DogMan

Mrazivé, úchvatné, výborné. Luc Besson je za svou kariéru už natolik zkušený režisér, že tohle se prostě muselo povést, a i přestože jeho filmy jsou povětšinou okolo průměru, tady se jeho zkušenost výrazně projevila. DogMan je stoprocentně vtahující podívaná o člověku na okraji společnosti, která až nápadně připomíná Jokera a celý tenhle ponurý a dekadentní vibe z filmu číší už od samotného začátku, kdy si mě od úvodních scén stačil naplno získat. Hlavní postava je transvestita vozíčkář s těžkou minulostí a nehezkým dětstvím protloukající se životem jen se svými psy a to je víceméně dostatečně zajímavá látka na zfilmování sama o sobě. Když k tomu pak přidam velmi dusný a nepříjemný pocit, který nám zde tvůrci dodávají, plus výborně „hrající“ psy, dostatek napětí a dostatek vyvolaných sympatií s hlavní postavou, je vystaráno. Až se stydím, že jsem film tak dlouho odkládal, jelikož tohle byla skvělá filmařina na úrovni, kde funguje vše přesně tak, jak má. Jediné, co mě odrazuje od pětky je fakt, že ačkoliv si tady Besson hraje s neokoukanými motivy (psi, jejich „učení“ a celkově svět transvestity) velmi dobře, stále jakoby mi po skončení chybělo něco hlubšího, co by se více zarylo pod kůži a co by ve mně vyvolalo větší emoce, nicméně kromě tohoto nemám moc co vytknout a tleskám. (05.03.2024)

Už dávno som prestal veriť, že by Luc natočil ešte nejaký film, ktorým by ma nadchol. Naposledy sa mu to podarilo pred štvrť storočím s Johankou. Ani trailer nenaznačoval, že by nás čakalo niečo výnimočné. Skôr to na mňa pôsobilo až príliš divne. Ale samotný film ma zaujal hneď od prvých chvíľ a od prvým minút som hltal perfektne funkčný príbeh extrémne netypického hlavného hrdinu. Spája sa v ňom uzavretosť a inklinácia skôr k zvieratám ako ľudom, ako to bolo v prípade Jacquesa Mayola a bolestivá minulosť, ktorou trpel Leon. Okrem hlavnej postavy tu už nikto nemá poriadny priestor. Čo je škoda hlavne u policajtky, ktorá s ním vedie pútavý rozhovor. Niekoho môže štvať, že mnohé línie sú len nakúsnuté. No proste len epizódky, ktoré slúžia iba, aby sme čo najviac spoznali hlavného hrdinu. Alebo sa dočkáme extended cutu? Kľudne by som ho privítal. Ak nie, nevadí. Lucovi to tentoraz klaplo v každom ohľade. Aj po technickej stránke je to do veľkej mieri oldschool bez otravného CGI a hudobná stránka s niekoľkými hudobnými výstupmi je tiež úchvatná. Lucove trademarky tentokrát nie sú také okaté a otravné ako v jeho posledných filmoch, kde boli už len k smiechu. Celkovo som nadšený a nečakane sa tento film zaradí k mojim srdcovkám. Teraz zase opatrne čakám, či Luc ďalším filmom potvrdí návrat jeho formy, alebo to bol len ojedinelý záchvev jeho dávnej formy. 9/10. (08.04.2024)

Nečekal bych, že mě Luc Besson ještě po těch letech dokáže takhle překvapit. Samozřejmě že je koncept trošku abstraktně nerealistický, ale ten způsob převedení do filmu si mě získával každou minutou a ačkoliv jsem slyšel, že pod slupkou může být něco více, nečekal bych, že mě DogMan nakonec tolik pohltí a šáhnu k pětikvaltu. Caleb Landry Jones se do podobně jokerovsky pitoreskní role perfektně hodí, nikdy však nepatřil k mým oblíbencům; nyní jej však budu vyhledávat častěji. A už vůbec bych nečekal, že si takhle užiju jeho Drag queen show, jež jsem si dokonce pouštěl několikrát. Za mě velké doporučení s výstrahou, že se jedná o velmi specifický styl a rozhodně nesedne každému. (04.02.2024)

Besson z devadesátek se už sice nevrátí, ale kdyby točil pro radost podobné filmy jako DogMan tak by mi to vůbec nevadilo. Tenhle žánrový mišmaš mě totiž překvapivě bavil natolik, že sem neměl potřebu se pozastavovat nad některými nelogičnostmi a nedotaženými nápady. Tam kde to Bessonovi zahapruje to totiž pokaždé zachrání obří charisma hlavního (anti)hrdiny v podání Caleba Landry Jonese…a psi…70% (04.02.2024)

Vlivem netypické tvůrčí svobody, které se Luc Besson těší z důvodu toho, že si filmy produkuje sám, umožňuje vzniknout dost výjimečnému úkazu, totiž autorskému scénáři, který působí jako špatně adaptovaná kniha. To se projevuje tím, jak někde naznačuje témata, se kterými již nadále nepracuje (bývalý manžel psycholožky), uvádí do příběhu výrazné postavy, ke kterým se už nikdy nevrátí (okradená aristokratka) či pracuje s až komickými zkratkami, které jakoby měly shrnovat původně vývojově delší charakterizaci (redneck rodina upomínající až někam sem). Zároveň neustále vychyluje rytmus a dává váhat, na jaký film se vlastně díváme. Výsledkem je něco, co se nedá obecně doporučit, ale pokud se díváte na deset filmů tejdně, tak si fakt imo můžete užít, jak je tohle odchýlený od všech tabulek. A třeba vám to po posledních zkušenostech může vrátit naději, že dokážou být pořád filmy s čoklama, který neupeklo CGI. Pro ty ostatní tu je pak Caleb Landry Jones, jemuž predikuju wicked hereckou kariéru po vzoru Phillipa Seymoura Hoffmana či Joaquina Phoenixe. (27.02.2024)