Golda - Železná lady Izraele

Chvályhodný pokus o subjektivní portrét historicky důležité persóny na pozadí krátkého úseku několikadenních událostí, který tak chce upomínat na filmy jako Spencer či Jackie. Postrádá však Larrańovu neokázalost a sklouzává k instantním senzacím, díky čemuž se jedná spíš o takový celovečerní klip k písni Vezeme bábu, což nemusí být nutně špatně. Navíc odůvodnění ratingu PG-13 od MPAA, k němuž se uchýlila z důvodu "pervasive smoking" mi určilo další z životních cílů. (24.12.2023)

Tohle není klasický životopisný film, který by sledoval Goldu Meir v nějakém delším časovém úseku. Celý děj je smrsknut do tří týdnů jomkipurské války. A pokud se nechytáte stran historie, tak budete docela silně tápat. Kolikrát mi připadalo, že tvůrci počítají s tím, že divák má téma v malíku a bílá místa si s přehledem doplní sám. A i když se považuju za někoho, kdo má o tomhle něco načteno, dost mě ten přístup autorů štval. Pro člověka neznalého se tak film musí nutně omezit na sledování odhodlané ženy, která musí vést válku a nést břímě, které tato odpovědnost přináší. Tady se ukázalo herecké mistrovství Helen Mirren, která zahrála excelentně a řekla si o dalšího Oscara. Bohužel ani ona ale nedokázala vyrovnat rezervy, které film má. Na druhou stranu ve světle toho, co se nyní v Izraeli děje, film získává na intenzitě a proto hodnotím výš, než za běžných okolností. 80% (11.10.2023)

Brilantní. Past je v tom, že abyste filmu rozuměli, musíte mít předem v hlavě historii Izraele a alespoň zhruba průběh jomkipurské války (abych se zorientoval, studoval jsem jomkipurskou válku zhruba hodinu). Pokud to v hlavě máte, pak po dobu téměř 100 minut v téměř divadelním dramatu sledujete tvář ženy, na které se celá hrůza konfliktu (návštěvy nemocnice, zvuky ve sluchátkách, až paranoidní obrazy) odráží. Nedá se nesrovnat s explozivním Oppenheimerem - Golda je komorní snímek s brutálním pohledem do duše dodnes jediné první ministrině státu Izrael, na jehož konci cítí divák brutální respekt k této ženě (která posadila Kissingera ve své kuchyni a donutila ho sníst dvě lžíce boršče). ■ Mimochodem - Golda Meirová se narodila v židovské rodině na Ukrajině. (24.09.2023)

Tu samozrejme treba byť opatrný. Najmä s kritikou na Goldu a podobných, na to sú predsa paragrafy. V každom prípade Mirren vynikajúco zamaskovaná a presvedčivá vo svojej úlohe, hoci jarmulková obec sa ozvala, že ako je možné, že hrá Židovku Nežidovka., lebo doteraz si nevšimli, že už aj černosi hrajú belochov a to je sakra väčší rozdiel na prvý aj druhý pohľad než medzi synom Dávidovym a Gójom. No a aj to obdobie Jomkipurskej vojny bolo vo filme ukázané dobre, samozrejme z pohľadu Goldy a s ohľadom na geopolitiku. Aj preto to môže diváka odrádzať, dosť má geopolitiky aj pomimo filmu a tu je celé rozprávanie zamerané najmä na politické diskusie a rozhodovanie za zatvorenými dverami. Film však môže byť poučný pre tých, ktoré nepoznajú úplne detaily tejto udalosti a zaujímajú sa o históriu. Ale úplne pre všetkých nie je. (21.09.2023)

Někdo tady psal, že je potřeba znát historii, aby bylo možné filmu rozumět. Nemyslím si, že je to nezbytnost. Ne, že bych o Izraeli nic nevěděla, ale o Jomkipurské válce to neplatí. Tam je to čistý nic. Přesto jsem filmu rozuměla (neměla jsem pocit, že čemukoliv nerozumím). Ono v něm - podle mého soudu - ani tak o přesná fakta a čísla nejde. Není to dokument, ale spíš balada o úžasné ženě. O strašlivě těžkém kousku jejího života. S úchvatnou Helen Mirren a nesmírně působivou hudbou (původem ruská skladatelka). PS: v kině přede mnou seděl muž v jarmulce. (30.09.2023)