Klepání na nebeskou bránu

Nemohu si pomoci, ale tento film je podle mě dokladem stereotypu, že Němci neumí točit komedie. Snímek "Klepání na nebeskou bránu" jsem viděl poprvé před lety v televizi a dodnes si pamatuji, jak o něm říkali, že tehdy vrátil německé diváky do skomírajících kin. Když jsem se na něj po letech podíval znovu, pocítil jsem zklamání. Je to veskrze hloupý a komerční film, jehož režisér již nikdy stejný úspěch s jiným svým filmem nezopakoval. Trochu se obávám, že se při hodnocení tohoto snímku příznačně projevuje idealizace, se kterou si stále intenzivněji začínáme spojovat 90. léta - při detailnějším pohledu ale vysvitne, že ta doba nebyla o nic lepší ani horší než jakákoli jiná dekáda. Byly to prostě "devadesátky", a tenhle film je jejich typickým produktem. Při sledování jsem se neubránil pocitu, že jde o velmi přeceňovaný snímek, který navíc strašně zastaral. To, co jeden může vznosně nazývat inspirací tvorbou Q. Tarantina, já osobně shledávám jako prachsprostou vykrádačku, která nesahá původnímu vzoru ani po kotníky. A vlastně mě tam ta dějová linka s dvojicí zločinců-idiotů, kteří se snaží dostat zpět své auto, akorát otravovala, a nejzajímavější mi zde přišel nápad s dvojicí postav, které mají smrt na jazyku a rády by si před smrtí splnily poslední přání. Bohužel, i po této stránce film zklamává, protože se pohybuje daleko za hranicí uvěřitelnosti (mám kupříkladu značné pochybnosti, že člověk s diagnózou leukemie v pokročilém stadiu je schopen sexu s dvěma dívkami), a ve svém celkovém vyznění sděluje neobjevnou - a problematickou - message, že život se dá žít naplno jen s dostatečnou sumou na kontě. To, že si k ní ústřední dvojice na smrt nemocných sympaťáků pomůže přepadením benzinky a banky, film velkomyslně omlouvá odkazem na jejich chorobu, což mi osobně přijde jako velmi zavádějící. Pokud by měli všichni smrtelně nemocní pacienti naráz opustit zdi ústavů a začít vykrádat banky a dávat se na kriminální dráhu, aby si mohli plnit svá poslední přání, pak se obávám, že by nastal konec světa. Je to tak trochu v duchu hesla "po nás potopa" - a aby to bylo vtipné, tak jsou všichni filmoví policajti pochopitelně totálně neschopní, a sem tam do toho jedna z postav dostane svůj záchvat (a když jí náhodou dojdou léky, samozřejmě je lékárna jako na potvoru hned za rohem), aby se taky občas zabrnkalo na vážnou strunu a mohlo se pak v recenzích psát o neotřelé symbióze žánrů. A já si budu stát za tím, že hovno z toho, a tenhle film je svým způsobem jedním velkým políčkem lidem, kteří na rozdíl od vymyšlených filmových hrdinů - zločinců sympaťáků - doopravdy klepou na nebeskou bránu. (07.07.2012)

Těla dvou sympatických chlapíků se nebezpečně sblíží s různými formami rakoviny. Nezřízená konzumace tequilly v suterénu nemocnice nastartuje v hrdinech myšlenku, že nechtějí zemřít v nemocnici, ale poslední chvíle života si touží pořádně užít. Vědomi si svojí nepostižitelnosti ukradnou auto, peníze, vyloupí čepací stanic, banku a plní si svoje přání, na které by při běžném způsobu života nemohli ani pomyslet. Jejich cestu k moři věrně doprovází hejno policejních aut a dva zabrždění zabijáci. Je to tak zábavné, jak jen film o dvou umírajících může zábavný být. (05.04.2009)

Na doporučení jsem se na tento film podívala. Byla jsem překvapená, celkem se mi snímek líbil. Sice ne až tak moc, aby to bylo na plný počet. U mě, kamenem úrazu bylo přehnané napodobování Tarantina, místy mi to lezlo krkem a chvilkami mi snímek připomínal Pulp Fiction. Jinak jsem si všimla, že Klepání na nebeskou bránu má zde pomyslnou nálepku nejlepšího německého filmu. Já osobně německou kinematografii zavrhla už dávno a proto je pro mě překvapením že němci točit filmy umí nebo spíše uměli, tenhle film je toho zdařilým příkladem. (29.01.2010)

"Tak my klepeme na nebeskou bránu, chlastáme tequilu, jsme jasný kandidáti na rakev a ty jsi ani jednou nebyl u moře?" Já už jsem tedy u nejednoho moře byl, i teplem nijak neovlivněný Balt jsem měl možnost navštívit, ale teď toho trošku lituju. Kam já chudák pojedu na své poslední pouti? Himaláje to asi nebudou, protože tam poslední dobou nedodávají kyslík, Sýrie asi taky ne, protože mi zdravotně nedělá dobře uřezávání hlavy a do USA nechci, protože tam mám zákaz vstupu. Asi pojedu na Severní pól a budu tam do nekonečna chodit na sever a na jih, ale potřebuju parťáka do nepohody a penězi naditý kufr, aby se mi umíralo tak spokojeně jako Martinovi s Rudym. (11.02.2016)

No zdejší hodnocení je podle mě trošičku přehnané, to ale nic nemění na tom, že si tenhle film zaslouží červené zbarvení. Němci nejsou velcí filmaři, to ví každý, ale sem tam umí překvapit nejen vážným snímkem, ale i skvělou komedií a to je přesně případ Klepání na nebeskou bránu. Vtipné dialogy doplňují uvolněné písničky, herci jsou vybráni asi nejlíp jak to na tamní poměry šlo, příběh je sice už 100x ohranej, ale mě prostě baví sledovat lidi, kteří žijí naplno - a to z jakéhokoliv důvodu (i důvodu brzké smrti). Nutno dodat, že velkým plusem je i přiměřená porce minut. Takže paráda, ale nic, co by se mnou zamávalo natolik, abych hodnotil 5 hvězdiček. 80% (02.04.2011)