Před úsvitem

Jsem úplně šokován ! Tohle je přesně to, co jsem hledal. Nádhera. Jeden z nejkrásnejších romantických filmů, co jsem mohl vidět. Krásně jsem se u něho uvolnil a nechal jsem se s oběma protagonistama filmu vést po Vídni a přitom poslouchal jejich zajímavý a velmi inspirující dialog, u kterého jsem se mnohokrát sám zamyslel nad různými věcmi, co mě právě napadly. Prostě krása ! Na konci se mi chtělo až plakat, když jsem viděl jak se ti dva loučí a uvědomil jsem si, že tohle už je konec jejich krásné a vášnivé pouti. Ach. Kéž bych sám jednou něco podobného zažil. (12.11.2009)

Letmý pohled, trochu spocené ruce a jeden krůček navíc, ke kterému se většina z nás nikdy neodhodlá. Je to bláznivé a naivní, ale takové už „mladé lásky“ bývají. V podání Ethana Hawkea a Julie Delpy je to navíc velmi upřímné a přirozené, protože ti dva skutečně vypadají, že si mají co říct. Vzácná nepřikrášlená chemie, která své pouto nečerpá z jednotlivců, ale ze souhry. Takhle vypadá skutečné životní „once“… (07.07.2008)

Jelikož jsem Před soumrakem viděl dříve, věděl jsem, co mám čekat, ale v případě tohoto filmu to neznamená a nepůsobí pražádné zklamání. Bylo milé sledovat, jak to vlastně začalo, jak se Jess a Celine seznámili a sbližovali. Přišlo mi, že zatímco Před soumrakem si udržovalo stálou kvalitu a spád po celou dobu, Před úsvitem začíná sice pomaleji, ale zase silněji graduje (od telefonování v restauraci). ___ Milý film pro příjemný jarní večer. (28.04.2005)

"Víš co je nejhorší na tom, když se s tebou někdo rozejde? To, že si vzpomeneš, jak málo sis vážil těch, s kterými ses rozešel. A pak si uvědomíš, že tak málo si teď váží oni tebe." ________ 2 milenci, jeden den, Vídeň, a jeden velmi dlouhej dialog. Je naprosto fascinující s odstupem času – vzhledem k tomu, že čas je důležitým prvkem celé Before trilogie – sledovat jak vznik zcela spontánní lásky mezi Ethanem Hawkem & Julie Delpy, tak to, jak se z týhle minimalistický indie artovky stala kultovní klasika nejen v rámci žánru, ale i populární Valentýnská filmová stálice. Richard Linklater je mistr scénárista, protože vytvořil nejrealističtější a nejautentičtější vyobrazení naivity a nevinnosti lásky, co kdy filmový médium spatřilo. (14.02.2022)

Pro mě dost osobní film. Připomíná mi vlastní vlakové seznámení, já ale tehdy nebyl jako Jesse, vystoupil jsem a nechal neznámou, sympatickou cestující pokračovat v její cestě, čímž náš souznivý, dlouhý rozhovor skončil…a pokud se říká, že si skrz filmy plníme nerealizované sny, Před úsvitem je přesně ten případ. Ale přímo k němu. Vyzařuje přirozenost (snad krom gesta barmana), mládí, spontánnost, svobodu, nevyzrálost, nesmělost, lehké, nenápadné jiskření, nejisté, letmé pohledy („hudební box“), oťukávání a prchavost (i kouzlo) okamžiku. Dílo je to úsměvné (vedou „telefonní hovory“), příjemné, plné očekávání a všemožných emocí. Dialogy (zdánlivě) o ničem jsou parádní a člověk si přeje, aby nikdy neskončily. Čas kvapí, blíží se „deadline“, najednou je tu poslední pohled na Jesse, pak Celine…a s dalšími zhlédnutími mně u konce ani trochu nevadí, že „vím“…5* už takřka bez výhrad. „Poslední dobou přemýšlím…znáš někoho, kdo má šťastný vztah?“ - „Jasně, znám šťastné páry. Ale myslím, že si lžou.“ - „Jo. Lidé můžou žít celý život ve lži.“ (08.03.2015)