Klepání na nebeskou bránu

Devadesátky, Německo (a němčina a také něměcká hudba), amatérský režisér okatě toužící natočit své Pulp Fiction, vykalkulovaný námět... Jedno velké Brrrr! Nevím, co se mi nelíbilo víc, jestli ta uboze vypadající touha po americké velkoleposti zahraná na malém německém dvorku, policisté s inteligencí jak z "Byl jednou jeden polda", strašně špatná, opravdu strašně špatná režie (Jahn si asi myslí, že stačí spousty záběrů z "jiných" úhlů a kvalita je na světě), nesmyslný scénář neschopný vytvořit jedinou věrohodnou situaci a slepený dohromady neuvěřitelnými náhodami, nezajímavě napsané hlavní postavy i tak čnící nad charaktery ve vedlejších rolích, které sem dokráčeli snad z druhořadého německého sitcomu, nebo to levné citové vydírání (umírající synáček trpící každé dvě minuty smrtelnými křečemi kupující své matce Cadillac tak, jak to kdysi udělal Elvis), atd. A navrch - jako třešnička - všechno vypadá strašně levně (ne nízkorozpočtově, jen levně) a amatersky na všech frontách. No a když se na konci rozezní "Knockin' On Heaven's Door" a chlápek zaboří hlavu do písku na své vysněné pláži, obracely se vě mně vnitřnosti. Krom jakéhos slabého charisma Schweigera a Lieferse nic, co by stálo za pozornost. Nevkus devadesátek je pryč, vysoké hodnocení "Klepání" zůstalo. Doporučuju podívat se znovu a vrátit se do reality. (31.01.2009)

Jahn se podíval na tarantinovku (a ne jednu) a řekl si, že něco takového by měl také natočit. Bohužel si ještě před samotným natáčením pustil i sérii s dvěma nosáči. Škoda, že právě ten trapný humor (premisou to vypadá na černý humor, ale kde nic tu nic) zde má nepochopitelně navrch, protože těch pár vážných scén je opravdu velmi zdařilých. (12.04.2009)

V druhé polovině 90. let se německý film na krátkou chvíli razantně probral k životu Tykwerovou Lolou a Jahnovým Klepáním na nebeskou bránu. Klepání je sympatickým, dojemným a úsměvným počinem evropského fanouška amerických filmů, zejména tarantinovek a právě láskyplnost, naivita a lehkonohost jeho filmu, do kterého nenásilně smíchal od všeho trochu, vás okouzlí. Spolu s velmi šťastně vybranými hlavními představiteli. (01.03.2008)

Akurát ma štve tá narážka v texte distribútora, že film je zreteľne inšpirovaný tvorbou Quentina Tarantina. Klopanie na nebeskú bránu sa bez tejto trápnej, očividne komerčne cielenej nálepky obíde a obstojí sám o sebe bez potreby oháňať sa inými menami, než uvidíte v titulkoch. Od prvého zhliadnutia tohto filmu milujem každú jeho minútu. Krásna smutno-veselá komika, výborný čierny humor, skvelé herecké výkony... a najmä dokonalý scenár "solid as a rock". (31.03.2005)

Hořkosladká komedie o životě a umírání. Kdo neviděl, měl by tuto chybu rychle napravit. Z prvu mne odrazovalo místo vzniku filmu. Nějak nevěřím schopnostem německých filmařů (stejně jako francouzkých či fanadských; snad jen předsudky, ale spíš zkušenost) vytvořit slušný snímek. O to víc jsem byl překvapen, jak skvělý je a krásně propojuje drama, komedii a krimi. Til Schweiger a Jan Josef Liefers byli prostě skvělí. Smějete se a přece si uvědomujete, jak krutý osud někdy je. Určitě příjemné povyražení a rozhodně žádná ztráta času. 90% (03.12.2009)