Jak přicházejí sny

Čo sa stane až zomrieme? Čo nás čaká po smrti? Aké to bude? Možno to bude podobné ako vo filme "Ako prichádzajú sny", ktorý v roku 1998 natočil novo zélandský režisér Vincent Ward. Do hlavnej úlohy obsadil, dnes už nebohého, herca Robina Williamsa. Podal perfektný výkon. Výborne mu pri tom sekundovala Annalebella Sciorra. Dobrý bol aj afro-američan Cuba Gooding jr. v jednej z vedľajších úloh. Snímok "Ako prichádzajú sny" je zaujímavá, post-mortem romantická fantasy dráma. **** (26.09.2016)

Hodně neobvyklý film, ale spíš je otázka, který film je obvyklý, ve kterém se Robin Williams objeví, i když tenhle trošičku překračuje všecky jeho ostatní filmy, protože tohle je film, který rozhodně stojí za zamyšlení, minimálně. Ten příběh...jeho průběh, věřím, že ne každý s tím bude souhlasit, a plno lidem se to zřejmě i nebude líbit, spíš je to otázka citu, jak se na danou věc kdo kouká. Hlavní je, že tenhle příběh přesevšecko zlo, které v sobě zezačátku má, se snaží probít do pozitivního konce a nutno dodat, že se mu to docela příjemně daří. Zásadní na tom všem je hlavně ten příběh, který rozhodně za uvažování stojí. (22.02.2009)

Příliš kýčovitý, podivný a v podstatě nic neříkající film, který se snaží ukázat, že obrazem je možné sdělit všechno. Tak úplně to není pravda. Herci se tady mohou snažit, co jim síly stačí, a také tak činí, ale stejně jsem měl nakonec pocit, že je to jen příliš líbivá pohádka, která se z diváka za každou cenu snaží vymačkat slzy. (02.06.2015)

Na jeden film s obmedzeným časovým rozsahom chcú toho riešiť akosi veľa - divák sa dočká klasickej manželskej schémy, neba a pekla, dokonca i prevteľovania! Hinduisticko-kresťanský zmätok v obrazovo nádhernom kabáte s natoľko sentimentálne plačlivým scenárom, že ohromí svojím kalkulom a neúprimnosťou. Robina Williamsa mám rada, ale tu bol všetkým, len nie po uši zamilovaným manželom - ešte som nevidela, aby nejaký herec tak nešikovne zobrazoval emócie či city vo filme, ktorý si to vyžaduje. Pre niekoho to bude film plný krásy, farieb a emócií, na mňa bolo tých litrov cukru až príliš. (30.12.2011)

Ještě teď mě bolí zuby. Kytičky, dětičky, barvičky, létající lidé, neskutečně přeslazený klavír ... Pokud má takhle vypadat nebe, pak si to asi půjdu hodit. Samotný nápad měl obrovský potenciál, to by se ho ovšem nemohlo chopit nějaké sentimentální, uslzené hovádko, které nakonec vykouzlilo dvouhodinovou přehlídku cukrové vaty. Ještě včera jsem se divil, jak se mohlo stát, že jsem o tomhle filmu nikdy neslyšel. Teď už to chápu. (17.08.2009)