Halloween

Poněkud těžce vyčpělý sedmdesátkový horor. Předpokládám, že většina hodnocení je udělena na základě dojmů z dětství, jinak mě to hlava nebere. Některé scény působí až parodicky. Michael musí být duch, jen to vysvětluje jeho rychlé přemísťování, obrovskou sílu (kterou čuměním do zdi v léčebně získat fakt nemohl) a nezranitelnost. (03.06.2011)

Co má společného Šípková Růženka a Michael Myers? Docela dost, protože to, co oběma chybí, je rozum, bdění a přitakávání životnému – ze všeho nejvíce však řeč. V pohádkách jde často právě o to princeznám, které oněmí (Honza málem králem), ztratí schopnost úsměvu (Šílené smutná princezna) či upadnou do snění jako Šípková Růženka, tuto řeč navrátit. Zpravidla si to vezme na starost muž, který svou vychytralostí princezně rozum a řeč navrátí. V Halloweenu nacházíme totéž, jen je to prohozené – zakletý nemluva tu je Myers a ta, kdo ho má osvobodit, racionální Jamie Lee Curtis. Jamie se věru liší od svých hédonických kamarádek. Je trochu šprtka, nemá přítele, sama říká, že proto, že je na chlapy moc chytrá, trochu moc čte. Proto je ale hlavní postavou a proto je k ní Myers tak přitahován, jelikož ví, že ona jako jediná mu je s to rozum a řeč vrátit a zachránit ho. Řeč je možná to vůbec nejdůležitější, co lidé mají a co je nakonec odlišuje od zvířat. Podle mnohých teprve konstitucí řeči vzniká lidské vědomí, teprve tehdy ožívá psychické vědomé já. Také proto dnes někteří bijí na poplach, tvrdíc, že řeč byla rozbita (a s ní i rozum) ve prospěch různých sloganů, hlášek, smajlíků, výkřiků ap. Opakem řeči a rozumu je magie, drogy, mystika, náboženství či infantilita (Myers zabil poprvé v šesti). Ustanovením racionální Jamie hlavní postavou nám Carpenter naznačuje, že nikdy nesmíme rezignovat na snahu sebe i svět kategorizovat, uchopit, zpředmětnit, „zteoretizovat“. Neboť rezignace na toto nutně končí v oral-análním (dětském) vesmíru magie či drog, který je přesným opakem skutečné dospělosti. Nevěřme proto nikdy lidem, kteří odmítají teoretizovat o filmech a posmívají se intelektuálům – mluví z nich malí a nezralí Myersové. ____ Vyjma (-spoilery-) úvodní vraždy sestry se objeví ve filmu ještě čtyři. První dvě mají společné to, že těsně před zabitím nehraje žádná hudba (dívka v autě, kluk v domě), zatímco během třetí (šňůra od telefonu) a čtvrté (Jamie, ale tady jde jen o pokus o vraždu) hudba hraje, pokaždé stejná, Carpenter cosi velice jednoduchého vybrnkává na piano. Důvod, proč hudba hraje, je ten, že Meyers je v záběru a jeho počínání tedy není založeno na šoku pro postavy i diváka jako u prvních dvou vražd. Když v záběru není, jako v prvních dvou případech, žádná hudba nehraje a překvapení je o to větší. Carpenter v tom má očividně prostě nějaký systém. Na tomtéž konceptu stojí hudební doprovod ke slasheru Pátek třináctého. Problém je samozřejmě v tom, že vycvičený divák právě z toho důvodu, když je nápadné ticho, pozná, že se něco blíží – podobně jako je např. podezřelý záběr bez střihu v jinak frenetickém filmu, neboť ukazuje-li takový film postavu jdoucí dlouze z domu k autu, je téměř jisté, že auto vybouchne. (18.09.2011)

I když už měl v roce 1978 John Carpenter za sebou pár zdařilých snímků (např. Temnou hvězdu a 13. okrsek), byl to právě Halloween, který ho proslavil po celém světě. Jednoduchý příběh, naplněný perfektní hororovou atmosférou a několika žánrovými klišé (byla to tenkrát vlastně klišé?), doslova rozpoutal diváckou mánii a dal vzniknout několika pokračováním kolísavé úrovně. Původní snímek však patří k filmové klasice a vystřelil do první ligy ještě jednu budoucí hvězdu - ječící královnu Jamie Lee Curtis. (02.09.2013)

Opět horor s výbornou atmosférou, kterej nastartoval pěkně dlouhou sérii o Halloweenu, ale na muj vkus to je příliš málo krvavý a fakt strašně málo zabíjení, v tomhle díle je Myers nějakej slabej, krom toho děj se pořádně rozjede asi až po hodině a jelikož má celej film hodinu a půl, tak moc času pak už nezbejvá a je to znát, právě na tom vraždění Myerse, kdy skoro nic nestihne. Rozhodně mam daleko radší jedničky od Freddyho a Jasona, ale tenhle horor určitě taky za skouknutí stojí, jen holt neni tak drsnej, jak já mam rád. Ale jak řikám oproti vraždění ma zase skvělou atmosféru (12.08.2007)

S odstupem pár let musím přidat i tu pátou hvězdičku, protože Halloween je jedinečný film. Zneklidňující atmosféra graduje až do infarktového konce, John Carpenter se nepáře s postavami ani s divákem, používá nervózní dlouhé záběry z Myersova pohledu a ukazuje ho jako čiré zlo, čemuž nemáte problém uvěřit. Že v jednoduchosti je síla, tu platí stoprocentně. A Jamie Lee Curtis je úžasná. (22.11.2020)