Vždyť jsme jen jednou na světě

Spíše projde velbloud uchem jehly než bohatec do království nebeského, praví se v Bibli. A něco na tom je. Caprovy společenské komedie z 30. a 40. let však odmítají tuto posvátnou tezi akceptovat a staví proti ní idylický obrázek sociálního smíru, k němuž hrdinové oněch děl dospějí zpravidla skrze poznání známého vzorce: bohatství = zlo a osamělost, chudoba = poctivost, zábava a mnoho přátel. Tyto filmy však (na rozdíl od podobně schematických výtvorů socialistického realismu) nejsou apoštoly revoluce, naopak ukazují, že i v rámci kapitalistického status quo "když se chce, všechno jde". Jejich naivita je dnes samozřejmě do očí bijící. Ale horší se mi zdá, že Caprovy filmy (na rozdíl třeba od stejně starých Hawksových crazy komedií) díky své mainstreamové sterilitě značně vyšuměly i po stránce zábavnosti. You Can't Take It with You je však naštěstí adaptací poměrně zdařilé divadelní hry s poměrně kouzelnými postavami. (15.09.2007)

Nemohl jsem si pomoct, ale ke konci už jsem měl pocit, že je to přece jen trochu zbytečně natahované a že by možná stálo za to skončit to trochu dříve, ubrat na patosu, který se zde místy projevoval, i když byl podáván příjemnými hereckými výkony, kdy to nebyl James Stewart, kdo na sebe nejvíce strhával pozornost, ale spíše Lionel Barrymore. (03.07.2017)

Uz mam napozerane nejake hollywoodske konzervacky, jedna sa volala Philadelphia story tiez zo Stewartom /Mr. Smith goes to washington/ a druha spolocenska konzervacka sa volala Roh za obchodom /alebo Obchod za rohem? - no uz neviem, ale tak nejak to bolo/ tiez zo Stewartom. Tuna ide o dalsiu hollywoodsku konzervacku, v ktorej okrem Stewarta exceluje aj skvela Jean Arthur /Mr. Deeds goes to Town, Mr. Smith goes to Washington, Rozruch ve meste/. . Kulisy su na urovni, a nie lacne papundeklove, vidno, ze sa tvorcovia pohrali s nimi, US styl humoru mi nevadil a dobre som sa zabaval - rad totiz nadhodnotim kadejaky riedky prujem z 30., 40., 50. 60. a 70. rokov. Toto ovsem bolo kvalitne, Capra sa rezii rozumel : 80 % (26.12.2015)

Místy až moc velká taškařice s prvoplánovým humorem (což by nemuselo vadit, ale v první půli často to, co mělo působit vtipně, bylo dost trapné). Mohlo to být slušné moralizační drama, nebo běžná romantická veselohra Abych mu nekřivdil, tak pár vtípků se našlo. # příběh 7 | hudba 5 | humor 2 | akce 1 | napětí 0 | pustil bych si znovu 4 (11.12.2011)

Oskarovka, kterou jsem už kdysi viděl a nepamatoval si z ní vůbec nic. Na jedné straně tu máme naprosto šílenou rodinu - děda neplatí daně, matka píše detektivky, otec vyrábí petardy, nechybí zde dcera tanečnice, ruský učitel tance a čas od času někdo přibude, protože si ho děda veme prostě domů. Druhou stranu tvoří tvrdý a snobský bankéř s rodinou z nejvyšší třídy. A samozřejmě se jejich děti zamilují. Po slabší první půlce dojde k očekávanému střetu chudí versus bohatí a Capra to znovu dokázal. Chvílemi je to sranda (večeře), chvílemi solidní drama až to nakonec sklouzne téměř do pohádky o napraveném boháči. Je to vlastně strašně patetické, ale přesto mi při finální harmonikovém duetu zůstal na tváři přiblbý úsměv a v srdci příjemný pocit. Ony ty základní moudra, dnes by se řeklo klišé mají občas něco do sebe. PS: Písnička, která hraje ve vězení a ve finále byla inspirací pro hit Boney M Hooray Holiday. (10.06.2016)