Biliárový král

Život je jako bonboniéra… a taky jako jiné slovo na „b“ – biliár. Někdy máte věc pevně ve svých rukou, ale stačí jeden špatný šťouch a z aktivního hráče se stáváte bezmocným pozorovatelem. Vaše (ne)štěstí je rázem v cizích rukou. Občas nezbývá, než se naučit jinou hru. Nebo jinak hrát. Hazardní hráč se po svižné, i když přes půl hodiny dlouhé hře mění v táhlé psychologické drama. Ze změny tempa i celkové nálady je zřejmé, že Eddie těžce narazil. Jeho nehorázně vysoké sebevědomí spadlo na úroveň sebepodceňující se Sarah. Díky prohře ve hře zabodoval v milostném vztahu. Neznamená to pro něj, že by již víckrát nevzal tágo do ruky, naopak – získal novou motivaci. Excelentní Paul Newman mi stylem herectví připomněl Marlona Branda o deset let dříve v Tramvaji do stanice Touha (method acting v plné parádě). Zásadní rozdíl tkví v povahách jejich postav. Eddie není beznadějný hajzl, jenom tulák, který se zastavil na místě. Žil pro výhru, ale teď schytává jednu ránu za druhou. Buď se naučí snášet porážku, nebo bude navěky poraženým. Jeho počínání je místy filmově nevěrohodné, ale gró věci díky němu v závěru každého praští mezi oči. O změně, o tom, kdo je vítěz a kdo poražený, není pochyb. K nesmrtelnosti této černobílé klasiky svým barvitým výkonem přispěl také George C. Scott, z něhož vyzařuje stejná arogance jako z generála Turgidsona v Dr. Divnoláskovi, ale pod slupkou ze silných slov tentokrát tušíte slabošské jádro. Minimem akce a maximem dialogů dává Hazardní hráč jasně najevo, že je hereckým filmem. Proto mne překvapuje, jaké oblibě se dodnes těší. Největší dozajista ne mezi těmi, kdo slepě holdují hazardu, ale těmi, kdo mají biliár rádi, protože stejně jako Eddie pochopili. 75% Zajímavý komentář: Shaqualyck (28.05.2011)

Jóóó, zrádná kulébrová poezie v permanentně zahuleným doupěti, kde smrdí chlast a v poledne to tam vypadá úplně stejně jako v deset večer. A uprostřed toho náladovej frajer, co má rád kulec i prachy, ale ze všeho nejvíc pocit být nejlepší. V jednu chvíli mu fandíte jak o život a za pár minut si říkáte, proč to ten vůl sakra dělá. Když tuhle roli správně obsadíte, můžete kolem toho zvláštního týpka postavit setsakra dobrý film. A Paul Newman tyhle ambivalentní persony uměl vskutku precizně. Ta sladká tečka na konci pak doslova hořkne na jazyku, když si člověk uvědomí, kolik toho musel tenhle nevyzpytatelný "Král tága" ztratit, aby nakonec našel sám sebe. (20.04.2011)

Méně známé a popravdě docela zapomenuté sportovní drama na které o 25 let později navázal Scoresese s oskarovou "Barvou peněz". Popravdě mi Scorseseho volný sequel celkově seděl více, jelikož je "Hazardní hráč" až nepříjemně utahaný a i přes standardně skvělého Newmana, film nemá moc co nabídnout. Dobré spíše jen jako doplnění filmového vzdělání. (04.02.2011)

Výborné intimní drama, které se sice může pochlubit grandiózní atmosférou a plynulým tempem biliárových utkání, skvělými hereckými kreacemi, neotřelou fabulí a chytlavými motivy (tragika milostné linie, boj s vlastním egem), ale jakmile se těžiště vyprávění přenese mimo zelení potažený stůl, plouží se jako líná mula do kopce. S ohledem na přespříliš velkorysou stopáž je to protivné. (14.12.2008)

No jak tak pozeram, tak obcas idem proti prudu, lebo tuna zase miestne dementaly su namako z Pala Novomuza /Kocka na Rozpalene Plechove Strese, Long Hot Summer/ a ja ho mam furt na haku. Jo, a furt odmietam byt namako z neho. Tematika kulecniku je fajn, ale hovno sa tam dohromady deje, respektive dejova linia prakticky nejestvuje. Tempo je pomale, nuda dostala neprirodzene vela priestoru a reziser Robert Rossen je mne neznamy. 30 % (18.04.2015)