Jak zabít kněze

Postava Stefana, kterou hraje Ed Harris patří mezi ty postavy jejichž jednání nejsem s to pochopit. Těžko si představit, kolik v sobě ten člověk musel mít nenávisti a současně vnitřní rozervanosti. Film který staví na neskutečně kvalitních hereckých výkonech, prostřednictvím kterých dodává divákovi širokou paletu emocí. Pokud jde i Christophera, je to zvláštní herec, dokáže zahrát naprosto famozním způsobem v mistrovských dramatech a současně mu nedělá problém svůj talent naprosto zabíjet v totálních filmových hovnech. Tohle je naštěstí ten první případ ve kterým Christ zahrál možná nejlíp ve svý kariéře. V jednu chvíli mě to celý připomínalo Jana Husa v komunistických časech. Fascinují bylo, jak se tady povedlo velmi nenápadně ( jedna scéna ) ukázat v kritickém světele nejvyšší představitele komoušů, ale vlastně i arcibiskupa (dialog s Alecem ) . Film mě hrozně sedne k polskýmu naturelu, který si na rozdíl od nás svou vlastní zem opravdu zaslouží. Velmi emotivní nebyla jen klíčová scéna, ale třeba i první kázání Aleca v kostela, zakončená sborovým zpěvem a samozřejmě mnoho Alecových dialogů i monologů v sobě maj obrovskou sílu. Agnieszka si dokáže vybírat silná témata, které díky jejímu režisérskému umění ani ve filmové řeči neztrácí nic ze své intenzity. (21.04.2014)

Pořád jsem uvažovala o třech hvězdách, ale konec filmu byl nesmírně silný. Poláci, semknutí kolem charismatického a statečného kněze, ale hlavně Christopher Lambert, konečně v pořádné roli. Film o ambiciózním estébákovi, který záviděl knězi Alecovi jeho sílu i vliv tak moc, že si i vyřídil povolení shůry k jeho vraždě. Polský arcibiskup taky příliš charakteru nepobral. Že to vrchní preláti pekli s komunisty, je všeobecně známo. Na wiki jsem se dočetla potěšující zprávu, že po blahořečení v roce 2010, byl 20. září 2014 ve Francii – kde je Popiełuszkovi připisován případ zázračného uzdravení – zahájen proces jeho svatořečení. (22.09.2014)

Základné fakty o vražde farára poľskou tajnou službou v čase vlády Poľskej zjednotenej robotníckej strany (PSDS) sedia. K nim je priradený morálny konflikt jedného eštebáka, rozkročeného medzi oddanosťou strane, nenávisťou verejnosti k nemu ako oficiálnemu potláčateľovi masovo zbožňovanej Solidarity, zložitou rodinnou situáciou a ambivalentným vzťahom ku kňazovi, ktorého špicľuje. Napriek hereckej bravúre, hodnovernému upozorneniu na brutálny zásah moci voči jej vplyvnému opnentovi a spomenutý presah (hoci relativizáciou zla kontroverzný) celok pôsobí zvláštne odcudzene. Niečo podobné ako Philippova Kaufmanova adaptácia Kunderovej Neznesiteľnej ľahkosti bytia. Niektoré predlohy literárne, či životné si jednoducho vyžadujú autentické prostredie a hercov z jazykovo zhodného prostredia. Nestačí byť len režisérom odtiaľ, odkiaľ pochádza predloha. Pretože celok napriek silnej téme má pachuť síce kvalitnej, no predsa len umelinou prerážajúcej atrapy. (20.01.2014)

Christopher Lambert vo svojej najserióznejšej role, pod taktovkou Agniezsky Holland, ktorá dokázala, podobne, ako iní režiséri, fantasticky dopriať (viac) talentu Eda Harrisa. Fenomenálna Joan Baez a jej titulná skladba, ktorá ostáva jednou z najlepších filmových skladieb, ktorú poznám a ktorá podtrhuje atmosféru tohto zaujímavého medzinárodného projektu. Videné dávno, v hlave stále. (10.10.2009)

No ano, dík titulní písni "Many crimes of Cain" Joan Baezové je dopad příběhu na diváka dvojnásob tíživý. Není bez zajímavosti, že stejné dojmy posiluje Baezová skladbou „The Ballad of Sacco and Vanzetti“ o justiční vraždě dvou italských anarchistů ve výborném soudním dramatu režiséra Giuliana Montalda, které je také inspirováno skutečnými událostmi. (03.04.2011)