Barmská harfa

Často se ptáme, proč je svět takový, jaký je a co my sami vlastně zmůžeme. Je to přesně tak, jak píše Mizušima ve svém dopise, tj. najít sílu vytvářet mír ve světě vlastním příkladem (působit skrze lásku dobro ve vlastní rodině, v sousedství, v práci... a nepočítat má dáti - dal). Dovolím si zde ještě ocitovat Matku Terezu: "Myslím si, že svět je dnes úplně převrácený a tolik utrpení je tu proto, že je tak velice málo lásky v domovech a v rodinném životě. Nemáme čas pro své děti, nemáme čas na sebe navzájem, není čas, abychom se těšili jeden z druhého." (13.03.2015)

Současná japonská produkce, kterou sleduji, je v krásném kontrastu s těmihle starými, pomalými, přemýšlivými a krásnými filmy. Vojsko, které zpívá písně a jde do bitvy, muž, který se rozhodne, že každý zasluhuje takové pohřbení, které je hodno člověka. Krásné a přitom dojemné, i když je to na pozadí války. Zajímavé kombinace, které jsou Japoncům tak blízké. (06.01.2015)

Film o cestě k sobě samému v čase, který se zdá plynout již jen ze setrvačnosti, který je plný zkázou a bolestí. Tedy v čase, který toho, kdo dýchá jeho nedýchatelný vzduch, může vytrhnout z vlastních kořenů a vystavit dravčímu zobanu pochyb nad smyslem bytí, nad možností žít, se hlavní hrdina dotýká duchovní pravdy, která se mu – snad jen jakoby náhodou – odkryla na jeho trýznivé pouti. Střet s definitivností u něj zpřetrhal pouta s jeho dosavadním životem – podobně jako u hlavního hrdiny ruského filmu Vzestup – a on pohlédl na svět z pozice konce. Za naprostého chaosu, rozkmitávajícího smysly do naprostého nebytí, dokázal stanout a být. Je to heroismus svého druhu, uchránit se pokušení smrti. Barmská harfa je skvělým svědectvím o tomto vnitřním přerodu. (28.05.2010)

Nemám najmenší problém s japonskými filmami a napriek tomu som bol príjemne prekvapený originalitou Ičikawovho filmu. Asi tak, ako napísal stub, že ide o film "univerzálne platný a zároveň bytostne japonský". Zvuk barmskej harfy sa vám pri sledovaní dostane do hlavy a tak skoro ju neopustí. Príbeh je pomerne jednoduchý, celým filmom presakuje humanistický duch a krásna kamera umožňuje pokojne sa zamýšľať nad otázkami, nad ktorými sa nezamýšľame každodenne. (19.03.2018)

Veľmi zvláštny protivojnový snímok odohrávajúci sa v Barme, kedy bolo jasné, že japonská armáda prehrala. Film farbistým sposobom balancuje na hrane vojnových útrap a nevšednej poetiky prezentovanou predovšetkým spevom vojakov a hrou na malú harfu. Hovorí o zbytočných vojnových stratách na ľudských životoch nevšedným sposobom, nesnaží sa robiť arbitra a obrazmi a myšlienkami vnáša do diváka patričné duchovno. (02.02.2014)