Hezké vesnice hezky hoří

Nesmírně důležitej film. Nejen pro tehdejší Jugoslávce, ale taky pro celej svět. Obsahuje totiž scény, o kterých nemáme ani potuchy, že by mohly být realitou. A oni skutečně jsou. Dost mě ale mrzí fakt, že filmu nedokážu dát pět hvězd. Kolikrát jsem totiž měl pocit, že samotní tvůrci scény míchali tak nešťastně, že to kolikrát vypadá celé jako jedna velká fraška, než krutá realita. Humor se s vážností střídá opravdu dost nešťastně a prostě mi výsledný film vyzní naprosto opačně než by měl. (09.11.2010)

V bělehradské armádní nemocnici leží vojáci ranění v bosenské válce. Mezi nimi je i muž vzpomínající na válečné konfrontace, ale i roky předcházející násilnému sporu. Srb Milan vyrůstal spolu s Muslimem Halilem poblíž opuštěného tunelu, do něhož se báli vkročit. Nyní však jeden z nich tunelem utíká do bezpečí a netuší, že na jeho konci čeká někdejší kamarád s nabitou puškou a hlavou plnou zloby i výčitek.............................. Náhled do Jugoslávské minulosti a její tvrdé reality. (21.09.2011)

Tak až na bezchybné stříhání pásky na začátku a zalévání květin v květináčích benzínem, jo a na tu babu co chtěla učit eerotiku ty malý klučiny, tak jsem to zvětšiny sladce prospal a až kulometná palba mě vždy zdvihla do pozoru a očekávání věcích příštích a bohužel zas dospánkuvolajících. Holt nejsem srdcem Jugoslávec ni Chorvat. (15.07.2010)

Hodne dobry film, ktory vsak stale neprekroci hranice priemeru. Tempo nestrhne a v strede filmu zavladla taka priserna nuda, ze hruza. Reziser Srdan Dragojevic je len rutiner, obcasne prestrelky film osviezili, ale inak ide o hroznu nudu. Dejovo je film priserne roztriesteny /caste striedanie vojnovych a mierovych scen/. 60 % (05.04.2016)

Jeden z nejlepších balkánských filmů mapujících jugoslávský válečný konflikt, i když samozřejmě ve stylu exportní poetiky příznačně metaforicky a s hodně velkou mírou nadsázky. Ona nadsázka je ale skloubena k dané poetice s překvapivě naturalistickými výjevy (hlavně ve spojitosti s uvězněním v tunelu). Srdjan Dragojevic natočil svůj mírně alegorický film v hodně odvážné (postmoderní) skladbě (děj se prolíná několika časovými rovinami) a hlavně na začátku jsem se v těch několika liniích hůře orientoval a měl z toho v hlavě trochu zmatek, z něhož vykrystalizoval dojem mírné dějové roztříštěnosti. Jak se ale postupem času skládaly jednotlivé příběhové linie do sebe, míra sugestivnosti se zvyšovala a tento dojem odpadl. Jistě je nutno ocenit, že Srb Dragojevic neexponoval své postavy tak, aby agresory a viníky konfliktu byli Chorvati (a při etnické složitosti tamního konfliktu i muslimové z Bosny a Hercegoviny), ale jako původce ZLA označil indiferentní monstrum (Ďábla) z tunelu (přesto jako (sice nejednoznačné) oběti vyzněli (alespoň co se týče ústřední dějové scény právě v tunelu) zrovna Srbové). Film však zachovává alespoň zdánlivou objektivitu, což je jeho největším přínosem. Hodně zajímavě je reflektována i éra před rokem 1980, tedy za vlády maršála Tita. Dragojevičův smířlivě nostalgický tón je lakmusovým papírkem nálad nejen v bývalé Jugoslávii, ale obecně i v celém postsovětském východním bloku - k ,,zlatým socialistickým časům" zjevně neinklinují jen nejnižší sociální vrstvy a lidé v postproduktivním věku, ale i vyhraněné osobnosti kultury a umění, což je fenomén paradoxní, leč neoddiskutovatelný. Hezké vesnice hezky hoří - tak poetický název a tak syrová a destruktivní skutečnost. Takový je i film a obecně i celé dějiny Balkánu - kde jinde narazíte na tolik podob ambivalence lidského rozumu, srdce i duše... Podobné filmy: Život je zázrak, Země nikoho, Grbavica, Kdo to tam zpívá (22.01.2009)