Stopař

Určitě jedna z výrazných rolí Rutgera Hauera, ale stejně si myslím, že bylo zaděláno na víc. Viním z toho režiséra Roberta Harmona, který vždy inklinoval k televizním produkcím. Na výsledku je znát, že se spíše jedná o dobře udělaný televizní film, než nějakou dokonalou filmovou jízdu. V rukou jiného režiséra by možná výsledek byl zajímavější a napínavější. Nedávný remake se mně líbil mnohem víc, ale stejně ti stopaři jsou fakt nevděční. Člověk jim zastaví, oni ho pak otravují, až to hezké není. Za mírně promrhaný potenciál ztrestat raději režiséra. 70% (12.11.2011)

Béčkový road movie thriller, s nevysvětlenou motivací hlavní postavy a jedinečnou osmdesátkovou atmosférou, která celý snímek prostupuje. Vynikající je pak především samotný Rutger Hauer, v roli ďábelského STOPAŘE a úvodní deštivá čtvrthodinka. P.S. Jeden z deseti nejoblíbenějších filmů Christophera Nolana. (19.12.2016)

Spíš 3 a 1/2, ale že je to Rutger Hauer, tak zaokrouhlím nahoru. Atmosféra je teda výborná, scénář skutečně nápady a zvraty jen srší a vlastně pořád se tam něco děje. A Hauer sice má trochu míň prostoru na úkor vystrašeného Howella, ale i z toho mála dokáže na diváka neskutečně silně zapůsobit. Přesto se nemohu zbavit pocitu, že něco mi tam nějak nesedělo a některé zvraty byly až moc přehnané a nedotažené. Ale možná je to dáno zčásti tím, že mě to pěkně zaskočilo a bylo to natočeno úplně jinak, než jsem původně očekával. (12.11.2011)

Koncept Stopaře, v primární rovině odvislého od setkání se zlem proniknuvším do světa smrtelníků, vychází ze dvojího: z proměnlivého vztahu mezi stopařem a mladíkem a ze zpochybnění navenek se jistě jevícího světa, v němž se příběh filmu odehrává. 1, Co se týče vztahu, hrdina si v úvodu počíná lehkovážně a později zakouší teror, kdežto stopař obráceně; v první půlce vypouští hromy, blesky (tím hru iniciuje) a v druhé si s mladíkem již jen pohrává, dokonce tak, že libovolně přetváří a koriguje svět filmu, velkoryse překračuje fyzikální a časoprostorové zákony, a zjevuje se zčistajasna, jak se mu zamane. Zatímco stopař disponuje „žánrovou pamětí" a promptně ji využívá, mladík takové štěstí nemá a všemu musí přijít na kloub svépomocí - trvá mu to dobrých devadesát minut. 2, Ke zpochybnění světa filmu dochází ze strany mladíka poté, co si uvědomí, že stopaře nezastaví ani strážci zákona a že aby ho přemohl, musí porušit pravidla – jak společenská, tak stopařova. Situaci můžeme zobecnit a uvést, jak pracují filmy s divákem v závěrečných minutách. Například potlesk na konci Titanicu je možné „číst" jako příklad autotematismu - ten zrazuje kinematografii tím, že formulku „jsem svět“ nahrazuje formulkou „jsem film“. Tvůrci těsně před koncem film překlápí; již nejsem uvnitř fiktivního světa, ale vně, abychom mohli film adekvátně zhodnotit. Tvůrci tleskají sami sobě - respektive to mi tleskáme tvůrcům; film se vyvedl. Analogii k tomuto procesu známe z thrillerů a hororů, které dosahují napínavého či hrůzostrašného efektu znejistěním statusu fikčního světa. Z tzv. metafyzického obratu (neboli nečekané inverzní proměny ontologické roviny) čerpají svou efektní pointu například filmy Šestý smysl a Ti druzí. V takovýchto případech nevystupujeme vně, jako předtím, ale propadli jsem se ještě o jedno patro dolů do suterénu. Závěrem: Divák je hřebík. Buďto ho třeba vyndat kleštěma (Titanic), anebo zatlouct (Šestý smysl). Ale nemůže jen tak zbůhdarma čouhat z fošny. To by nešlo. (21.06.2009)

Výborný, napínavý thriller plný zvratů, kterých je postupem času až možná přespříliš, takže film začne trochu ztrácet na reálnosti (závěr je tomu nejvíc důkazem). Každopádně čtyři hvězdy si to rozhodně zaslouží a to nejen kvůli tomu, že mě prostě tyhle "silniční" thrillery dokážou zpravidla více než dobře zabavit. 80% (10.04.2013)