Vzpoura na Bounty

Jako mnozí ostatní, ani já se nevyhnu srovnání s verzí s Anthony Hopkinsem. Pro mě osobně nezásadnější rozdíl tvořilo, že zatímco v novější verzi Bounty jsem byl spíš na straně Blighe (nakolik to bylo zapříčiněno Anthonym v této roli, to nevím:-)), v této verzi naopak jednoznačně na straně posádky a jen jsem se divil, že k oné vzpouře nedošlo dřív. V tomto snímku je asi nejzajímavější kruté vystřízlivění a proměna Fletchera po vzpouře. Bohužel úplný konec je už je takřka neúnosný, což je způsobeno předešlou doslova titánskou délkou filmu. Tak o půl hodiny kratší stopáž a méně natahovaný konec by filmu rozhodně prospěly. Rovněž přelom od "oddanosti" kapitánovi ke vzpouře byl až trochu moc rychlý, Melu Gibsonovi jsem to věřil víc. Mimochodem Brando mi tu strašně připomínal Billyho Zanea:-) (21.11.2008)

Tento film je dlouhý 3 hodiny a přesto úžasně rychle uteče. Takové velkofilmy jako je Bounty, Ben Hur, Spartacus a podobné už dnes těžko někdo natočí, a tak je super sledovat, jak se příběh před vámi nerozvíjí ve zkratce. Problém, který vede ke vzpouře postupně roste, bobtná a režisér nespěchá (ani nemůže:-) a věrohodně vykresluje atmosféru a pocity lidí na palubě. Včetně pocitů Christiana v podání Branda, u něhož člověk sleduje vnitřní boj. Zda se přidat k utlačované a týrané posádce, nebo přivřít oči a neohrožovat svou kariéru v námořnictvu...Sice mi vadila trochu rozvleklá a zbytečně natahovaná pasáž na Tahity, ale jinak jde o úžasný film, který je (naštěstí) úžasný až do konce. Závěr je zpracovaný a zahraný dokonale. A dostávám se k hercům...přesněji řečeno k herci. Bohužel nemám místo ve své pětce nej-herců a vážně mě to mrzí. To, co ve své kariéře totiž předváděl Brando je dokonalé herectví (např. snímky V přístavu, Kmotr, Tramvaj do stanice touha, Štvanice...). Své výjimečné kvality potvrdil i v tomto filmu a výkonem hodně přispěl k mému 5 hvězdičkovému hodnocení. (09.02.2007)

"Nelidskost je ten nejhorší služebník." Ďábelský kapitán, který se vyžívá v týrání své posádky. Pomalu doutnající atmosféra na lodi Bounty, která vyvře až ve vzpouru. Úchvatně zachycené Tahiti bez počítačových efektů. Parádní herecké obsazení.  Po více jak 60.ti letech si stále drží tento film úžasně dobrodružného ducha. 8/10 (16.05.2023)

Verze z roku 1984 se mi v mládí nelíbila. Verze z roku 1935 mě při počátečním prozkoumávání klasického Hollywoodu nadchla. A verze z roku 1962? Je jiná. O něco černobílejší v otázce dobro vs. zlo, za to o to barevnější ve výpravě, lodních scénách a tropickém ráji. A s lepšími hereckými výkony. Při vší úctě ke Gablovi i Gibsonovi, Brando (pokud chtěl) byl lepší herec. Jeho Christian je zpočátku zbohatlický, snobský frajírek přezíravý vůči okolí a teprve časem se pod vlivem stupňujícího sadismu Bligha a utrpení posádky stává hrdinou, který se mu postaví, i když si zničí život. Howardův Bligh je od začátku do konce psychopat, který je posedlý úkolem dovést rostliny chlebovníku. Posádka pro něj nic neznamená, udržuje strach a sadisticky trestá každý prohřešek drakonickými tresty. Protažení pod kýlem či omezení vody je síla. Ano nemuselo to mít skoro tři hodiny a natahovaný konec se zbytečně tragickým vyústěním mě naštval. Jinak ale parádní verze, které nemám problém dát 5*. PS: Tahiťanky jsou nádherné :) a ve vedlejších rolích mladý Richard Harris a překvapivě i Gordonw "Cowley" Jackson, který vypadá tak nějak stejně. (05.08.2021)

Koukám na to a maně se mi vybavují, tak jako obvykle, nápodobné, asociativní opusy. Krvavý příliv, Spartakus, Bílá velryba. Vážení má to společné meritum, a sice konflikt mezi jedincem a autoritou, charakterem a vůlí, inteligencí a tupostí, systémem a situační diferenciací, chcete-li dobrem a zlem. Zde startuje konflikt ze stupidního důvodu, krádeže sýra, kterou se námořník snaží setřást ze sebe a svalit na kapitána.Systém reprezentovaný kpt.Blighem se sváří s posádkou a jejím spontánním mluvčím Fletcherem Christianem. Ne, že by tento byl lidumil a altruista, je poživačný požitkář, nicméně je schopen nahlédnout potřeby lidí jemu podřízených a jednat podle toho. Do jeho jednání vstupuje kpt.Bligh jako slon do porcelánu a maří vše, oč se Christian snaží. Konflikt graduje a přesouvá se poznenáhlu ze služební do osobní roviny. Lidsky krásná epizoda na Tahiti ukazuje na čistotu v soužití s přírodou a drsný kontrast s životem v příkazovém systému. Je to o lidské živočišnosti a kráse, která se dře s příkazovou institucí královské lodi.....Koneckonců, co umí udělat ženská se skupinou mužů....Plyne z toho jediný závěr, a sice ženská je rozvracející element na lodi a v mužské společnosti vůbec. Ovšem svině zůstává sviní jednou provždy. A po vyplutí z Tahiti se ďábel zase projeví....Situace po smrti námořníka graduje ke vzpouře, tedy tomu nejhoršímu, co britské královské námořnictvo zná. Nicméně síla atmosféry při konečném dialogu mezi kpt. Blighem a F. Christianem před kapitánovým nasednutím do člunu ukazuje na pomíjivost a současně nepominutelnost síly charakteru a okamžiku. Parádní film. (08.08.2013)