Vzpomínky jako kapky deště

Omohide poro poro je v první polovině vcelku povedený film a to vzpomínání je příjemné a nezřídka se stane, že spolu s hrdinkou vzpomíná i samotný divák na svá dětská léta...pak ovšem přijde naprosto tragická druhá polovina, kde scénář tu svou příjemnost a nostalgii téměř opustí a pouští se do daleko těžšího tématu a to jakýsi pohled na život farmáře nebo chcete-li zemědělce. Právě tady Takahata selhává naprosto fatálně, protože vše co dosud bylo vyrčeno v rámci té nostalgické první poloviny se jakoby smaže, úplně zmizí ona příjemnost, atmosféra a z Only Yesterday se stává velice levná a primitivní agitka, která nemá příliš daleko do odpadu. Vysokou rozporuplnost pak jen podtrhuje nevyrovnaná kvalita hudby a animace. V rámci srovnání obou polovin je jasně vidět, že se tvůrci pustili do něčeho o čem jednak nic neví a jednak neví ani to jakým směrem se scénář bude ubírat...Podprůměrné - slabé 2*. (16.08.2012)

Absolutní ztotožnění s komentářem uživatele venalce. To jakým způsobem dokáží Japonci nostalgicky podat všední život a běžné situace mě nepřestává fascinovat. Navíc si nepamatuju kdy naposledy jsem viděl tak skvěle znázorněné dětské chování a přemýšlení. (25.11.2017)

90% - Nádhera. Velmi pozitivní film plný nostalgie. Krásná animace, propracované postavy, reminiscence dětství v kontrastech s přírodou, a zajímavé hudební extrémy... Nevím, co to komu přelítlo přes nos, že dostal tak podivný a nevkusný nápad, ale přiznávám, že díky použití maďarské cymbálovky na mě japonský venkov působil ještě o něco víc "z jiného světa". Jméno Isao Takahata si po Hrobu světlušek a Only Yesterday budu pamatovat jako jméno svého nejoblíbenějšího režiséra anime. (30.05.2006)

Mladá Taeko, která stojí na prahu třicítky a podle všech má tedy věk na vdávání, vyráží z hektického Tokia za příbuznými na venkov. Během cesty uniká myšlenkami do svého dětství - vzpomíná na malicherné sesterské hádky, kamarádky nebo školní lásku. Asi do jedné třetiny filmu, kdy sledujeme především příhody malé Taeko, jsem věřila, že mě konečně Takahata dokáže tímto snímkem opravdu nadchnout. Tyto scény, zachycující ty nejprchlivější a nejkrásnější momenty života (například scéna s krájením ananasu), totiž patří mezi nezapomenutelné. Když ale Taeko dorazí na venkov, pracuje na poli, opouští svět minulosti a začíná uvažovat nad krásami venkova (a zemědělce Toshia), jako bych se dostala do úplně jiného filmu, postavy mě nezajímaly (některé z nich, hlavně tety, mi byly až nesympatické), nefandila jsem začínající lásce ani tomu, aby Taeko zůstala na venkově. Vždy když se ale vrátila do naivního světa malé okaté holčičky, přála jsem si, aby tam zůstala co nejdéle. Only Yesterday je v mých očích zatím nejlepším Takahatovým filmem. (13.08.2006)

Ztvárnění dětského světa by si zasloužilo zcela jednoznačných 5* : většinou krásně zobrazené radosti, ale také trápení (však si vzpomeňte: to co by vám dnes přišlo jako bezvýznamná záležitost se v dětských očích proměňuje v problémy velmi frustrující a často neřešitelné...) jsou na filmu to nejlepší. Výlety do nevinného dětství formou flashbacků komentovaných "současnou Taeko" nenudí a pobaví. Jaké zklamání však přijde cca v druhé půli, která sice není špatná, ale s tou první se vůbec nemůže měřit. Farmaření je těžká práce, která v sobě obsahuje romantiku, krásu přírody i přirozeně obnažené lidské city - jenže v Takahatově podání se zároveň jedná o velice nudnou záležitost. Ne, nevadí mi, že film směřuje odnikud nikam - koneckonců žádnou pointu jsem ani neočekával a tudíž nebyl zklamán. Kdyby však Takahata chtěl zůstat v naivním krásném světě dětství, jaká by to byla nádhera... Takhle...no, ideální to není .-) (mimochodem to co tady vlastně píši už za mě napsala velmi trefně Fabienne ) (14.04.2009)