Pollock

Z filmu je cítit především jedno - Ed Harris je (stejně jako já) velkým obdivovatelem díla Jacksona Pollocka. A je to jeho film. Už samotný fakt, že se zhostil hlavní role, režie i produkce mluví za vše. Jaký je tedy Ed Harris jako herec? Fascinující. Je až neuvěřitelné, jak dokáže i ty nejtitěrnější zlomky nálad a pocitů vyjádřit jen lehkými, na první pohled nic neříkajícími gesty. Jako režisér je ale Ed Harris spíše nemotorný. Hlavně co se děje týká. Jednotlivé scény, při kterých Pollock (respektive Harris) jen maluje, jsou bravurní a mají dokonalou rytmiku a dynamku střihu, která bouřlivost vzniku jednotlivých Pollockových obrazů ještě více umocňuje. Mimo tyto scény ale Ed Harris tápe a místy skáče od jednoho tématu ke druhému, aniž by vše opodstatnil nebo alespoň dovysvětlil. Snaží se říct příliš mnoho, ale ve výsledku sdělí naopak příliš málo. Jako producent je Ed Harris naivní a zaslepený, neboť tento film rozhodně nemůže pomýšlet na velké divácké ohlasy. Ale spíše se pletu, neboť mám pocit, že o to rozhodně Harrisovi nešlo. Zvěčnil Jacksona Pollocka pro filmovém plátně, a to už mu nikdo nikdy nevezme. [září 2006] (29.09.2006)

Výnimočný Jackson Pollock, výnimočný Ed Harris ako herec, výnimočná Marcia Gay Harden. Invenčný Ed Harris čoby režisér, životopis ako jeden z mnohých. Zaujímavejší objektom záujmu než spracovaním. (05.11.2010)

Morton Feldman (nejspíš můj nejoblíbenější skladatel soudobé hudby; jinak bych to nejspíš nevěděl) vyprávěl zajímavou historku" Můj učitel Stefan Wolpe byl marxista a měl pocit, ž moje hudba je na svou dobu příliš esoterická. Své studio měl na proletářské, Čtrnácté ulici a Šesté avenue. . . . Bylo ve druhém patře, dívali jsem se z okna, když poznamenal, "A co takhle člověk z ulice?" V tu chvíli přecházel ulici Jackson Pollock." A když už jsem u citací: Loni zesnulý spisovatel a výtvarník, surrealista Milan Nápravník, píše ve své poslední, dosud neuveřejněné studii: "K těm se přidali z vlastní iniciativy umělci, kteří pracovali už delší dobu na rozvoji „moderní abstrakce", tak zvaní "konvičkáři", v čele s mistrem Jacksonem Pollockem, kteří vyráběli bezobsažné, dekorativní artefakty rozléváním a stříkáním barev a laků z konviček na mléko (anebo z děravých plechovek od konzerv apod.) na ležící plátna." Pro mě je ovšem veškeré (včetně filmového) umění spojeno s vynálezy, experimenty, objevy a hrou. Záleží samozřejmě na výsledku, a některá Pollockova plátna, jak je můžeme vidět ve filmu (na internetu, bohužel sotva v galeriích) jsou prostě nádherná. Samozřejmě jak zmíněný Morton Feldman, tak jeho přítel John Cage (a co teprve ti, kteří s ním žili), měli hrůzu z Pollockových opileckých excesů. Nejvíc tím samozřejmě trpěla jeho manželka Lee Krasnerová, která ho podporovala a podněcovala, byť sama byla neméně skvělou malířkou. A nakonec ještě pokračujme Milanem Nápravníkem: "Byla to „abstrakce“ paradoxně zcela bezmyšlenkovitá, ale v Americe se nazývá každý druhý obchodní trend „filosofií“, proč by se tu nemohly kaňky na obraze vydávat za „abstrakci“?" (23.06.2018)

Skvěle natočený životopisný film o malíři Jacksonu Pollockovi, kterého jsem do této chvíle vůbec neznala a to se přitom trochu o malířství zajímám. Ani tady není vyjimka, že životy většiny umělců jsou protkávány nějakými vnitřními démony a mnoha komplexy. Jacksonovu rozporuplnou osobnost zahrál Ed Harris úžasně a vidět jeho soustředěný výraz ve tváři při tvorbě, tak to byl pro mě velký zážitek a pochopila jsem, když říkal, že zdrojem jeho práce je jeho nitro. Nevím, co přimělo Eda, aby se chopil režie a současně i hlavní role, ale rozhodně bylo vidět, že se do toho položil srdcem. Marcia Gay Harden mu jako manželka Lee skvěle sekundovala. V Pollockově tvorbě je skutečně zřejmý rukopis Kandinského a navíc se mně moc líbilo dívat se i na techniku malby takových obrazů. Vynikající film s vynikajícím Edem Harrisem a závěrečný song byl vybrán úplně geniálně vzhledem k Jacksonu Pollockovi a jeho osobnosti. (12.02.2013)

První projekce: 06.01.2009 (***) Druhá projekce: 26-28.12.2017 (****) | Při první projekci jsem o Pollockovi nevěděl víc, než řekl samotný film a stejně rozpašitý jsem byl i po jeho dosledování, nicméně myslím, že v té dbě jsem se pokusil o svůj první obraz technikou akční malby. Po téměř devíti letech jsem si dal druhou projekci, jako završení knihy "Jackson Pollock - Výroky a rozhovory", tentokrát už obeznámený s tím minimem toho, co se zachovalo a víceméně většinou z rozhovorů lidí, co Pollocka znali, protože sám nic nepsal a rozhovory se skoro zdráhal podávat a dokonce ani se svými nejbližšími toho příliš nenamluvil. Teď jsem si, coby fanoušek, tuhle relativně minimalistickou jízdu vcelku užil, byl v ní vidět, ze strany Eda Harrise, respekt, na režijní sesli, i v hlavní roli. Obdiv, k velikému malíři, který s sebou nesl velikost, tvoření, ale i destrukci. (28.12.2017)