Barmská harfa

Jednou jsi vojákem, navždy jsi vojákem. Nelze odpustit, nelze zapomenout. Tento film nerozlišuje mezi vítězi a poraženými, nesnaží se pochopit, ale přijmout co se událo. Jedině pak bude možné jít dál. Slova o ničem nevypovídají, závěrečný dopis jen shrnuje nesené poselství. Poselství, které by mělo být předáváno z generace na generaci (během nejdůležitější části kamera nezabírá vojáky, ale věčně plynoucí řeku). Podstatné je řečeno hrou na harfu, jejíž zvuk už mi nikdy nebude znít jako dřív. Sledovat Barmskou harfu znamená podstoupit náročnou a smutnou pouť, ale na jejím konci… kousek naděje. Evropan ani Američan by podobný film o válce nenatočil, pochopí jej ale každý. 90% Zajímavý komentář: vypravěč (19.12.2010)

Současná japonská produkce, kterou sleduji, je v krásném kontrastu s těmihle starými, pomalými, přemýšlivými a krásnými filmy. Vojsko, které zpívá písně a jde do bitvy, muž, který se rozhodne, že každý zasluhuje takové pohřbení, které je hodno člověka. Krásné a přitom dojemné, i když je to na pozadí války. Zajímavé kombinace, které jsou Japoncům tak blízké. (06.01.2015)

Barmská harfa je vojnový film, ktorý sa snaží diváka dojať. Robí to nesmierne inteligentných spôsobom, čoho dôsledkom je fakt, že sa mu to darí. V tomto prípade ani nevadí, ak niečo nepochopíte, pretože sa stratíte v kontexte východných kultúr. Ičikawa totiž dokáže vykúzliť pôsobivé zábery sami o sebe a keďže nazval svoj film Barmská harfa, tak rozhodne tento názov má svoj význam a akustická zložka filmu nie je na druhej koľaji. Ak by som mal porovnávať a nájsť nejaký náš západný film, ktorý mi Harfa pripomínala, tak snáď Most cez rieku Kwai. Možno mám trochu problém s reakciou vojakov na moste, predsa len identifikácia človeka, ktorého dobre poznáme, by asi nemala nikomu robiť problém. Ale to sú tie momenty, ktoré možno chápu iba buď Japonci, alebo ľudia, zaujímajúci sa o ich nie vždy pre nás pochopiteľné správanie. (30.04.2015)

Podľa môjho názoru ide o najlepší doposiaľ natočený japonský protivojnový film. Hudba vylúdená z barmskej harfy pôsobí, ako balzam na duši v boji a pomáha udržiavať morálku vojakov. Pôsobí ako symbol viery a nádeje. Film používa vojnové prostredie len ako dekoráciu a prioritný je tu humanizmus, súcit, morálka a tichý prerod hlavného hrdinu po nesplnenej úlohe z bojovníka na budhistického mnícha, ktorý hlboko ovplyvnený tým, čo sa stalo, cestuje krajinou pochovávať pozostatky japonských vojakov......... Barma, Burma a dnes Mjanmarsko (český Myanma) bola počas 2. svetovej vojny britskou kolóniou. Koncom roku 1941 Japonci v Barme zahájili ofenzívu, ktoré spojenecké jednotky neodrazili a do konca mája japonská armáda obsadila Barmu. Okupácia Barmy trvala až do 12.augusta 1945, kedy japonská armáda kapitulovala. (30.06.2015)

Film o cestě k sobě samému v čase, který se zdá plynout již jen ze setrvačnosti, který je plný zkázou a bolestí. Tedy v čase, který toho, kdo dýchá jeho nedýchatelný vzduch, může vytrhnout z vlastních kořenů a vystavit dravčímu zobanu pochyb nad smyslem bytí, nad možností žít, se hlavní hrdina dotýká duchovní pravdy, která se mu – snad jen jakoby náhodou – odkryla na jeho trýznivé pouti. Střet s definitivností u něj zpřetrhal pouta s jeho dosavadním životem – podobně jako u hlavního hrdiny ruského filmu Vzestup – a on pohlédl na svět z pozice konce. Za naprostého chaosu, rozkmitávajícího smysly do naprostého nebytí, dokázal stanout a být. Je to heroismus svého druhu, uchránit se pokušení smrti. Barmská harfa je skvělým svědectvím o tomto vnitřním přerodu. (28.05.2010)