Vládní prohlášení

Další Caprův idealistický a optimistický film. Pokud někdo někdy chtěl získat ztracenou naději, mohl se podívat na film od Capry a svět se mu okamžitě musel jevit více barevnější. Filmem probíhají dvě témata, navzájem propojená. Prvním je manželská krize. Druhým a silnějším je politická hra, plná intrik a korupce, se související otázkou, zda je možné si v tomto morálně zkaženém světě zachovat morální čestnost a neúplatnost. Hlavní dvojicí je letecký magnát Grant Matthews (solidní Spencer Tracy) a jeho okouzlující manželka Mary (Katharine Hepburn s neuvěřitelnou vyřídilkou). Z dalších zajímavých rolí: novinář, vtipálek a vedoucí kampaně 'Spike' McManus (dobrý Van Johnson), mediální magnátka a tvrdá loutkářka Kay Thorndyke (zajímavá Angela Lansbury), mistr zákulisních politických hrátek Jim Conover (dobrý Adolphe Menjou), servilní a hlučný Sam I. Parrish (Howard Smith), či soudcova manželka Lulubelle Alexander (Maidel Turner), pijící smrtící koktejly. Politika je prosycená intrikou, korupcí, odkopáváním ideálů, ztrátou morálky, osobním prospěchářstvím. V tomto nepřehledném světě se lidé mění k nepoznání, zapomínají na své silné přednosti lidství a plní si své soukromé mocenské ambice a vyžívají se ze všech získaných výhod. Ovšem je to Caprův film, který vidí naději a idealisticky vyzdvihuje morální čest hlavního hrdiny, který nakonec musí prozřít, aby slavil své největší vítězství v životě, tak důležité pro všechny jeho blízké. Film nepostrádá svižnost, vtipný nadhled a příjemné herecké výkony. (12.11.2015)

Caprova jindy roztomile schválná naivita mi v tomto snímku dost překážela. Patrně proto, že hlavní hrdinové, včetně toho ústředního, jsou všechno možné, jen ne nevinní, a proto jim ani nemůžu věřit. Souboj dvou žen nemá ve filmu moc prostoru, zejména proto, že třetí strana trojúhelníku se na dlouhou středovou pasáž zcela vytratí. /4.1.12./ (04.01.2012)

Doceniť kvality tohto filmu po tak dlhom čase nie je vôbec jednoduché. Príbeh je totiž silno zasadený do svojej doby a postavy sa rozprávajú tak rýchlo (vrátanie hláškovania), že všetko stíhať a chápať nie je pomaly v ľudských silách. Je ale patrné, že scenáristi, Capra aj jednotliví herci dali do výsledku všetok svoj um. Problém tak môže byť v tom, nakoľko máte radi takto ladené politické filmy a volebný gýč. Z toho si mimochodom Capra robí svojráznu srandu. Nechýba morálne posolstvo na záver v podobe kandidátovej reči, voči nej ale nemám žiadne námietky. Ani voči Matthewsovmu idealizmu, predsa je len stále na zemi. S tými Spojený štátmi svetovými sa však splietol. (12.11.2023)

Reziser Frank Capra natocil roku 1948 dramu zvanu State of the Union. Drama je to pozitivna svojim duchom, ale rozhodne nebola pozitivne prijata. Ono totiz idealisticky ton filmu v dobe nastupu Zeleznej Opony, mccarthizmu a rodiacej sa Studenej Vojny predsa len viac vadi nez pomaha. Dejova linia ma hodne do seba, spokojny som bol aj s hereckymi vykonmi Spencera Tracy-ho a Katharine Hepburn. Ale vo filme je predsa len kus nelogicnosti, nudneho miesta, a niektore sceny su tu len na to, aby zaplnili dost sialenu dlzku 124 min. Zostrihat tak o polhodinu, a ubrat z casto prazdnych dialogov, dal by som aj 5 hviezdiciek. Takto je to len nadpriemer, a nie kultovy film. 77 % (04.02.2014)

Doplníme-li důležité údaje Blofeldova komentáře o kontext doby, v níž tento film vznikal, tj. přechodné doby vyznívání rooseveltovské éry a postupného nástupu studené války, železné opony a neblaze proslulého "neamerického" maccarthysmu, vynikne jeho idealistický tón, jejž herecké výkony obou titulních představitelů dále rozvíjejí - souhlasím i s těmi, kdo také připomínají tehdy mladičkou Britku Angelu Lansburyovou - a posouvají jeho idealismus do obtížně uvěřitelných utopizujících poloh. Šok z druhé "velké" války byl však skutečně silný a nadlouho ovlivňoval život veškeré civilizace Severu. Snáze proto pochopíme i naše filmy jako ULOUPENOU HRANICI, VES NA SEVERU, ale také tezovitou, zprvu divadelní (rozhlasovou?) hru a posléze román Josefa Tomana SLOVANSKÉ NEBE. Touha po míru a víra v lidský rozum, pokoru a slušnost si tehdy stále zachovávaly svou sílu a přesvědčivost. Naopak v postavách mladé tiskové magnátky a volebních šíbrů cítíme dech nastupující studené války. Z tohoto lze pochopit i neúspěch filmu v divácké veřejnosti. Stejně tak bychom však měli chápat i nadčasové, přesahové poselství tohoto byť naivně burcujícího idealistického, výlučně amerického díla. (06.05.2011)