Jak přicházejí sny

Co se týče vizuální stránky: Nápady mi přišly mírně lepší než provedení, které je nicméně velmi vydařené a dokážu si představit, že musí být hodně těžké něco takového stvořit. Nápad se zasazením děje do namalovaného obrazu je fantastický. Stejně tak drobné detaily, jako modrý květ, který se rozmáčknutím změní v malířskou barvu. A myšlenka, že bychom si mohli vytvořit svět podle naší fantazie a pak se v něm pohybovat, je nesmírně uchvacující. Každopádně, scény z "nebe" jsou bezesporu místy hrozně kýčovité, ale to se dá odpustit. Více se mi po umělecké stránce líbilo ztvárnění pekla (a také zde najdeme plno skvělých nápadů, svědčících o úžasné vizuální představivosti tvůrců - třeba použít místo kočičích hlav hlavy zatracenců k vydláždění plochy, po které musí hlavní hrdina projít). Co se týče obsahové/dějové stránky: Některé scény se mě dosti dotkly, mnohé byly zase tak přeslazené, že mi málem způsobily duševní hyperglykemii. Ale vzhledem k použitému tématu se určité míře přeslazenosti snad ani nedá vyhnout. Takže pak záleží na tom, jak kdo cítí a vnímá, a zda zkropí slzama pět kapesníků nebo usne nudou. Každopádně zajímavý film, který by ale podle mého potřeboval mírně propracovanější scénář a na druhou stranu ubrat trochu cukru. (08.07.2009)

Hezky si to ten Vincent Ward namaloval. Brodění se v záplavě olejových barev je jedna strana mince, ta oku i duši lahodící. Jakoby člověk byl jen na drátkách a poletoval v (ne)čase a prostoru podle vzoru - jak si to uděláš, tak to máš - věř si malý lidský člověče. Jenže tahle mince má i svou druhou stranu, která se příčí v jícnu a nelze spolknout. Malý červ nahlodávající tohle barvičkové jablko. Překombinované strašidlení v krasosnění. Wardovy sny přicházejí a ty moje odcházejí. (23.03.2011)

Trochu přeemotizovaný film s hodně zajímavým nápadem a ztvárněním, skvělou Kamenovou hudbou a skvěle hrajícími herci, přičemž mi tam akorát trochu neseděl Robin. Nějak si nemůžu pomoct, stále ho vidím akorát jako potrhlého komedianta a i přes lehce (teda skutečně hodně lehce) podobného Krále rybáře jsem mu roli nedokázal uvěřit. ~~~ 3,5* mj. za vizuál. ~~~ Podobný námět i ztvárnění: Pevné pouto. (18.06.2011)

Barevné snění, malované štětcem na filmové plátno. Poeticky laděné filosofování o životě, úmrtí a žití po smrti. Robinova opravdivost, nasazení v každé minutě, přirozenost, improvizace, spolu s jeho vnitřním cítěním pro danou věc dávají všemu skutečnou a věčnou hodnotu. Naprosto stejné věty mohu zopakovat u jeho Expres foto........... (24.11.2004)

Stejnojmenný román Richarda Mathesona převedl do filmového scénáře Ronald Bass. Zajímavý je nápad s "oživením" obrazů. Líbilo se mi prolínání světů, filozofování hlavních hrdinů. Robin Williams i Annabella Sciorra se navzájem doplňovali. Nejvíc na mě zapůsobila scéna, kdy Annie v pekle prozře a vyzývá Chrise, aby vydržel. Závěr je sice přeslazený, ale celkově u mě vítězí pohádková snovost. (20.06.2009)