Havěť

Tohle bylo tak strašně slabý.. Jakože, nečekal jsem, že by se to mohlo jen přiblížit geniální Arachnofobii, ale, že to bude slátanina kde naprostí kreténi 90% času hystericky řvou jeden přes druhého, chaoticky pobíhají po zamořeném baráku, nebo vedou klišoidně prázdné a jakože psychologizující, dialogy a těch 90% času si ani nedokážou přehodit kapuci přes hlavu i když ten osminohej bordel padá ze stropu na každém kroku, to mi hlava nepobrala. To co místy funguje je obšlehnuté ze zmíněné Arachnofobie. Co je nové je nefunkční a bez náboje. Zíval jsem u toho až mi málem sanice vyskočila z pantů a oči jsem protáčel až jsem si chvílema leštil zornice o mozek.. Klidně přistoupím na ten sci-fi prvek vývojového cyklu pavouků. Asi si dokážu nalhat, že to je celé nějaká "chytrá" socio-kritická analogie, kterou jen nechytám, protože nežiju v ghettu někde na předměstí Paříže.. Ale sakra, tohle byl především a hlavně slabej film a to sežvejkat nedokážu. (10.07.2024)

Pavoučí denegrifikace, u které jsem narážel na zásadní problém - svoji absenci arachnofobie. S pavouky se mazlím a hýčkám si je jakožto tiché zabijáky otravného bzučivého hmyzu. Úvodních asi 35 minut sledujeme pouze retardované osazenstvo paneláku a jsou nám představeny sousedské vazby. Za mě trošku zbytečně roztahaný úvod. Jakmile se dají pavouci do pohybu, tak se situace zásadně zlepší. Postavy mi byly bohužel lhostejné a strašně mi splývaly. Akce byla však slušná a vyobrazení pavouků na více než solidní úrovni. Závěr byl až zbytečně přeakčněný a úplně mi tam nezapadal. Film nejvíce dle očekávání zaujme diváky, kterým pohled na pavouky zryhluje tlukot srdce. [50 %] (25.05.2024)

Těšil jsem se na plíživé šustění pavoučích nohou a pomalu tkanou pavučinu strachu, hnusu, plnou kokonů a možná i hnisu, vředů, krve....  a  dostal zběsilý, uřvaný  útok na věžák, kde mi pavouci místy přišli stejně děsiví jako rekvizity z krámku pro vtipálky. Arachnofobie se vůbec nedostavila, a to ani když pavoučci začali v sebeobraně (bože!) nekontrolovatelně růst. Hloupé to tedy bylo jako mnoho jiných snímků podobného ražení, zejména závěrečná přestřelka s bandou obrněných a zřejmě nesvéprávných policajtů už mne vyloženě rozesmála, ale to se pochopitelně dalo předpokládat.  Za neodpustitelné pak ale považuju to, že Vaníček nenechal sežrat celou tu smečku idiotů v hlavních rolích. (21.05.2024)

Po Vincentovi, co musí zemřít další loňský francouzský horror uvedený v Sitges, který se zde nejdřív vyjímal s netradičně vysokými procenty v červených barvách, aby plně lákal na výjimečnou žánrovou novinku, a později (za mě i právem) upadl do modrého průměru. Jestli mi v něčem Havěť přišla hodně dobrá, tak paradoxně v první třetině s minimem horrorových scén, zato slušnou sociální studií postav v podobě obyvatel obrovského činžovního obydlí v multikulturním složení. Zamlouvá se mi i poukázání na to, že jako skutečná havěť se nakonec ukazují nikoliv pavouci, ale samotní lidé – kdežto největší zlo pro tragedii v tomto případě nevyvstává z „nějakých“ lezoucích pavoků, ale z jednání samotných lidí v panice uprostřed krizové situace. Přestože nejde v horroru o nijak převratnou myšlenku (k podobné tezi mířiila již Noc oživlých mrtvol z r. 1968, která zároveň toho dokázala sdělit ještě víc), pozvolné gradování konfliktu s budovaním různých charakterů i první větší konfrontace s osminohými potvorami měla cosi do sebe. A pak... v polovině se slibný potenciál odhodí, i milovník a chovatel pavouků, jenž je ještě před chvilkou brání, se najednou přidává k vyhubování a je vlastně jedno, kým byl před tím, digitální pavouci si bez skutečného útoku lozí po všech možných i nemožných místech a parta lidí měnící se v stádovitou havěť po tmě nelogicky pobíhá po chodbách, křičí a řítí se ještě víc do nových vlastních konfliktů včetně vzájemných rvaček... čili jedno myšlenkové sdělení je tu protažené na celou druhou polovinu. Ani to by mi nevadilo, kdybych si prostě užil napínavý horror, jenže celý ten hysterický kravál v nervně akčním podání časem ve mně čím dál víc nevyvolával jiné dojmy, než že mi šel se všemi postavami až na nervy. Slabé 3* dávám díky první polovině, protože tam si cením, že se režisér snažil aspoň trochu obohatit tradiční horrorovou zápletku o jiný přístup i nějakou tu uvěřitelnost, ale jako celek zklamání. [55%] (01.09.2024)

Kvalitní pavoučí horory za celých více jak sto let kinematografie spočítáme na prstech jedné, s přimhouřením oka na dvou rukách. A jsem rád, že mezi ně nově patří tato francouzská arachno-jízda. Zážitek z ní je ale silně závislý na míře vaší arachnofobie, protože není o líbivých postavách ani hezké přírodě. Odehrává se naopak v paneláku na sociálním francouzském sídlišti a její hrdinové jsou rebelští kšeftaři a výrostci, na kterých přežití vám začne záležet nejdříve v poslední čtvrtině filmu. Onen panelák je ovšem okrouhlá designová pecka se vzorem pavučiny, pavouků je čím dál víc a vypadají jako živí (ve francouzské žánrovce mladých nadšenců!), a nejedna scéna vám intenzitou děsu zadělá na zadržený dech a husí kůži. Čtvrtá hvězda platí pro kino zážitek s dobrým ozvučením. [Sitges FF] (12.10.2023)