Vždyť jsme jen jednou na světě

Milá Fan Vavřincová, nevím, jestli když jste vymýšlela Takovou normální rodinku, zapracovalo podvědomí nebo jde o vědomou výpůjčku. Ale ta podobnost je TAK bijící do očí... Je to pohádka, pro velké. Bohatý bankéřův synek se zamiluje do své sekretářky. Ano, ale velmi pěkná a legrační pohádka :-) (29.10.2002)

První polovina hodně šílená, familie silně připomínající Takovou normální rodinku blbne místy hodně divně. Vtipné to je také, ale někdy dost přepálené. Hlavní pár zamilovaných potomků Jean Arthur a James Stewart mi kupodivu vůbec neseděl, moc jim to neladilo a měli nečekaně málo prostoru, pro záplavu postav a postaviček na ně nějak nezbyl čas či co. Při tak dlouhé stopáži je to až s podivem. Morální linka v druhé polovině byla ale nakonec nečekaně příjemná a nevadilo mi ani trochu okoukané polepšení postav. (24.01.2022)

Oskarovka, kterou jsem už kdysi viděl a nepamatoval si z ní vůbec nic. Na jedné straně tu máme naprosto šílenou rodinu - děda neplatí daně, matka píše detektivky, otec vyrábí petardy, nechybí zde dcera tanečnice, ruský učitel tance a čas od času někdo přibude, protože si ho děda veme prostě domů. Druhou stranu tvoří tvrdý a snobský bankéř s rodinou z nejvyšší třídy. A samozřejmě se jejich děti zamilují. Po slabší první půlce dojde k očekávanému střetu chudí versus bohatí a Capra to znovu dokázal. Chvílemi je to sranda (večeře), chvílemi solidní drama až to nakonec sklouzne téměř do pohádky o napraveném boháči. Je to vlastně strašně patetické, ale přesto mi při finální harmonikovém duetu zůstal na tváři přiblbý úsměv a v srdci příjemný pocit. Ony ty základní moudra, dnes by se řeklo klišé mají občas něco do sebe. PS: Písnička, která hraje ve vězení a ve finále byla inspirací pro hit Boney M Hooray Holiday. (10.06.2016)

Já to tušila. Jsem prostě Caprova holka, jeho filmy mě totiž vždycky dostanou. Tohle je sice můj třetí Caprův snímek, avšak můžu říct, že jak jsem si nikdy neoblíbila žádného režiséra natolik, abych musela sledovat jeho filmy, tak s Caprou se mi to stalo. Láká mě čím dál tím víc. I když hned na úvod řeknu, že tohle pro mě není nejlepší Caprův film, musím jít s hodnocením setsakramentsky vysoko. Protože TO konečně přišlo. Capra totiž opět namíchal tak lahodnou pohádku s tak milými postavičkami, okořenil to velkou dávkou vtipu a svým režisérským umem, až jsem se místy hlasitě smála, sem tam měla slzy na krajíčku a taky přišel ten úžasný pocit mrazení v zádech (zde ze samé radosti). Už jsem ani nedoufala, že se to v dohledné době nějakému filmu podaří. Ale Capra to se mnou holt umí a dostal mě tam, kam chtěl. (06.04.2012)

Nemohl jsem si pomoct, ale ke konci už jsem měl pocit, že je to přece jen trochu zbytečně natahované a že by možná stálo za to skončit to trochu dříve, ubrat na patosu, který se zde místy projevoval, i když byl podáván příjemnými hereckými výkony, kdy to nebyl James Stewart, kdo na sebe nejvíce strhával pozornost, ale spíše Lionel Barrymore. (03.07.2017)