Apur Sansar
Hlas krvi
The World of Apu
The World of Apu
Obsahy(1)
Hlas krve uzavírá trilogii o chlapci Apuovi, která světu představila indickou kinematografii. Oba rodiče jsou již mrtví a dospělý Apu žije ve zchátralém bytě v Kalkatě u železniční trati a snaží se prosadit jako spisovatel. Jeho přítel Pulu ho pozve na svatbu své sestry do bengálské vesničky. Slavnost se ale pokazí: zjistí se, že zamýšlený ženich je mentálně postižený. Když se nevěsta ve stanovenou hodinu nevdá, bude navždy žít v hanbě. Apu, který se brání a je celý zmatený, je přinucen ke sňatku a odvádí si svou nezletilou nevěstu do své chatrče ve velkoměstě. (Hans.)
(více)Recenze (15)
Satyajit Ray byl režisérem, který dokázal vytáhnout ze života přesně to, co je na něm krásné. Neplatí to jen o tom, že se skutečně dějí krásné věci, že jsou lidé šťastní, ale že se v jejich životech pořád něco děje. Někdy je to hezké, někdy je to kruté, ale pořád je o čem vyprávět. A Satyajit Ray tak činil skutečně krásně. ()
Ray sa opätovne prinavracia k emóciám a vyslužilým technikám kamery, ktoré ho tak zdobili v Pather Panchali. Druhá časť trilógie upustila svoj umelecký zámer ešte viacej k dokumentarizmu a tragike a nemusela bežnému divákovi tak sadnúť. A hoci naratív sa prieč časovou líniou a odleskami zašlej rodinnej hierarchie poneviera do nenávratna, príde ešte na to nostalgické dotknutie s detstvom a rovnež s ešte ostrejšou horkokrvnejšou vendetou za každé jedno zlyhanie, ktoré Apur vykonal. Okrem biologickej rekultivácii dospievania a novým osudom je Apur Sansar boľavou náplasťou za údelom chudobného života a trpkou skúškou pre ľudské (non)kvality toho bohatého. Apur by rád by našiel symbiózu zlatého stredu, avšak život svojmu pánovi nedáva nič len tak zadarmo. Celá trilógia je veľkým zážitkom, ale jej vrchol mňa ako filmového fanúšika jednoznačne poznačil ten prvý. ()
Apu by taky raději psal román, než život žil, stejně jako v mládí jeho otec. Ale života běh a lidé okolo něj ho v tom nemínili nechat. Satyajit Ray měl asi hodně rád vlaky. Apu s nimi byl provázaný od okamžiku, kdy v dětství, se svou sestřičkou, obdivoval vlak, projíždějící jejich vesnicí, až po dárek vláčku pro svého synka. I když první díl trilogie pro mě zůstal nepřekonán, užila a prožila jsem si i ty další dva a jsem ráda, že jsem díky uživateli Willy Kufalt režiséra Raye objevila. ()
Na potřetí ano! Možná z toho důvodu, že Hlas krve je nejvíc "evropský" - už se věčně neomílají existenční otázky, spíš ty existenciální, je tu láska a Apu konečně dospěl k tomu, že je rozháraný umělec, který v sobě cítí génia, ale nenachází sílu o tom přesvědčit svět (ehm!). S narozeninovou krizí další přesvědčení o tom, že umčo není důležité, život obohatí děti. (Jestli si tohle tyvole přečte nějaké moje randíčko, tak sem v hajzlu.) Ještě to budu přepisovat, aby to nebylo tak expresivní, ale to nadšení prostě muselo ven. ()
Som spokojný, že Apu trilógia dostala plnohodnotné zavŕšenie a že sa nemusím opäť trápiť tým, že som videl pre mňa bezvýznamný významný film. Námet je akoby vystrihnutý z nejakej americkej rom-com ( rýchla náhrada za ženícha ), ale postupne sa pretaví v niečo viac. Viac emocionálne a ľudské. Záver je pri tom ale ešte stále otvorený. ()
Galerie (14)
Photo © Contemporary Films
Reklama