ako náhodný komparz nahnaný na pľac priamo z ulice (trojica výtržníkov vedená mladým Jeffom Goldblumom i bez make-upu desivejším než v Cronenbergovej Muche, ktorých vrcholným aktom anarchie je sprejovanie hákových krížov a občasné znásilňovanie, jasne kraľuje). Nemám síl hľadať pozitíva (ktoré by som zrejme i tak nenašiel). Možno som len už z takýchto filmov vyrástol. 0% (13.12.2014)

Přání smrti aneb osamělý mstitel čistí hnisající rány jednoho zatuchlého města. I tak by se dal charakterizovat tento snímek, ve kterém je velmi názorně vyobrazen přerod z válečného veterána - pacifisty na městského kovboje - skoropsychopata. Nedokážu si dosadit do role Paula Kerseyho nikoho povolanějšího než Charlese Bronsona. Ten sice používá všehovšudy pět hereckých výrazů, ale to stačí, abyste mu jeho postavu sežrali i s rybářskou stoličkou. A i když se jedná o klasické béčko, nezatracujte ho a dejte mu šanci. Určitě si vás něčím získá. (16.01.2009)

Předem musím upozornit,že nejsem žádnej extra fanoušek Charlese Bronsona.V podstatě tohle je snad první celej film kterej jsem s ním viděl.A musím říct,že je to teda pecka.Těžko zařaditelný do jednoho žánru.Tento je totální mix všeho možného.Ale jako celek působí perfektně.Je to dramatický psychothriller s kriminální linkou.Charles zde hraje architekta kterému zabijí ženu a znásilní dceru,která si z toho odnesla doživotní psychické následky.Poté se Bronsonovi dostane do rukou zbraň a mstitel se pomalu,ale jistě začíná vkrádat na scénu.Ale není to žádný bezcitný mstitel.Ze záčatku je tady pěkně vykresleno jek s tím vším bojuje.Postupem času se ale otrká a je to jiný kafe.Sám ze sebe dělá návnadua každýho hajzla kterej se k němu přiblíží se špatným úmyslem odstřelí.Opravdu silný snímek.Zkrátka rape and revenge jak má být.Musím taky ocenit pasáž vtrhnutí do bytu a následného znásilnění.To jsem nečekal že to bude takhle hutný a syrový.Co mě ale nasralo bylo ,že si to vlastně neodskákali ti co si to nejvíc zasloužili.Ale i tak film,který stojí za to vidět. (30.05.2015)

Ono by se mohlo zdát, že v sedmdesátákách rapidně vzrostla kriminalita. Pravdou však možná je, že ji spíše jen začala výraznějí reflektovat kinematografie. Moc filmů s Bronsonem jsem pravda neviděl, a měl-li bych nějaký zmínit, byl by to jistě tenhle. Ale mám ho v té roli rád. Ono vystižení vnitřního boje hrdiny a vniknutí drsné zkušenosti do jinak poklidného života zajištěného měšťáka ve střední části filmu dnes už možná působí nudně a nezáživně, ale to snad jen proto, že jsme již zvyklí na svižnější tempo a násilí ve filmech na nás nepůsobí tak jako tehdy. Co mě na sedmdesátkových záporácích baví, je jejich šílená ujetost, dneska jsou takoví moc teatrální, ale tady ta trojka na začátku, v čele s Goldblumem, je fakt psycho. (06.02.2018)

Zajímavé je že tento praotec všech akčních béček vlastně vůbec není tak béčkový, jak by člověk čekal. Naopak poměrně smysluplně pojatá kritika tehdejších poměrů v kriminalitou sužovaném New Yorku... a mimo to také ultravyhrocená oslava republikánství, vlastnictví zbraní, a true american way. Oblíbený film Trumpových voličů, kterému nejvíc škodí asi stopadesát pokračování a oficiálních či neoficiálních remaků, které z Přání smrti vyrobily samostatný žánr, a navždy ho zakotvily v brakových vodách. 7/10 (15.09.2018)