Fallout

Jakožto člověk herní předlohou nepolíbený zde musím smeknout před tvůrci, jelikož i přes tento svůj "handicap" jsem neměl sebemenší problém vžít se do tohoto postapokalyptického světa se všemi jeho zvyklostmi a plejádou pestrých postav. Celý tým kolem Jonathana Nolana tedy odvádí skvělou práci, jejímiž plody je seriál s neodolatelnou příchutí lidské zkázy, skrze níž nás provází neuvěřitelně absurdní humor. V tomto bodě je pak rovněž záhodno zmínit Waltona Gogginse, který si v podstatě celý tento projekt krade sám pro sebe, přičemž i jeho flashbacková linie mě bavila snad nejvíce. Ve finále jsme tedy dostali vtahující seriálovou podívanou, která má v (doufejme) dalších řadách velkou šanci všechny tyto správně zvolené a nastavené ingredience ještě o pořádný kus povýšit. A já už se toho vážně nemohu dočkat. Skvělá práce! (Prime Video) „I May End Up Looking Like You, But I’ll Never Be Like You.“ (17.05.2024)

Seriál vyzerá viac ako brožúra pre návštevníkov Universal Theme Parku rezaná krvou a všadeprítomným debilným marveláckym humorom, než presvedčivý postapo svet. Dostali sme tak hlúpučký Westworld v podobe, ako si ho predstavuje Bethesda. Treba sa preto pripraviť, že sa tu (narozdiel od minuloročného The Last of Us) jasne cieli na pubertálneho diváka, ktorý sa obtrel maximálne o Fallout 4 a 76, ktoré majú bližšie k Borderlands než k temným pôvodným Falloutom. Mladšiemu Nolanovi už tak skoro znovu na lep neskočím. (11.04.2024)

Veľmi dobre seriálové podanie klasiky s názvom Fallout. Sci-fi ako sa patrí. Aj keď je Fallout fikcia stará už takmer dve generácie, jej prevedenie má nehrdzavejúci šat. Vďaka spojenia nedávnej minulosti, ~50. rokov 20. storočia, mierne futuristickej fikcie a post-apokalyptického sveta to všetko do seba pekne zapadá, takmer na realistickej úrovni. Až má zaráža, že to poviem. Ale chýbalo mi tam viac surovej brutality, na akú som zvyknutý napríklad zo škandinávskej alebo kórejskej produkcie. Tu bola krv všadeprítomná v každej epizóde. No násilie bolo prezentované cez ružové okuliare pre americké publikom. (19.04.2024)

Ježto patřím mezi jedince, kteří si ještě jako malí fakani na základce za účelem důchodového zabezpečení pečlivě střádali víčka od limonády a při jakýchkoliv zdravotních potížích se bodali vývrtkou, ovšem v současnosti jsem se již stihl dožít zdravé skepse velící mi pokud možno nikdy se na nic netěšit předem, neb obvykle pak následuje bolestivé zklamání (viz např. první díl filmového zprasení nejoblíbenější knihy pisatele tohoto pamfletu, které spáchalo Vilné F, kvůlivá čemuž stále váhám, zda se vůbec pokoušet mučit dvojkou), jsem směrem k tomuto seriálu opravdu urputně potlačoval veškeré neblahé doufání a raději se snažil zůstati tím septikem. Naštěstí mohu nyní prohlásit, že zcela zbytečně, neb vizualizace nejenže úplně přesně vystihla atmosféru původních herních klasik překrásným výtvarnem počínaje a stylovým hudebním doprovodem konče, ale i obsazení hlavních xichtů bylo velmi prdelohrncové (zejména „small frame“ bráchu hlavní protagonistky, který jako by Lannisterům z Tyriona vypadl, jsem si velmi oblíbil), ba dokonce nebylo opomenuto důkladné prošpikování děje odkazy na nejlepší film evr via hodný, zlý a ošklivý Gogginsův ghůl, vulgo mazlík numero uno (při přechodu pouště za Tuca, na návštěvě u farmáře za Sentenzu, jinak, ač vlasů nemaje, víceméně Blonďákovatý a sumasumárně skvěle vystižen tímto songem), v míře obdobně hojné, jako jimi byl k mé někdejší radosti nacpán nejoblíbenější (a imo nejlepší) druhý díl hry.  Vykreslení postapo světa shledávám rovněž předloze věrným (= doma rádobyidylická utopie, z níž by se ovšem Orwellovi děsem stáhla prdel, nahoře fašouni nalevo, sekty napravo, pošahanci a kanibalové všude), kvituji plnokrevné zpracování a co se týče děje, tak byť jsem byl první cca dva tři díly mírně znepokojen občas možná zbytečným oslím mostěním, které po zhlédnutí hodnotím spíše jako vynucené pouze osmidílnou stopáží, a některými obecnými seriálovými nešvary, kvalita příběhu i jeho odvyprávění měla naštěstí vzestupnou tendenci, stejně jako úroveň mile morbidního a absurdního černého humoru, který nezůstal naštěstí jen v rovině narážek pro falloutí nerdy (rozbitý vodní čip), ale naopak se na dnešní dobu velmi odvážně dopouštěl tak břitkých alegorií na současné Spojené státy, až jsem občas jen nevěřícně kroutil hlavou, že to dav všelikých neziskových cenzorů ze socek vůbec pustil (asi těm blbům nesepnulo, o čem vlastně to rozličné počínání stádeček ovcí ve vaultech vlastně bylo) a u řady momentů zejména v předposledním díle regulérně hýkal smíchy. Pokud bych chtěl být subjektivně co nejobjektivnější, dával bych asi za čtyři, avšak patře k fanouškovské základně, uděluji jednu navíc za Dogmeata se Šmikšmikem. A samozřejmě chci dalších aspoň pět řad v minimálně stejné kvalitě a to ideálně nejpozději ihned. (15.04.2024)

"Okay dokay!" ■ Hru neznám (na rozdíl od mých dětí), přesto se mi ztvárnění tohoto post apokalyptickéh světa hodně líbilo. Je to svérázné, praštěné, růžové, prosluněné, masivně zakrvácené, s hromadou ghúlú a koster. Podobenství společnosti, která pro trh a zisk svých akcionářů udělá cokoli. Na rozdíl od jiných nepovažuji postavu ghúla za vyloženě negativní - má motivaci, logické myšlení a stále určitou lidskost - přestože ji často využívá, aby někoho odbachnul. Na Lucy MacLean se mi zase líbily velké oči - až tak velké, že jsem si říkal, zda je nevylepšovali digitálně. Samozřejmě se mi líbil i její charakter, se kterým se pouští do nových aktivit (například sex nebo odřezání hlavy motorovou pilou). Tyto dvě postavy (a jejich občasná interakce) mě bavily nevíc. ■ Těším se na druhou sérii. (15.04.2024)